Další z keší ze série věnované roku 1938 a naší armádě. Tentokrát se do zorného pole dostane letectvo.  

PRO NALEZENÍ KEŠE POTŘEBUJETE POWERBANKU s konektorem USB-A (samička). JE NUTNÁ PRO OTEVŘENÍ FINÁLE

Pokud se bavíte s někým, kdo se trochu více zajímá o situaci naší armády ono nešťastného podzimu roku 1938, jistě vám poví, že jednou z největších slabin naší armády byla protiletecká obrana. Zatímco naše pěchota, dělostřelectvo a útočná vozba byli vybaveni zbraněmi, které ve své době představovaly špičku světové produkce v oblasti letectva nám pomalu, ale jistě ujížděl vlak. I přes tento fakt byly naše letouny vážnou hrozbou pro německé stroje a naši piloti byli známí svým vysokým uměním pilotáže.

Stíhací letectvo

Hlavním stíhacím letounem armády první republiky byla Avia B-534. Tento dvouplošník šéfkonstruktéra Františka Novotného se poprvé dostal do vzduchu v roce 1933. Jednalo se o dvouplošník s motorem o výkonu 850 koní, pevným podvozkem a otevřenou kabinou. Letouny první výrobní série, vyzbrojené dvěma kulomety ráže 7,62mm na bocích trupu, začaly k útvarům přicházet v roce 1935. Další dva kulomety se zpočátku montovaly do spodního křídla, ale neosvědčily se a v průběhu služby byly odstraněny. Další výrobní série již byla vybavena čtyřmi kulomety 7,62mm v trupu a ještě o něco později překrytem kabiny. U posledních vyrobených strojů označených jako Bk-534 (k jako kanonová) bylo počítáno s umístěním 20mm kanonu Oerlikon FFS střílejícího skrz dutý hřídel vrtule a dvěma kulomety. U prvních 18. Bk-534 dohotovených do října 1938 byl pro problémy s jejich dodávkou, kanón nahrazen třetím kulometem.

Celkem bylo od roku 1935 do září 1938 vyrobeno přes 400 kusů letounů B-534 a Bk-534. Sloužily u útvarů na letištích Praha-Kbely, Pardubice, Hradec Králové, Olomouc a Piešťany. Během této doby odepsala naše armáda celkem 55 strojů při nehodách a přibližně 30 jich bylo uzemněno z důvodu oprav a modernizací.  Po započítání těchto neletuschopných strojů dojdeme pro možné nasazení ve válečných operacích k číslu přesahujícímu 340 operačně způsobilých letounů. V září 1938 bylo těmito letouny vybaveno celkem 21 stíhacích letek, kde každá měla 12 strojů. Zbytek se nacházel v záloze.

B-534 nepochybně patřila mezi nejlepší stíhací dvojplošníky třicátých let. V řadě kritérií letoun předčil například francouzské stíhačky s pevným podvozkem a otevřeným pilotním prostorem Dewoitine D-500/501/510, přestože již byly koncipovány jako jednoplošníky. V rychlosti a dostupu B-534 překonávala také německý stíhací dvojplošník Heinkel He 51 z roku 1933 i jeho nástupce Arado Ar 68 zavedený do výzbroje Luftwaffe v létě roku 1936. Na novou generaci stíhacích jednoplošníků se zatažitelným podvozkem však již B-534 nestačila, přestože mnohé překonávala svým dostupem (například německý Heinkel He 112, francouzský Morane-Saulnier MS. 406 či sovětský Polikarpov I-16).

Po Mnichovu se výrobní tempo velmi snížilo a po březnu 1939 byly veškeré letouny převedeny do stavu Luftwaffe. Ta je využívala jako v leteckých školách k výcviku a vlečení výsadkových kluzáků. Několik Avií bylo dokonce vybaveno přistávacím hákem a měly se stát součástí výzbroje německé letadlové lodi Graf Zeppelin. Ta však nebyla nikdy dokončena. Osmdesát strojů prodalo Německo svému spojenci Bulharsku. O něco více letounů se stalo páteří letectva Slovenského štátu, který je v letech 1941-1942 nasadil na východní frontě proti Sovětskému svazu. Tady letouny prokázaly své kvality a drtivá většina operačních ztrát jde na vrub nikoliv ve vzdušných soubojů, ale protiletadlové palbě ze země.

Bombardovací a „bitevní“ letouny

Úlohu bitevních letounů mohly plnit téměř všechny typy v armádě zavedené a to i Avia B-534, která při testech překvapila velmi vysokou přesností bombardování.

K bombardovacím úkolům byly připraveny v první řádě letouny Avia B-71, Aero MB-200 a  Aero Ab-101.

Jediným důstojným bombardérem byla Avia B-71, což byly přímo ze SSSR dodané SB-2 s čs. výzbrojí a výstrojí. Tu bylo ovšem nutné vyrobit a namontovat. Celkem bylo dodáno 61 kusů, ze kterých bylo 40 upraveno na bombardéry, 19 pro zvědné účely, jeden byl ve VLÚ a jeden byl odepsán po havárii. Jako jediné prováděly průzkumné lety nad Německo už během mobilizace. Jejich hlavním nedostatkem bylo příliš pomalé zavádění prvků výstroje a výzbroje domácí výroby. Jednalo se především o zaměřovače vz.38. Také výcvik posádek byl na slabé úrovni díky jejich dodání nedlouho před mobilisací.

Avia B-71 byl samonosný středoplošník celokovové konstrukce, s maximální rychlostí 410 km/h, dostupem 9000 m a doletem 900-1400 km. Většinou nosil 600 kg pum v pumovnici, vyzbrojen byl třemi pohyblivými kulomety vz.30.

Aero MB-200 byl zaváděn do výzbroje od roku 1935. Byl to samonosný hornoplošník celokovové konstrukce, s maximální rychlostí 235 km/h, dostupem 6500m a doletem 1000 km. Mohl nést 1400 kg pum a byl vyzbrojen pěti kulomety vz.30. Svým pojetím a zastaralostí se hodil zejména na noční nálety.  Pro svojí velikost byl na zemi snadným terčem pro nepřátelské letce.

Průzkumné a pozorovací letouny

Tuto kategorii zastupuje zejména Letov Š-328, který byl svým pojetím sice zastaralý, ale díky svým solidním výkonům, odolnosti a výborné výzbroji byl schopen ustát i opakovaný útok Bf-109. S maximální rychlostí 325 km/h, dostupem 7200 m a doletem 700 km měl sloužit i jako noční stíhač (měl kompletní zařízení pro létání naslepo).

Tento dvouplošný víceúčelový letoun smíšené konstrukce unesl 400 kg pum a byl vyzbrojen čtyřmi kulomety vz.30. Situace u něj byla obdobná jako u B-534. I když nedosahoval nijak oslnivých výkonů (ale v roce 1938 byl stále v solidním průměru), nebylo jej radno podceňovat.

O keši

Jak již bylo zmíněo výše jedná se o poslední keš ze serie 1938. Aby jste dosáhli cíle, budete muset nastoupit zrychlený pilotní výcvik u letectva. Ti neúspěšní buhužel skončí u pěchoty. I když se vám na první pohled může keš zdát obtížná, nebojte. Bude to let na křídlech. Výcvik se sládá z několika částí. Hned první je makačka na bednu , ale ostatní jsou již jen praktická cvičení jako je střelba, orientace v mapě, dobrý zrak a spoustu dalších, které dobrý pilot musí prokázat.

První úkol bude ještě zde, ale ostatní najdete na hrací kartě.

Je 23. září roku 1938. Naše republika brzy oslaví své 20. narozeniny. Hrozba ze strany Německa je ale čím dál tím větší. Ve 22:15 minut byla prezidentem republiky vyhlášena mobilisace. Jako mladý účastník leteckého kurzu se musís hlásit k urychlenému dokončení pilotního výcviku. Vzpomínáš jak jsi dostal od svého velitele obálku se šifrou, kde se máš v případě mobilisace hlásit? Co ti tenkráte říkal? Pokud vyluštíš tuto šifru do 6 hodin od vyhlášení mobilisace, přijď si dodělat kurz. Pokud to nezvládneš, hlas se v Milovicích u pěchoty. Tak co? Bude z tebe pilot? Kde a jak svůj výcvik započít se dozvíš v šifře, která se skrývá v obrázku níže.

Skalním příznivcům Prvnírepubliky se omlouvám za moderní vyobrazení svislé vlajky. Důvodem je případné matení lidí neznalých vyobrazení vlajky za První republiky.

ŠIFRA KE STAŽENÍ ZDE 

Hrací kartu si můžeš stáhnout ZDE 

PRO NALEZENÍ KEŠE POTŘEBUJETE POWERBANKU s konektorem USB-A (samička). JE NUTNÁ PRO OTEVŘENÍ FINÁLE