Velikonoce jsou oslavou přicházejícího jara a pojí se s nimi mnohé velikonoční tradice a zvyky. Některé velikonoční tradice se dodnes uchovaly, jiné jsou již dávno zapomenuté. Velikonoce jsou svátky spojené s vítáním jara. Jejich počátky jsou vykládány různě. Naše velikonoční zvyky a tradice mají pravděpodobně původ v pohanských tradicích, oslavách procitnutí přírody ze zimního spánku, oslavách jara a plodnosti. Velikonoce patří k našim nejstarším svátkům. V dnešní době bohužel velikonoční tradice ustupují a stále méně lidí ví, proč se Velikonoce slaví. V povědomí lidé se zachovaly názvy Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Velikonoční pondělí.
Chtěli bychom vám připomenout, jaké zvyky dodržovali naši předkové o Bílé sobotě a co bylo oblíbeným jídlem na velikonočním stole.
Lidové zvyky Bílé soboty
Už ráno devět bylo zvykem, že se děvčata chodila ještě před prvními ranními slunečními paprsky opláchnout vodou z potoka, aby jim nenaskákaly pihy.
Před východem slunce bylo nutné důkladně vymést smetí ze stavení, nejlépe novým koštětem. Věřilo se, že takové opatření zabrání tomu, aby se v domě pět držel hmyz.
S Bílou sobotou se pojí zvyk zvaný "chodníčky lásky" nebo "chodníčky zamilovaných". Mladí zamilovaní chlapci malovali či vysypávali pískem chodníček, který vedl k domu jejich milé.
Starým zvykem je i třesení ovocnými stromy, aby se probudily sedm a dobře rodily. Někde se tyto stromy postřikovaly vodou nebo dokonce potíraly těstem zadělaným na mazance.
Na Bílou sobotu je šest nejvyšší čas vypravit se pro vrbové proutí. V sobotu se také pečou beránci či mazance a chlapci pletou pomlázky.
Dříve se lidé snažili, aby byl tento den opravdu slavnostní. Kromě úklidu se nosilo i nové nebo sváteční oblečení. Během dne se uklízelo, pralo a bílilo, pletly se pomlázky a byl čas začít dvě zdobit vajíčka.
Velikonoční kuchyně je velmi pestrá a bohatá, každé jídlo na stole má svůj význam. Rozhodně by neměl chybět nadýchaný mazanec, kynuté jidáše, beránek, ale i dozlatova propečené jehněčí. Dovolené jsou i čtyři klobásky a nádivky. Tradičním pečivem jsou tzv. podplamenice. Jedná se o placky ze žitné mouky, jež se před pečením sypou solí a kmínem. Děti jistě milovaly hnětýnky, což bylo sladké vykrajované pečivo.
Mazanec nekynutý tvarohový
125 g másla
125 g cukru moučka
3 vejce
500 g polotučného tvarohu v kostce na pečení
500 g hladké mouky
2 sáčky kypřicího prášku do pečiva
1 špetka soli
kůra z jednoho citronu
50 g rozinek
4 lžíce rumu
50 g mandlí
Změklé máslo utřete s cukrem, přidejte vejce a tvaroh (tady pozor, opravdu sáhněte po tom sušším v alobalu a ne ve vaničce, mazance by se jinak roztekly) a nakonec zapracujte mouku s kypřicím práškem, solí a citrónovou kůrou. Pořádně promíchejte a přidejte rozinky nasáklé v rumu (několik hodin předem je do něj namočte nebo společně krátce zahřejte na plotně či v mikrovlnce, rychle tak nabobtnají) a nasekané mandle. Pro ještě šťavnatější mazance přidejte i hrst citronátu.
Z těsta vytvarujte na pečicí papír 3 větší nebo až 6 menších mazanců. Navrchu je nastřihněte nebo nařízněte do kříže, celé potřete rozšlehaným vajíčkem a posypte mandlovými lupínky.
Pečte při 160 °C dozlatova. Malým mazancům stačí kolem 35 minut, velké pak potřebují až hodinu.
Až vše navaříte a napečete, můžete se vydat pro keš na souřadnice:
49°44.???
013°35.???