Tuto keš věnuji památce popravených příbramských občanů v období heydrichiády.
Proč název Vyšší princip ?
Spisovatel Jan Drda napsal povídku Vyšší princip, v které se inspiroval skutečnou tragédií v příbramském gymnáziu v červnu 1942.Tato povídka byla v roce 1960 zfilmována, ale od skutečné události se dost liší. Profesora latiny zde hrál František Smolík, kterému studenti přezdívali „Vyšší princip“a který po zatčení tří studentů z jeho třídy před všemi studenty řekl známou a velice odvážnou větu „ S hlediska vyššího principu mravního Vám mohu říci jen jedno: Vražda na tyranu(myšleno na Heydrichovi) není zločinem“. Celá třída v tu chvíli mlčky povstane se zdviženými hlavami, s očima planoucíma.
Letos v červnu 2022 je tomu právě 80 let od strašné tragédie,kdy byl popraven sedmnáctiletý student Antonín Stočes,jeho otec Vojtěch Stočes a ředitel gymnázia PhDr. Josef Lukeš.
Ředitel gymnázia PhDr. Josef Lukeš, student sexty Antonín Stočes a jeho otec Vojtěch Stočes
Podrobnosti této tragédie mi vyprávěla moje maminka ,která chodila společně s Toníkem Stočesem do třídy. Jeho spolužáci při každém třídním srazu navštívili bývalé gymnázium a položili rudé růže k pamětní desce zavražděných.
Jak se vše událo :
Psal se 21.červen 1942.Na příbramském gymnáziu( dnes je zde střední zdravotnická škola) probíhají maturitní zkoušky.Ozve se zaklepání a „Půjdete s námi“ prohlásí gestapo a odvádí ředitele školy Josefa Lukeše.Ten samý den zatýká gestapo i Antonína Stočese a jeho otce Vojtěcha v secesním domě, kde bydleli.Od tohoto dne je již nikdo neviděl.
Gymnázium Příbram,dnes SZŠ.
Zde Antonín Stočes se svou rodinou bydlel,jeho otec zde měl řeznictví a pomáhal židovským rodinám. Dnes je dům opraven a je zde umístěna pamětní deska (viz foto v galerii)
Pár dní před zatčením si prohlíží o přestávce Antonín Stočes časopis „Zdroj zábavy a poučení“ a se slovy, to sem nepatří, vytrhne stránku s Adolfem Hitlerem a hodí ji do koše.Podlézavý spolužák Miroslav Červenka,který do této třídy propadl,to žaluje oktavánovi Kepkovi ,jehož rodina se stýká s Herbertem Teufelem,členem německé bezpečnostní služby.
Tak se vše dostalo až na gestapo do Tábora, kam zatčené odvezli do věznice.
Mírný a důstojný ředitel Josef Lukeš byl popraven 21.června a Toník Stočes se svým otcem 29.června 1942 ,za údajné schvalování atentátu na Heydricha.
Hlavní motivací už před i po atentátu na Heydricha bylo dokonale rozložit české sebevědomí. Důležitější než sedmnáctiletý student byl pro okupanty jeho otec Vojtěch ,nadšený vlastenec a funkcionář hitlerovci zakázaného Sokola a ředitel Josef Lukeš,představitel české inteligence,který vedl studenty k lásce k vlasti.
Sedmnáctiletý Antonín napsal na rozloučenou báseň Vězňův pláč, kterou mi dávala maminka číst,zde je úryvek z této básně :
Ó, odpusť, poutníče,
jenž neseš tuto zprávu,
že pláči !
Já vím, že nejsou v právu.
Odpusť!
Ty spěcháš v domovinu,
zatím co já zde v cele bídné
svou marně hledám vinu,
za niž mám na smrt jít,
za niž již nesmím žít,
za vinu, která není.
Ó, Bože, přijde rozednění ?
Ó, poutníče, přijď mi říct, jak daří se mé mámě !
Zda ještě pláče, zda zšedivěl jí vlas,
ó, přijď mi říct,zda chvěje se jí hlas,
jak tehdy,když kárala nezdárné své dítě,
když říkala, že život má své sítě,
do kterých se snadno padá,
však těžko vrací zpět.
Ó, Bože , proč opustit mám lány,
kde polibky jsem loudil?
Proč opustit místa,
kde zla bylo zmála?
Proč opustit místa,
jež věčně se jen smála ?..........
Jaké byly osudy obou zrádců?
Udavač Červenka byl po válce odsouzen na 15 let.Po osmi letech ho propustili, potom pracoval v lese, kde ho zabil padající strom . Kepka vstoupil do německé armády jako letec,byl sestřelen a zajat.
Pamětní deska obětí nacistického teroru umístěná v budově bývalého gymnázia,dnes Střední zdravotnické školy v Jiráskových sadech v Příbrami. Na fotce abiturientů, kde již Antonín chybí, je i moje maminka, je první zleva v druhé řadě.
Zrazeni,nezradili ! Čest jejich památce.