Liriodendron tulipifera – liliovník tulipánokvětý
Občas liliovník někde pěstují… ale tady v parku je fakt moc pěkný exemplář 😉
Botanická charakteristika
Liliovníky jsou dřeviny z rodu šácholanovité, rod obsahuje dva druhy.
Liliovník tulipánokvětý je poměrně rychle rostoucí strom dorůstající až 30 - 40 m (rekord má 60 m), s mohutnou kuželovitou korunou. Listy má 10-15 cm dlouhé, střídavé, dlouze řapíkaté, typického lyrovitého tvaru, s výraznými vejčitými, ale opadavými palisty. Velké koncové zvoncovité květy jsou tvarem podobné tulipánům. Kalich tvoří 3 lístky, nazpět ohnuté a brzy opadávající, korunu 6 lístků, vzpřímených, zelenožlutých, s oranžovými skvrnami v dolní části. Tyčinek je mnoho a jsou výrazné, plodolistů je také mnoho, později tvoří 5-8 cm dlouhé vzpřímené šišticovité souplodí. Semena jsou křídlaté nažky, asi 3 cm dlouhé.
Biologie
Liliovník kvete v červnu až červenci, opylován je hmyzem. Semena s křidélky se šíří větrem. V domovině je strom hostitelem housenek motýlů rodu Papilio a Limenitis.
Původ
Liliovník pochází ze Severní Ameriky, u nás je pěstovaný od roku 1865 (park Hluboká). V Evropě je vysazován už od roku 1663 – jeden z prvních exemplářů byl vysezen ve Fulhamu (Anglie).
Stanoviště
Nejlépe se mu daří na slunných místech, ale snese i polostín, půdy potřebuje středně vlhké. V našich podmínkách je mrazuvzdorný. Snese i městské prostředí.
Použití
Dřevina má především mimořádnou sadovnickou hodnotu pro velké parky, ale vysazuje se i jako součást městské zeleně. Hlavně jako solitérní dřevina, aby dobře vynikl.
Dřevo liliovníků je velmi ceněno. Je jádrové a stárnutím stromů tmavne. Z mladých stromů je dřevo bílé. Původní američtí obyvatelé údajně využívali dřevo liliovníků k výrobě kanoí.
Jedlé využití liliovníku není významné, používá se lokálně jen jako přísada – kořen jako citrónu podobné ochucovadlo do smrkového piva, koriguje jeho hořkost. Kůra kořenů i větviček má prý příjemnou štiplavou vůni.
Využití v léčitelství: kůra obsahuje tulipiferin, údajně mající vliv na srdce a nervový systém. Kůra z kořenů a semena (odvar z nich) byly používány na odčervení. Kůra z kořenů také jako diuretikum, tonikum a stimulant.
Z kůry se dá získat žluté barvivo.
Původ jména
Vědecké rodové jméno rodu Liriodendron nemá nic společného s hudebním nástrojem lyrou, ale s řeckým jménem leirion, které označuje lilii. Dendron je řecky strom, takže Liriodendron je česky liliovník. Někdy se však výjimečně objevuje i starší alternativa lyrovník (wiki). druhové jméno tulipánokvětý odráží podobnost květu s květem tulipánu.
Pro zajímavost
Liliovníky jsou prastaré rostliny. Jejich fosilní nálezy pocházejí už z období křídy (druhohory), v paleogénu rostly liliovníky i v Evropě.
Skalická A. (1988) in Hejný S. et Slavík B. (eds.), Květena ČSR 1, Academia, Praha, pp. 348-350
Větvička V. (1998): Stromy a keře, Aventinum Praha, p. 99.
Jak na keš:
Keš je uložena mimo areál parku. Lze se k ní dostat z parku (viz waypoint) nebo z cesty okolo něj.
...
Keš je FTF friendly. Všichni, kdo ji odloví 15.4.2022 si mohou logovat FTF.