Rok se s rokem sešel a je tu zase 25. květen, kdy se na počest spisovatele Douglase Adamse a jeho knihy Stopařův průvodce po galaxii slaví Ručníkový den (Towel Day). Minule jsme se sešli na vyhlídce, kde se nám stopnout nic nepodařilo, tak tentokrát je zkusíme lákat nejen na ručník, ale také vůní grilovaného masa na břehu řeky Labe. Tak uvidíme, jestli uvidíme přílet lodě z Jaglan Beta.
Kdy a kde?
Na břehu Labe (výchozí souřadnice) se sejdeme ve středu 25.5.2018 v 18:30. V 18:45 se pokusíme udělat skupinové foto s pohledem upřeným k nebi a ručníkem na stopující ruce. Logbook bude k dispozici minimálně do 19:00.
Co s sebou?
Ručník. A něco na gril (gril bude k dispozici, uhlí je také dost). Ostatní předměty ponechám na vašem uvážení (méně nebezpečná díla Vogonské poezie, vlastní výtisk Stopařova průvodce po galaxii, láhev Staré Janxovky, zub algolského slunečního tygra, klec na papoušky ...). A taky ručník.
Proč?
Ručníkový den (Towel Day) je svátek, při kterém každoročně 25. května fanoušci Douglase Adamse a jeho díla s sebou všude nosí viditelně ručník. Tato recese je odkazem na Adamsovo stěžejní dílo Stopařův průvodce po galaxii, ve kterém je ručník označen za nejpotřebnější věc, kterou u sebe může mezihvězdný stopař mít.
Pro zrovna ručník?
Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu – můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Kakrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás – blbá jak tágo, ale značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý.
Co je však ještě důležitější, je obrovský psychologický význam ručníku. Tak například když nějaký paďour (paďour = ten, kdo není stopař) zjistí, že stopař má ručník, automaticky předpokládá, že vlastní rovněž kartáček na zuby, žínku, mýdlo, krabici sušenek, čutoru, kompas, mapu, klubko provázku, sprej proti mravencům, výbavu do deště, skafandr atd. ap. A nejen to. Rád stopaři půjčí kterýkoli ze jmenovaných předmětů nebo cokoliv jiného, co stopař nešťastnou náhodou „ztratil“. Onen paďour si totiž pomyslí, že ten, kdo dokázal stopovat napříč a našíř celou galaxii, žít v drsných podmínkách a za pár šupů, porvat se s osudem a přeprat ho, a kdo přesto vždycky ví, kde má ručník, je zřejmě člověk, s nímž je nutno počítat.
Tento obrat ostatně pronikl i do stopařského slangu. Lze například říct: „Hele, sasuješ toho húpyho Arandura? To ti je teda frúd, kterej fakticky ví, kde má ručník.“ (sasovat = znát, brát na vědomí, seznámit se s, poznat po sexuální stránce; húpy = opravdu děsný frajer, frúd = opravdu děsně správný frajer).
Stopařův průvodce po galaxii
CWG?
Jejich výrobu zatím nepředpokládám.
Těším se na viděnou!