Osmistovky Žďárských vrchů

Důležité upozornění na úvod, i když by to nemělo být potřeba. Na vyhlídky na skalách každý leze na vlastní nebezpečí. Pokud se na to necítíte, vykašlete se na virtuálku a neriskujte. Na skalách buďte opatrní a nespadněte.

Zkratka pro netrpělivé – pokud se vám nechce číst celý listing, k úkolu se dostanete touto TL;DR zkratkou. This cache is ALSO available to foreign hunters, the task in English is described at the end of this page, do your worst with the rest of the story in the cache description using any translation tool at your disposal.

Asi není v okolí nikdo, kdo by rád chodil po kopcích a přitom neměl nějakou tradici spojenou s dobýváním zdejších osmistovek. Nejinak tomu je i v naší rodině od roku 1978.

„Když můžou slavní horolezci zdolávat osmitisícovky, proč bychom my nemohli chodit osmistovky?“ řeklo si před spoustou let pár kořenů, jako jsme my. Pravda, bylo to tak dávno, že originální citát byl určitě ještě ve staroslověnštině... nebo aspoň psaný švabachem, ale hlavní myšlenka zůstává i o několik generací později.

Z původního plánu, obejít co nejvíce vrcholů min. 800 m n.m. vysokých v okolí, se postupem času vykrystalizovala tato trasa mezi třemi hlavními body, z nichž je něco vidět (ostatní skály jsou taky super, ale jsou hluboko v lesích a vyhlídka je tam nanejvýš na hnízdo datla...).

Zveme vás na tuto procházku po Žďárských vrších tak, jak ji už od roku 1978 absolvuje naše rodina a přátelé (a přátelé přátel...) pravidelně každý rok na konci května. Trasa je schůdná i s dětmi (minimálně školními), ale připravte se na pindání hlavně v části za prvním Trailheadem (WP06), pak už se jde většinu času po vrstevnicích (nebo alespoň ne úplně kolmo na ně).

Co uvidíte cestou?

To dost záleží na tom, v jakou roční dobu se vydáte. Cestu doporučujeme na konci jara, když se příroda probouzí, všechno pučí a nalejvá se (jenom vám v hospodě na Fryšavě nikdo ani nepučí, ani nenaleje), ale schůdná je dokonce i ve sněhové vánici (#vyzkousenozavas).

Každopádně vás čeká procházka krásnými lesy a výšlap na tři hlavní vrcholy v okolí. Výhledy do kraje z nich opravdu stojí za to. Jenom se připravte na to, že pokud půjdete trasu tak, jak ji prastaří mudrcové zamýšleli, čeká vás nějakých 13 kilometrů, než uvidíte první známky civilizace. Takže si vezměte s sebou vodu a svačinku.

Popis cesty

Pokud přijíždíte zdaleka, odložte auta na parkovišti u obce Milovy (WP04). Nedaleko je i zastávka autobusu a samozřejmě spousta různých možností přenocování. Jejich využití přenecháme na fantazii účastníka, my osobně máme hezký vztah s majitelem kempu Milovy. Po utažení pohorek se vydejte po asfaltce do kopce. Držte se zelené turistické značky a nemůžete udělat chybu. Po cestě potkáte mimo jiné památník lesníků padlých v první světové válce. Po chvíli přijdete k rozcestníku Dráteničky. Tady se na chvíli zastavte a popadněte dech, budete ho potřebovat.

Čeká vás totiž výšlap na první a nejostřejší (i když ne nejvyšší) vrchol celé trasy po červené turistické trase, na Malinskou skálu. Z tradičních důvodů ho absolvujeme hned na začátku cesty, po ránu je to příjemné probuzení. Výstup trvá něco mezi 20 a 50 minutami podle toho, jak často budete po cestě zastavovat a předstírat, že se kocháte panoramaty krajiny, bludnými kořeny, impozantními strukturami mravenišť, trsy rostoucích borůvek apod. My dáváme přednost výšlapu způsobem „dieselový malotraktor“ – tedy ne moc rychle, ale konstantní rychlostí a bez zastavování. Jak se zastavíte v poslední zatáčce, už se vám nebude chtít pokračovat a ztratíte vůli k životu. To mi věřte. Dětem musíte slíbit nahoře kindervajíčko, ale pak je ptořeba ho mít s sebou, jinak už je dál nedostanete.

Tak, jste nahoře u rozcestníku Malinská skála? Super. To už jste skoro u prvního logovacího bodu (ze tří). V klidu se posaďte, vydechněte, občerstvěte se, dětem strčte to kindrvajíčko a – pokud ještě nemáte – odlovte si blízkou tradičku. Pak si ještě trochu přitáhněte pohorky a vyražte na vrchol skály – cesta vede po pěšině za rozcestníkem trochu doprava a dál už to najdete. Osoby trpící závratí a malé rozjívené děti zatím mohou zůstat dole a počíst si něco na naučné tabuli.

Jakmile dosáhnete vrcholu Malinské skály, stojíte na prvním logovacím bodu. Rozhlédněte se, dejte si vrcholový drink, udělejte si fotku a nespadněte dolů. Pak můžete vyrazit zase zpátky dolů ke zbytku výpravy a pokračovat dál po červené směrem na Lisovskou skálu.

 

Pokračujte neustále po červené turistické značce a nemůžete to minout. V jednom místě vás značka navede na lesní zkratku (abyste se vyhli cestě po asfaltu), tak toho využijte... pokud nemáte kočárek. A ten nemáte, protože pokud jste ho měli, nechali jste ho v půlce výstupu na Malinskou, že? Když stanete pod obrovskou skálou na místě, kde leží klády (kupodivu pohodlné na posazení a svačinku), jste skoro u druhého z logovacích bodů.

Cesta na vrchol Lisovské skály je trochu méně dramatická. Nahoře nevynechejte místní zeměkeš a tradičku a dejte bacha, abyste nehodili záda dolů mezi svačící rodinu. Nic nezkazí chuť řízku tak jako výhřez plotýnky. Blikněte se s rulovým skalním hřibem, pokochejte se pomalu mizejícím lesem a zase pomalu a opatrně slezte dolů. Už máte za sebou dva ze tří logovacích bodů.

Přichází dobytí koruny Žďárských vrchů, nejvyššího bodu, Devíti skal. Abychom se na tento nejvyšší bod dostali, půjdeme nejprve dolů z kopce. Nedívejte se na nás, nám to taky nedává smysl, ale takovej je holt život. Zas to bude líp vypadat, až budete na internetech sdílet výškový profily trasy. Chvíli půjdete po lesní cestě, pořád se držíte červené barvy, i když se k ní přidala žlutá, a dorazíte na křižovatku u rozcestníku Devět skal rozc.. Tady razantně naroste procento turistů (hlavně pokud jste blázni jako my a na cestu vyrážíte v sedm ráno...), protože sem se dá celkem pohodlně dostat po žluté z alternativního parkoviště a cesta je schůdná i pro kočárky a sjízdná pro cyklisty. Opusťte tedy červenou turistickou značku a pokračujte po žluté až na Devět skal. Pro pochybující jsou v listingu trailheady, které vás navedou, ale cesta je v lese prakticky nepřehlédnutelná a zabloudit se vlastně nedá. Posledních pár metrů půjdete sice po modré, ale to už těch Devět skal uvidíte.

Tak, stojíte mezi devíti skalami a nad sebou máte nejvyšší vrchol Žďárských vrchů s nejkrásnějším výhledem. Dole nevynechejte tradičku a zjistěte si odpovědi pro zeměkeš. Prastará legenda dle Dr. Suka praví, že nahoru na turistickou vyhlídku Devět skal se smí vypravit pouze ti, kteří nemají životní pojistku, protože z nich po pádu na zem kromě mastnýho fleku nic nebude. My toto štěstí pokoušíme už pár let a zatím nám to vychází. Nahoře najdete na zábradlí schránku s turistickým zápisníkem, tak se tu můžete zvěčnit. Spolu s turistickým zápisníkem se nám taky vyfoťte. (Na naší vzorové fotce vykukuje zápisník za paní v černé mikině s Malým princem.) A tím máte víceméně hotovo, můžete logovat. Domů se dostaňte, jak se vám bude chtít.

Nebo můžete jít v našich šlépějích a užít si tu trasu takzvaně „do plnejch“. Sestupte zpátky po modré, dejte se doleva na žlutou a vracejte se po vlastních stopách přes křižovatku u rozcestníku Devět skal rozc. až na předchozí rozcestí Pod Lisovskou skálou. Sem jste původně shora přišli po červené, teď odbočíte doprava dolů a půjdete po žluté až na druhé parkoviště (WP05). Odtud se jde chvíli po silnici (stále se držíte žluté značky a hledíte doprava do lesa, kdy zatočí mezi stromy). Bacha, tady jezdí auta. A dost.

Po žluté zabočte do lesa a pokračujte po ní stále do kopce, než narazíte na Fryšavské hájenky. Přestávka na jarním pažitu určitě stojí za hřích, pak už vás čeká jenom cca 10 minut úbočím po louce, kolem JZD a budete v hospodě. Takže se pokochejte, odpočiňte, pošlete mámě fotky z výletu, nachytejte pár klíšťat a můžete pokračovat. Doporučujeme opustit značku a vydat se doleva dolů mezi lesem a loukou, hlavně když kvetou pampelišky, je tady nádherně. Konec cesty vede mezi objekty JZD a na křižovatce, na kterou přijdete, stojí restaurace Stanice lyžařů Fryšava. Tady můžete poobědvat, odpočinout a odeslat svůj log.

Druhá část cesty probíhá v režimu „tour de beer“, takže jenom ve zkratce – lesem na Kadov, po louce, v Kadově tradiční lokální likér Kadovánek (pokud ta hospoda ještě nezkrachovala), pak nahoru na Samotín, u Kolouška jiný likér – Drátovánek (chutná stejně, ale vyzkoušet musíte přece všecko), dolů na Blatiny, u Hofra zákusek a kafe a potom už zpátky na Milovy k autu. Jestli je někdo z vás v tuto chvíli schopen řídit, tak hodně štěstí.

A to je vlastně všechno. Pokud jste došli až sem (nebo jste se oddělili někde po cestě, ale prošli všechny tři body), určitě jste si užili pěkný den v přírodě, více či méně příjemnou procházku a možná jste překonali i nějaké hranice své komfortní zóny. Pokud nejste místní a neznáte to tady, věříme, že po tomto výletě se sem budete – stejně jako my – každoročně rádi vracet.

Alternativní trasy

Shrneme jich jen pár a ve zkratce. Kočárek-friendly trasa začíná na alternativním parkovišti (WP05) a vede vlastně v protisměru – na Devět skal, na Lisovskou (v tom stoupání to s kočárkem asi stejně nepůjde), na Malinskou skálu ... a pak nejspíš zpátky stejnou cestou, protože pokud jste vylezli na Lisovskou skálu s kočárkem, tak dolů do Milov to určitě neshrkáte. Za dobrého počasí si můžete přidat (po Devíti skalách) odbočku na Žákovu horu, pramen Svratky, Fryšavský kopec, Křivý javor a skončíte u JZD ve Fryšavě z opačné strany. To jsou přesně ty osmistovky, který se chodí „do počtu“, protože z nich nic vidět není. Námětů k zajímavým výletům v okolí najdete určitě více než dost i bez nás.

Jaký úkol musíte splnit k zalogování virtuálky?

K zalogování virtuálky je potřeba doložit TŘI FOTKY ze TŘÍ VRCHOLŮ, které jsou uvedeny ve waypointech, konkrétně tedy:

• foto z vrcholu Malinské skály
• foto z vrcholu Lisovské skály (v pozadí s rulovým skalním hřibem)
• a foto z vrcholu Devíti skal s turistickou vyhlídkou (v pozadí s turistickým zápisníkem)

Logy, které budou obsahovat menší než předepsaný počet fotek, případně fotky z jiných míst (rozcestníky pod vrcholy apod.) nebudeme uznávat a budeme je v souladu s pravidly mazat.

Pokud jste stydliví, nemusíte si fotit obličeje (i když výrazy na vrcholu Malinské jsou k nezaplacení), můžete vyfotit osobní předmět, CWG nebo vlastní navigaci. Originální fotky s použitím netradičních pomůcek apod. oceníme minimálně úsměvem při čtení logů. A to se vyplatí!