V životě člověka se mnoho událostí děje zcela náhodně, ale mnoho náhodného každého z nás nasměruje někam zcela jinam. Je na nás a na lidech, které potkáváme, jak dopadnou tato setkání a jak ovlivní další život člověka.
Chtěla bych Vás seznámit s několika osobnostmi, které výrazně ovlivnily život Karla Havlíčka Borovského.
Jan Brůžek
Se narodil v Praze 21. června 1787. Od roku 1819 působil na faře v Borové. S Havlíčkem se setkal první den jeho života, když jej křtil jako Karela Boromejského Oldřicha. Tehdy mu bylo kolem 34 let. Od ranného dětství měl na něj rozhodující vliv. Byl mu dokonce bližší než rodiče, kteří vzpurného syna doma nezvládali.
Citujeme z jeho vzpomínek:
„As ve třetím neb ve čtvrtém roce života jsem si na pavlači zlámal nohu pravou, nastoupiv na vařený brambor, který můj otec, velký milovník holubů, jim k žrádlu házel. Odvezli mne do Přibyslavě, kde jsem as čtvrt léta pod dohlídkou doktora ležel a stará bába mi nohu v deskách převazovala. Pamatuju se posud na ni, jak chodila v červené čepičce a jak já – věda, že mne, když spím, nebude budit k převazování nohy (což bylo velmi bolestné) – naschvál jsem vždy dělal, jako bych spal. Později jsem byl ještě jednou nebezpečně nemocen; ležel jsem tenkráte na faře v Borové, protože jenom pan farář tolik moci a důvěry u mne měl, že jsem na jeho slova léky bral. Tenkráte tetinka schovala moje boty, kdybych umřel, na památku.“
Tetinka jeho byla farskou hospodyní a o malého Karlíka se na faře starala. (Ve skutečnosti byla tetou matky Havlíčka.)
Farář Brůžek, který toho divocha nakonec „ochočil“ a tím zachránil, prý o něm říkával, že z něho bude něco nebo přijde na šibenici. Kdyby už tenkrát existovaly pedagogické-psychologické poradny, asi by učitel rodičům doporučil vyšetření žáka. Při něm by se nejspíš dozvěděli, že v Karlově případě jde o typický obraz důsledků takzvané přírodní encefalopatie. Mozkové buňky byly nedostatkem kyslíku při narození trochu poškozeny. S takovým dítětem jsou rozmanité potíže, má "launy", jak to se tomu říkalo, poruchy koncentrace, nicméně vysoká inteligence zůstává zachována a s dospíváním se stav většinou upraví. A psycholog by dodal, že do dospělosti si chlapec možná odnese některé povahové zvláštnosti. Třeba originální způsob myšlení a humoru, neústupnost a podobně.
„Snad více než výchova v rodině na malého Karla zapůsobil tehdejší farář borovské fary Jan Brůžek. Karel si k přísnému a vzdělanému muži brzy vybudoval silný vztah. Farář, který ve vzdorovitém a neposlušném chlapci poznal výjimečné vlohy a nevšední povahu, se stal určující autoritou Havlíčkova dětství," praví webové stránky městyse Havlíčkova Borová.
Jiná vzpomínka uvádí: „Zatímco rodiče si s Karlem často nevěděli rady, zahrnovali ho výčitkami a tresty, páter Brůžek zůstával vlídný. Chlapec za ním od malička běhal jako pes, který hledá sucho a teplo. Začal Brůžkovi ministrovat. Na jeho faře i zahradě trávil prázdniny. Dal se jím přesvědčit, že člověk má hodně znát. Zlepšil si časem i prospěch. Se svými mimořádnými intelektuálními schopnostmi získal pak osobním studiem mimo školu rozsáhlé znalosti Bible, dějepisu, matematiky. Samozřejmou ochotou sloužit bližním se mu Brůžek stal lidským vzorem. I on, Karel, musí být jednou knězem, rozhodl se".
Hoch dorůstal, měl již hnedle odbyté čtyři třídy národní školy borovské, ale příchylnost jeho k vážnému vůdci a strážci dětství neochabovala, ba neměla ochabnouti ani s desítiletími. Ministroval „starému vikáři“, sedával s ním za letních dnův celé hodiny v podvečer na krásné vyhlídce na chlumku u kostelíčka, naslouchaje dychtivě jeho výkladům. Největší rozkoší však bývalo Karlu, když jej starý vikář bral s sebou na cesty visitační do okolí, „aby seznal školy, svět a lidi“. Úcta, jakou na těch cestách všude vzdával lid milovanému duchovnímu rádci svému, přísnost, jakou tento kárával nedbalce, „na něž býval jako kat“, a spravedlivá uznalost, jakou naopak zase pochvaloval učitele řádné a svědomité, vše to dojista mocně působilo na mysl, na povahu Havlíčkovu.
Ovlivněn Brůžkovým příkladem Havlíček vstoupil do kněžského semináře „se srdcem planoucím pro církevní službu". V semináři však prošel krizí, vystoupil z něho a stal se sarkastickým kritikem kléru.
Zdroj: https://havlickobrodsky.denik.cz/zpravy_region/pred-170-lety-zemrel-farar-bruzek-nejvlivnejsi-ucitel-karla-havlicka-20151124.html
Brůžek byl později přeložen do Přibyslavi, kde působil jako duchovní pastýř, biskupský vikář, konsistorní rada, zde i umírá 27. listopadu 1845.