V životě člověka se mnoho událostí děje zcela náhodně, ale mnoho náhodného každého z nás nasměruje někam zcela jinam. Je na nás a na lidech, které potkáváme, jak dopadnou tato setkání a jak ovlivní další život člověka.
Chtěla bych Vás seznámit s několika osobnostmi, které výrazně ovlivnily život Karla Havlíčka Borovského.
Když Havlíčka vyhodili ze semináře, stále se připravoval alespoň na dráhu učitele. Z rána pravidelně den co den čítával asi půl hodiny v bibli. Pak šel obyčejně do knihovny universitní, jež stala se mu — „novou farou borovskou“. Bylť, tam úředníkem — Pavel Šafařík, jehož právě vydaný Národopis slovanský, kde ponejprv s vědeckou přesností vyložen rozsah světa slovanského i určena příbuznost jazykův slovanských vespolek, Havlíčka přímo elektrisoval. Brzy se oba seznámili a čím lépe Šafařík Havlíčka poznával, tím více si ho zamiloval. Takž největší náš badatel slovanský stal se otcovským přítelem a rádcem duchaplnému mladíku, jenž měl naděje jeho také splniti co nejskvěleji.
Pavel Josef Šafařík
Šafárik (13. května 1795, Kobeliarovo – 26. června 1861, Praha), byl slovenský česky píšící spisovatel, slavista, literární historik, etnograf a jazykovědec.
Pocházel z z rodiny evangelického kazatele a učitele. Studoval v Jeně teologii. Působil jako profesor v Novém Sadě. 1833 přichází do Prahy, kde mu píše výhradně česky, vede redakci časopisu Muzejník a vydává časopis Světozor. Později pracoval v Univerzitní knihovně. Roku 1848 se účastnil sjezdu českých a německých spisovatelů a Slovanského sjezdu a stal se poslancem zemského sněmu.
Dovoluji si vás pozvat na procházku po červeně značené turistické stezce. Protože pro "havlíčkovskou" sérii nemůže být lepšího umístění ... červené a bílé pruhy turistických značek k tomu vysloveně vyzývají! Stezka vede mezi Mladečskými a Javoříčskými jeskyněmi. Já Vás ale zvu jen na její kousek,který vede mimo frekventované cesty.