Krásnohorsko-milešovský zlatorudný revír
důl Otto
Mezi Krásnou Horou, Proudkovicemi, Podmoky a Milešovem je známo 5 hlavních rudních žil: sv. od Krásné Hory Brtevnická žíla, prozkoumaná ve stejnojmenném dolu, pak žíla Marie čili Krásnohorská, probíhající přes Krásnou Horu a otevřená z dolů Puš, Otto, Marie a Nová jáma. Jjv. od Proudkovic je prosledována Kobylská žíla štolou Emílií a z dolů Emílie, Jindřiška a Nová Jindřiška a v Milešově byla dobývána žíla Václav. Zlatorudný revír se nachází v geologicky velice kompaktním území Českého (žulového) plutonu. Zlato je zde drobně rozptýlené v hornině nebo je vázáno na žíly křemene. Zdejší ložiska byla poměrně vydatná a o jejich významu svědčí jak udělení královských privilegií, tak např. i Maxmiliánova listina z roku 1567, která uvádí, že česká královská koruna byla zhotovena ze zdejšího zlata. V pozdější době za vlastnictví dolů Emanuelem Kittlem pak byl ze zlata z milešovských dolů vyroben řetěz pražského primátora.
Odborněji lze popsat, že zrudnění je zde vázáno většinou na lamprofyrové žíly a je čočkovité. Lamprofyr je hlubinná vyvřelina tmavé barvy a porfyrické (jemně krystalické) struktury obsahují velké množství tmavých minerálů (mafitů), černou slídu biotit nebo též černý amfibol. Hlavním typem rudních žil jsou antimonitové, které přecházejí v žíly zlatonosného křemene. Primární minerály jsou křemen, antimonit, antimon, zlato, pyrit, arzenopyrit a vápenec. Zlato se vyskytuje buď volné, nebo v kyzech, anebo v antimonitu. Právě zlato a později antimon byly jediné dva kovy, které se zde po staletí těžily. Ostatní kovy zastoupené většinou jako sirníky (železo, měď, arzen, v 20. století baryt (síran)) se ukázaly jako pro těžbu nerentabilní.
Z historického hlediska můžeme rozdělit dolování v tomto revíru na 5 období: Raný středověk, počínaje rýžováním zlata na Brzině a Mlýnském potoce u Bražné již před rokem 1300, a konče mělkými důlními díly v bezprostředním okolí města Krásná Hora. Období královského horního města od udělení privilegií roku 1341, konče jejich ztrátou v roce 1554. Mezidobí ojedinělých pokusů prospektorů o obnovu těžby za panství šlechty v letech 1705-1777. Nástup průmyslové revoluce, počínaje objevením antimonitu u Milešova kolem roku 1850, výstavbou velkých důlních děl a úpraven v Krásné Hoře a v Milešově a konče cca kolem roku 1920, případně do druhé sv. války. Posledním obdobím je pak poválečná, socialistická těžba a rozsáhlý průzkum ukončené v roce 1992. Těžko říci, zda definitivně nebo prozatím.
Dnes nám Krásná Hora připomíná typické střediskové sídlo v zemědělské krajině, ale musíme si uvědomit, že v době intenzivní těžební činnosti se jednalo o klasické hornické město, které bylo obklopeno důlními objekty nejrůznějšího druhu a velikosti (haldamy hlušiny a odvaly zvytěžené horniny, funkčními i opuštěnými jámami a štolami, hlučnými, prašnými a čmoudícími úpravnami, četnými pomocnými provozy). Mnohé z nich se nacházely přímo na okraji historické zástavby. To je případ dolu Otto jehož hlavní těžební jáma se nacházela jen 100 metrů severně od náměstí a poddolované území zasahuje pod celý střed města, tedy pod celý ten typický pahorek s náměstím, radnicí a kostelem.
Přes oplocení dobře viditelná kotevní patka těžní věže
Důl Otto byl založen při severním okraji Krásné Hory v místě prastarého průzkumu na zlato. Hloubení šachty začalo v r. 1890 na pozemku kat. č. 517/4. Šachta je včetně vodní žumpy 134 m hluboká a má 3 patra: nulté v 73 m, první v 98 m a druhé ve 130 m. Hloubky 2. patra dosáhla v první polovině srpna 1892. Tam byl z náraziště rozražen k jihu překop na hlavní krásnohorskou žílu, kterou zastihl ve 35. metru. V dalších dvou letech byla tato žíla odtud vysledována na Z a V. K západu byla prozkoumána 303 m. Asi do 240. metru probíhá v lamprofyru a potom přešla do granodioritu, ve kterém zeslábla a úplně zjalověla. Je až přes 1 m mocná a upadá 85° na jih. Ve 145. metru je rozražen z této směrné chodby na jih asi 90 m dlouhý překop, ve kterém měla být odkryta paralelní žíla. Podle provozních zpráv byl tento překop do 40. metru ražen v lamprofyru, mezi 53. a 77. metrem v „čediči podobné hornině“, pravděpodobně v proterozoickém rohovci, který směřoval podle hóry 10 a upadal 80° k JZ a posléze od 77. metru do čelby v granodioritu prostoupeném žílou „porfýru“. K východu je žíla vysledována 310 m a je vyvinuta v lamprofyru. Z 2. patra byla prozkoumána také po sklonu, a to západně od šachty ze dvou komínů a jednoho hloubení, východně od šachty ze tří komínů, V 1. západním komínu (v 89. m patrové chodby) se vytratily křemenné čočky brzy po počátečním výlomu. Druhý západní komín (ve 124. m patrové chodby) je 22,6 m vysoký. Ve výšce 4,5 m a ve 20. m vedou z něj směrné chodby. Západní hloubení ve 110. metru patrové chodby pokročilo 30 m pod její úroveň. Ve hloubce 24,5 m byla z něho žíla vysledována 40,5 m na Z. Avšak brzy nato muselo být opuštěno pro zátopu a zával. První východní komín ve 106. m patrové chodby je 4 m vysoký a z něho je rozražena asi 10 m dlouhá chodba. Druhý východní komín je 7,9 m vysoký. Žíla je z něho vysledována 9,3 m na Z a 11,6 m na V a byla vesměs jalová. Potom byl ve 24. m východní chodby vylomen do 35,4 m tzv. nultý komín. Ve výšce 34,6 m jsou z něho rozraženy na V a Z chodby v úrovni 1. patra. Aby se získalo spojení tohoto nového patra se šachtou, byl z ní v příslušné hloubce ražen na jih překop. Z něho byla žíla vysledována asi 200 m na Z a 145 m na V. Souhrnně lze říci, že výsledek průzkumu na 2. patře nebyl obzvlášť příznivý. Žíla v západní chodbě obsahovala zlatonosný křemen jen ve 100-125 metrech od hlavního překopu a mezi 180. a 235. m. Ve východní chodbě byly odkryty jen nesouvislé a malé křemenné partie. Podle provozní zprávy z 2. 2. 1895 činila tam úhrnná délka dobyvatelných křemenných čoček maximálně 60 m při jejich šířce 30—40 cm. Antimonitu bylo v žílovině resp. v křemeni její velmi málo. Poněkud víc se vyskytoval na nultém a prvním obzoru. Zlato je v křemeni většinou přítomno jako kov a často je napohled patrné. V některých průbách bylo zjištěno 120-140 g/t Au. V r. 1896 se získalo z křemenů a antimonitových rudnin 14,938 kg zlata. Přesto jeho produkce v té době byla příliš malá, než aby se vyplatil pravidelný důlní provoz. Proto začátkem r. 1898 byly veškeré práce skončeny a šachta se zatopila do 7 m pod ohlubní.
V dalším provozním období, v letech 1900—1901, se pracovalo jednak na nultém obzoru a nad ním a jednak se provádělo nové hloubení pod 2. patro. Na nultém patře byla zmáhána a dál ražena západní směrná chodba. Po zpřístupnění cca 71 metrů byl z ní vylomen komín a z něho ve výšce 12,6 m porubní chodby k Z a V. V nich žíla měla až 0,5 m velké čočky křemene a shluky antimonitu, které potom vymizely. Na druhém patře bylo u křižovatky hlavního překopu se směrnými chodbami provedeno hloubení, z kterého žíla byla prozkoumána 30 m. Od paty hloubení vedou k V a Z chodby, ve kterých žíla zpočátku obsahovala antimonit a křemen, ale pak zjalověla. Západní chodba směřovala k dřívějšímu hloubení ve 110. metru patrové chodby, z něhož měly se získat narubané rudní zásoby. Vcelku průzkumem se nepřišlo na větší dobyvatelné rudní partie, a proto v polovině srpna 1901 byl důl Otto opuštěn. Avšak po padesáti letech, tj. od r. 1951, byla šachta Otto zase zmáhána za účelem odkrytí žíly ve větší hloubce. Důl byl prohlouben do hloubky 189 m a byla založeno 3. patro. Patrně bez většího úspěchu. Bohužel nelze dohledat, kdy důl ukončil svoji činnost. Snad mezi roky 1960-1970.
Podrobný popis dolu lze snadno získat na internetu, nicméně některé údaje články neobsahují nebo jen přibližně. Budeme rádi za každou upřesňující informaci nebo dobovou fotografii.
Otazníček v mapě se nachází přímo na místě zastropené šachty. Obdélníkový pozemek, kde stála šachta a těžní věž je oplocen a zabezpečen proti přístupu. Zarůstá náletovou zelení a o době, po kterou se zde už nefárá, svědčí velikost vzrostlých stromů na pozemku. Mezi plaňkami plotu ze severní strany pozemku jsou vidět betonové patky se zapuštěnými šrouby o které se opírala a byla připevněna konstrukce těžní věže.
Jak na keš
Pro zájemce o keš tu máme několik kontrolních otázek:
A= rok založení dolu Otto
B = hloubka těžní jámy při založení dolu (včetně žumpy)
C = maximální výtěžnost zlata v gramech na tunu horniny (v některých průbách)
D = počet pater dolu v době založení
E = rok, ze kterého je Maxmiliánova listina, udávající původ zlata v královské koruně z dolů v Krásné Hoře
V dole bylo těženo převážně zlato. Každý si umíme představit 1 litr vody jako krychli o stranách dl. 10 cm a hmotnosti 1 kg. (hnidopišské detaily, za jakých podmínek apod. vynechejme). Můžete odhadnut, kolik by vážila stejná krychle 100% čistého zlata.
F = hmotnost kostky zlata zaokrouhlete na celé kilogramy
Keš naleznete na souřadnicích
N 49° 36. (A+B-C-E+F)' E 14° 16.(A+B+C+D-E-2)'
Keš je umístěna na volně přístupném pozemku. Viz terén T=2!