Krásnohorsko-milešovský zlatorudný revír
Důl Puš
Mezi Krásnou Horou, Proudkovicemi, Podmoky a Milešovem je známo 5 hlavních rudních žil: sv. od Krásné Hory Brtevnická žíla, prozkoumaná ve stejnojmenném dolu, pak žíla Marie čili Krásnohorská, probíhající přes Krásnou Horu a otevřená z dolů Puš, Otto, Marie a Nová jáma. Jjv. od Proudkovic je prosledována Kobylská žíla štolou Emílií a z dolů Emílie, Jindřiška a Nová Jindřiška a v Milešově byla dobývána žíla Václav. Zlatorudný revír se nachází v geologicky velice kompaktním území Českého (žulového) plutonu. Zlato je zde drobně rozptýlené v hornině nebo je vázáno na žíly křemene. Zdejší ložiska byla poměrně vydatná a o jejich významu svědčí jak udělení královských privilegií. První z nich bylo Privilegium Jana Lucemburského z 11.1.1341, udělující Krásné Hoře titul a výsady hornického města. Další významnou listinou je např. Maxmiliánova listina z roku 1567, která uvádí, že česká královská koruna byla zhotovena ze zdejšího zlata. V pozdější době za vlastnictví dolů Emanuelem Kittlem pak byl ze zlata z milešovských dolů vyroben řetěz pražského primátora.
Odborněji lze popsat, že zrudnění je zde vázáno většinou na lamprofyrové žíly a je čočkovité. Lamprofyr je hlubinná vyvřelina tmavé barvy a porfyrické (jemně krystalické) struktury obsahují velké množství tmavých minerálů (mafitů), černou slídu biotit nebo též černý amfibol. Hlavním typem rudních žil jsou antimonitové, které přecházejí v žíly zlatonosného křemene. Primární minerály jsou křemen, antimonit, antimon, zlato, pyrit, arzenopyrit a vápenec. Zlato se vyskytuje buď volné, nebo v kyzech, anebo v antimonitu. Právě zlato a později antimon byly jediné dva kovy, které se zde po staletí těžily. Ostatní kovy zastoupené většinou jako sirníky (železo, měď, arzen, v 20. století baryt (síran)) se ukázaly jako pro těžbu nerentabilní.
Z historického hlediska můžeme rozdělit dolování v tomto revíru na 5 období: Raný středověk, počínaje rýžováním zlata na Brzině a Mlýnském potoce u Bražné již před rokem 1300, a konče mělkými důlními díly v bezprostředním okolí města Krásná Hora. Období královského horního města od udělení privilegií roku 1341, konče jejich ztrátou v roce 1554. Mezidobí ojedinělých pokusů prospektorů o obnovu těžby za panství šlechty v letech 1705-1777. Nástup průmyslové revoluce, počínaje objevením antimonitu u Milešova kolem roku 1850, výstavbou velkých důlních děl a úpraven v Krásné Hoře a v Milešově a konče cca kolem roku 1920, případně do druhé sv. války. Posledním obdobím je pak poválečná, socialistická těžba a rozsáhlý průzkum ukončené v roce 1992. Těžko říci, zda definitivně nebo prozatím.
Dnes nám Krásná Hora připomíná typické střediskové sídlo v zemědělské krajině, ale musíme si uvědomit, že v době intenzivní těžební činnosti se jednalo o klasické hornické město, které bylo obklopeno důlními objekty nejrůznějšího druhu a velikosti (haldamy hlušiny a odvaly zvytěžené horniny, funkčními i opuštěnými jámami a štolami, hlučnými, prašnými a čmoudícími úpravnami, četnými pomocnými provozy). Mnohé z nich se nacházely přímo na okraji historické zástavby.
Pohled na Krásnou Horu od východu - těžební jáma dolu Puš se nachází na levém okraji snímku za velkým zlatavým stromem.
Důl Puš byl založen východně od Krásné Hory na sz. úpatí návrší Homole na pozemku kat. č. 157/2. Hloubení šachty bylo zahájeno 5. 8. 1900 po předchozím průzkumu žíly kutacím příkopem. Do 46,5 m, tj. do úrovně 1. patra prochází šachta granodioritem. V této hloubce je z ní k severu rozražen krátký překop, v jehož 14. metru byla zastižena Krásnohorská žíla. Je tam asi 1 m mocná s vtroušeným antimonitem. Obsahovala až 80 g/t Au. Odtud byla krátce vysledována k Z a V. V západní chodbě zjalověla a ve východní chodbě byly 23. 5. 1901 naraženy stařiny, z nichž vytékalo 100 l/min. vody. Protože stařiny byly zastiženy také v západní chodbě, musily být obě chodby uzavřeny proti vodě zděnou hrází, zřízenou v překopu. Potom hloubení šachty pokročilo pro velký přítok vody jenom do 47,1 m a šachta zůstala zakonzervována.
K obnovení jejího provozu došlo v roce 1906-7 a v r. 1912. Dosáhla hloubky 110 m a žíla byla prozkoumána v 70. metru na 2. obzoru a ve 110. metru na 3. patře. Na 2. patře je vylomen v 85. metru západní chodby komín na 1. patro, ve kterém žíla byla vyplněna zlatonosným křemenem s vtroušeným antimonitem. Byla až 2 m mocná a obsahovala maximálně 11,45% Sb a 93 g/t Au. Obsah zlata v jiných vzorcích břemene byl podstatně menší, 4—21,3 g/t. Na 3. patře sledovala se žíla od překopu jen asi 40 m na V a 50 m na Z. Ve východní chodbě byla údajně vesměs jalová a v západní chodbě měla jen málokde zlatonosný křemen.
Ukončení provozu se nám nepodařilo dohledat. Podle databáze starých důlních děl to bylo po roce 1945. Snad stejně jako druhý z velkých dolů na území města Otto někdy mezi roky 1960-1970.
Dnes se bývalá šachta nachází na místě otazníčku v mapě, zakrytá stejně jako ostatní šachty revíru silnou ŽB deskou, poblíž pozemku místního ZD, které převzalo bývalý areál dolu včetně sousední jámy Milan (N 49°36.343' E 14°17.096'). Místo je to neutěšené, v době založení keše obtížně v porostu přístupné, hned vedle silážní jámy. Na fotografii zcela vlevo za velkým stromem (snad javor) se zlatavým listím. Proto je finálka na místě snadno přístupném a s pěkným výhledem na město.
Jak na keš
Pro zájemce o keš tu máme několik kontrolních otázek - přednostně používejte údaje uvedené v textu listingu
A = rok založení dolu Puš
B = hloubka těžní jámy po obnovení provozu v roce 1912
C = maximální výtěžnost zlata v gramech na tunu horniny (zastižená v žíle zlatonosného křemene na 1.patře)
D = počet pater dolu dle popisu
E = rok, ze kterého je Privilégie Jana Lucemburského udělující Krásné Hoře titul a výsady hornického města
V dole bylo těženo převážně zlato. Víte, kde byste jej hledali v tabulce profesora Mendělejeva?
F = protonové číslo zlata
Po zaparkování na doporučeném místě keš naleznete hravě na souřadnicích:
N 49° 36. (A-B-C-D-E+F)' E 14° 17. (A-2*B-D-E+2*F)'