Po stopách KHB - Učitel Antonín Línek Traditional Geocache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měly významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Volně koncipovanou sérií "Po stopách KHB" chceme šířit povědomí o této mimořádné osobnosti a navštěvovat místa spojená s životem a životním odkazem KHB.

Jméno KHB je neodmyslitelně spojené s havlíčkobrodským regionem - narodil se v nedaleké Borové u Přibyslavi, ale jeho opravdovým domovem se stal tehdejší Německý Brod, kam se mnohokrát ze svých životních cest vracel. Odkaz KHB můžeme hledat v mnohých koutech naší země, ale i v zahraničí. Coby student rád cestoval a na svých toulkách zavítal i do Polska a na Slovensko. Rok pobýval v carském Rusku. Coby novinář pak působil v Praze (Národní noviny) a v Kutné Hoře (Slovan). A připomeňme si také čtyřletou konfinaci v Brixenu.

Na desítkách míst se můžeme setkat se sochami, bustami či pamětními deskami věnovanými KHB. Snad v každém českém či moravském městě nalezneme Havlíčkovu ulici, někde i Havlíčkovo náměstí. Také některé spolky nesou Havlíčkovo jméno hrdě ve svém názvu. Některá místa jsou všeobecně známá a mají svou slavnou minulost. Někde budeme tápat. A tak se vydejme po stopách KHB ... je skutečně co objevovat!

UČITEL ANTONÍN LÍNEK

V borovské škole, kam nastoupil Karel Havlíček sotva pětiletý, působil Antonín Línek. Ten se narodil 2. června 1792 a jako pomocník prošel několika školami. V roce 1824 se dostal do Borové, kde sloužil 47 let a 4 měsíce do roku 1871. Učil tedy nejen Karla Havlíčka, ale celé generace borovských dětí číst, psát, počítat a otvíral jim i jinak cesty do světa poznání.

Antonín Línek byl na svou dobu pokrokový pedagog, který děti učil také hře na nástroje či dějinám, a to nejen biblickým a obecným, ale i těm národním. Borová tehdy byla česky mluvící obcí, takže u nich určitým způsobem probouzel vztah k národu a vlastenectví, což se odráží i v díle KHB.

"Byl ale i člověkem, který se nebál fyzických trestů. Když nepomáhalo napomínání, dostal žák výprask rákoskou. Nebál se zajít ani tak daleko, že špatného studenta zavřel do malého chléva, který byl tehdy u školy. Děti se za dotyčného modlily. Je těžké hodnotit dnes tento přístup. Fyzické tresty jsou zavrhovány a zakázány. Jak ale špatné mohly být v té době? Vždyť žáci na Línka s úctou a rádi vzpomínali. Nemohly jim tudíž tyto tresty připadat špatné a nepřístojné. Byla jiná doba a z ústního podání starších je více než zřejmé, že co by žáci nedostali po právu ve škole, museli by si vytrpět ve větším měřítku doma od rodičů. Děti si možná mohly připadat zahanbené, ale raději se nechaly potrestat od učitele, než doma od rodičů, kteří by si mohli stěžováním ze strany učitele připadat ještě zahanbeněji."

Karel Havlíček se se svým respektem k němu svěřil po létech čtenářům České včely, kterou tehdy redigoval: "Vzpomínám si dosud s vřelou vděčností na svého dokonalého učitele na farní škole borovské, p. Ant. Línka, který již po mnoho let tamější školu s neúnavnou pilností a s příkladnou pedagogickou schopností spravuje."

Antonínu Línkovi se během působení v Borové dostalo i několika uznání - byl vyznamenán titulem "vzorný učitel" a později stříbrným záslužným křížkem s korunkou. Poté, co odešel roku 1872 ze své funkce, odstěhoval se k příbuzným do Hlinska, kde roku 1881 zemřel. Ke hrobu ho doprovodilo i borovské obecní zastupitelstvo, školní rada a sbor borovských hudebníků. Byl to jejich poslední projev velkého uznání Línkovy práce. Antonín Línek má dodnes na svém rodném domě v Pecce pamětní desku jako připomínku toho, že byl učitelem Karla Havlíčka Borovského.