Přichází podzim jako každý rok,
neopozdí se, má přesný řád,
pro teplé léto, je to věčný sok,
jenž neustoupí a vládne rád.
Jen těžko loučíme se s dlouhými dny,
a po ránu v mlze pohladí nás mráz,
když opustili jsme teplo z podpeřiny,
ale večer usínáme dříve a snáz.
Však podzim je úžasný malíř,
který oblékne listí do nádherných barev,
jenž posléze postupně opadávají,
pak vytvářím si album jenž nestojí mne ani halíř,
či zdobím s nimi vázu nebo konev,
jak to někteří u nás doma ve zvyku mají.
Už i vlaštovičky na drátech sedí,
a čtou si svůj pravidelný jízdní řád,
než i opozdilé cestovatelky na stanici doletí,
které ostatní rádi mají nastokrát.
Sluníčko zahřívá nás posledními paprsky,
a vítr začíná se prohánět po kopcích,
tu ježek i veverka nosí si pamlsky,
než zakryje to všechno sníh.
Podzimní deště naposledy osprchují krajinu,
a prach a špína odplují do moří,
pak při procházce lesem už cítím houbovinu,
jenž chuťové buňky radostí mou obdaří.
Tak nebuďme smutní a nemračme se,
když léto nenávratně odchází,
vždyť každý den našeho života přinese,
jiné radosti ,kterými život nás stále provází.