Co víte o KHB - Podél Lužnice [8] Traditional Geocache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měla významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Série keší "Co víte o KHB" vám při putování za deseti krabičkami s deseti tematickými listingy nabízí možnost ponořit se do problematiky KHB trochu detailněji. A záleží už jen na vás, zda tuto sérii přijmete jako výchovně-vzdělávací ... či jako příjemnou a odpočinkovou procházku ... či jako deset levných bodů. Ať tak nebo tak, vždycky to splní svůj účel.-) A tak se vydejme na cestu slovy KHB: "Směle kupředu!"

NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:

Dovoluji si vás pozvat na procházku podél Lužnice po červeně značené turistické stezce. Protože pro "havlíčkovskou" sérii nemůže být lepšího umístění ... červené a bílé pruhy turistických značek k tomu vysloveně vyzývají! Po červeně značené turistické stezce v jejím nejkrásnějším úseku, v kaňonovitém údolí mezi Táborem a Příběnicemi. V místech, která jsou tou nejlepší vizitkou prvorepublikových aktivit Klubu českých turistů ... lávka na Harachovce ... pěší tunel ve skály u Bredy ... ochoz pod příběnickým hradem. A za tohle všechno vděčíme Janu Antonínu Vilému Domečkovi (1828 - 1915), spoluzakládajícímu členovi KČT v Táboře.

Když tudyma kráčím ... a jakože trasu mezi Táborem, Příběnicemi a Bechyní absolvuji několikrát do roka ... tak si na tohoto osvíceného turistického vizionáře vždycky vzpomenu. Je tu fakt báječně! Klid ... šumění řeky ... datel klofá do pochodového rytmu ... a veverka čučí, kdo tu utrpením skučí.-) Nikdo tě tu neruší ... signál tu prostě není a gépéeska lítá jako splašená. Údolí klidu a míru ... údolí pohody ... jedno z posledních...

Keše jsou umístěné na cca 7 km dlouhé trase, toho času v poměrně nelichotivém stavu. Polomy, vývraty, lávky a povalové chodníky v havarijním stavu. Stezka je určená pro pěší turisty a nedoporučuje se procházka s kočárky. Na obou koncích stezky jsou instalované tabulky se zákazem vjezdu cyklistů, ale tenhle zákaz je za současné legislativy nevymahatelný. Tak když už sem prostě na tom kole musíte, tak alespoň prosím o toleranci a ohleduplné chování!

Jak jsem už uvedl, tak v údolí Lužnice bývá omezený a nestabilní signál. Doporučuji, abyste si nahráli celou sérii keší off-line, a stejně tak, abyste si u všech keší stáhli fotohinty. Oceníte to, až vám tu bude lítat gépéeska.-)

Také doporučuji pohodlné turistické oblečení a pevnou obuv, až se budete šplhat skalkám vstříc.-) Nepodceňujte terénní ohodnocení keší, prosím!

Série keší nemá bonus, a tak ji můžete absolvovat jak od restaurace Harachovka (od keše č. 1), tak od penzionu Příběnice (od keše č. 10). Záleží jen na vás. Můžete to vzít na zpátečku, nebo jednosměrně a využít hromadnou dopravu. Neradím ... nedoporučuji ... nenapovídám.-) Jen přihodím několik "rozcestníků", abyste se mohli zodpovědně rozhodnout:

- Restaurace Harachovka - penzion Příběnice ... 7,0 km
- Restaurace Harachovka - keš č. 10 ... 6,0 km
- Restaurace Harachovka - Švehlův most (BUS) ... 2,5 km
- Penzion Příběnice - keš č. 1 ... 6,0 km
- Penzion Příběnice - Malšice (BUS) ... 4,5 km

Přeji všem HAPPY GEOCACHING ... a společně s panem Domečkou ... ZDRÁVI DOŠLI!

KONFINACE V BRIXENU A ZÁVĚR ŽIVOTA

Na začátku prosince 1851 přinesl ministr Bach císaři Františku Josefovi I. doporučení deportovat Havlíčka do Salzburgu. Císař však pobyt v tomto významném městě zřejmě nepovažoval za dostatečné opatření, a tak jej 16. prosince 1851 nechal odvézt do odlehlého Brixenu v tehdejším jižním Tyrolsku.

V roce 1852 za Havlíčkem přijela jeho manželka Julie s dcerou Zdeňkou. Havlíček dostával od rakouského ministerstva vnitra v měsíčních splátkách 500 zlatých ročně, což odpovídalo platu vyššího státního úředníka. Rodina si v Brixenu pronajala domek se zahradním altánem a jídlo si nechali nosit z hotelu U Slona. Havlíček byl ovšem pod stálým policejním dozorem a byla sledována veškerá jeho korespondence. V roce 1854 se manželka Julie s dcerou vydaly zpět do Prahy. Julii se zhoršila její tuberkulóza a kromě toho si rodiče přáli, aby Zdeňka chodila do školy v Čechách.

Po téměř čtyřech letech konfinace byl Havlíček v květnu 1855 propuštěn zpět do Čech po písemném závazku nepokračovat ve veřejných aktivitách. Návrat domů mu však mnoho radosti nepřinesl - dozvídá se zde o smrti manželky Julie, má zakázáno opouštět Německý Brod a zjišťuje, že mnoho přátel se s ním odmítá stýkat.

Pobyt v Praze mu byl povolen až poté, co mu byla zjištěna nevyléčitelná nemoc. Jeho zdravotní stav se prudce zhoršoval a přivedl ho k pobytu v lázních Šternberk u Smečna. Havlíčkův závěr života byl neodvratitelný. Zemřel krátce po převozu do Prahy 29. července 1856 na stejnou nemoc jako jeho žena a na kterou zemřela také jejich dcera Zdeňka 20. září 1872 ve věku pouhých 23 let.