Co víte o KHB - Podél Lužnice [3] Traditional Geocache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měla významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Série keší "Co víte o KHB" vám při putování za deseti krabičkami s deseti tematickými listingy nabízí možnost ponořit se do problematiky KHB trochu detailněji. A záleží už jen na vás, zda tuto sérii přijmete jako výchovně-vzdělávací ... či jako příjemnou a odpočinkovou procházku ... či jako deset levných bodů. Ať tak nebo tak, vždycky to splní svůj účel.-) A tak se vydejme na cestu slovy KHB: "Směle kupředu!"

NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:

Dovoluji si vás pozvat na procházku podél Lužnice po červeně značené turistické stezce. Protože pro "havlíčkovskou" sérii nemůže být lepšího umístění ... červené a bílé pruhy turistických značek k tomu vysloveně vyzývají! Po červeně značené turistické stezce v jejím nejkrásnějším úseku, v kaňonovitém údolí mezi Táborem a Příběnicemi. V místech, která jsou tou nejlepší vizitkou prvorepublikových aktivit Klubu českých turistů ... lávka na Harachovce ... pěší tunel ve skály u Bredy ... ochoz pod příběnickým hradem. A za tohle všechno vděčíme Janu Antonínu Vilému Domečkovi (1828 - 1915), spoluzakládajícímu členovi KČT v Táboře.

Když tudyma kráčím ... a jakože trasu mezi Táborem, Příběnicemi a Bechyní absolvuji několikrát do roka ... tak si na tohoto osvíceného turistického vizionáře vždycky vzpomenu. Je tu fakt báječně! Klid ... šumění řeky ... datel klofá do pochodového rytmu ... a veverka čučí, kdo tu utrpením skučí.-) Nikdo tě tu neruší ... signál tu prostě není a gépéeska lítá jako splašená. Údolí klidu a míru ... údolí pohody ... jedno z posledních...

Keše jsou umístěné na cca 7 km dlouhé trase, toho času v poměrně nelichotivém stavu. Polomy, vývraty, lávky a povalové chodníky v havarijním stavu. Stezka je určená pro pěší turisty a nedoporučuje se procházka s kočárky. Na obou koncích stezky jsou instalované tabulky se zákazem vjezdu cyklistů, ale tenhle zákaz je za současné legislativy nevymahatelný. Tak když už sem prostě na tom kole musíte, tak alespoň prosím o toleranci a ohleduplné chování!

Jak jsem už uvedl, tak v údolí Lužnice bývá omezený a nestabilní signál. Doporučuji, abyste si nahráli celou sérii keší off-line, a stejně tak, abyste si u všech keší stáhli fotohinty. Oceníte to, až vám tu bude lítat gépéeska.-)

Také doporučuji pohodlné turistické oblečení a pevnou obuv, až se budete šplhat skalkám vstříc.-) Nepodceňujte terénní ohodnocení keší, prosím!

Série keší nemá bonus, a tak ji můžete absolvovat jak od restaurace Harachovka (od keše č. 1), tak od penzionu Příběnice (od keše č. 10). Záleží jen na vás. Můžete to vzít na zpátečku, nebo jednosměrně a využít hromadnou dopravu. Neradím ... nedoporučuji ... nenapovídám.-) Jen přihodím několik "rozcestníků", abyste se mohli zodpovědně rozhodnout:

- Restaurace Harachovka - penzion Příběnice ... 7,0 km
- Restaurace Harachovka - keš č. 10 ... 6,0 km
- Restaurace Harachovka - Švehlův most (BUS) ... 2,5 km
- Penzion Příběnice - keš č. 1 ... 6,0 km
- Penzion Příběnice - Malšice (BUS) ... 4,5 km

Přeji všem HAPPY GEOCACHING ... a společně s panem Domečkou ... ZDRÁVI DOŠLI!

POBYT V RUSKU

Na cestu do Ruska v letech 1842-1844 se Karel Havlíček dostal na základě doporučení opatrovníka univerzitní knihovny Pavla Josefa Šafaříka. Ten mu nabídl práci u svého přítele, univerzitního profesora v Moskvě. Nadšený Havlíček okamžitě přijal. Český národ tehdy viděl v Rusku velkou oporu, ne-li rovnou svého vůdce, proti silně postaveným Němcům a Maďarům, kteří žili na úkor slovanských národů v Habsburské monarchii. Existovala obava, že Němci chtějí Slovany asimilovat a bezpečí existuje pouze v přátelství s jinými Slovany.

Havlíček chvátal konečně se do opěvované země ruské podívat. Neodradilo jej ani oddalování výdeje povolení k vycestování, díky němuž alespoň poznal ve Lvově rodinu Karla Vladislava Zapa. Do Moskvy dorazil počátkem února 1843 a byl ohromen. První měsíce viděl carskou říši Slovanů v zářivých barvách, ale následovalo vystřízlivění. Po zkušenostech s chováním panstva k poddaným jako k otrokům, přetvářkou a povrchností církve a společenské elity se jeho názor v záchranu Ruskem razantně změnil. Když ruský pán nechá žít v bídě svého poddaného, jak asi bude vypadat vztah Ruské země k jiným zemím slovanským? Nakonec mezi ním a jeho ruskými živiteli došlo k roztržce a Havlíček v červenci 1844 opustil zemi. Zkušenosti z této cesty následně sepsal, a vznikly tak dodnes známé Obrazy z Rus.

Havlíčka sice v Rusku mnohé zklamalo, obdivoval však výstavnost Moskvy: "Kdyby bylo možné rozsypat ji, kamennou matičku po celé Evropě, ještě by se z ní dostalo každému městu několik krásných stavení." V Rusku se rodily Havlíčkovy literární plány do budoucna. Své spisovatelské ambice tehdy promítal především do oněch "malých nádobek", jak nazýval epigramy, s nimiž se svěřoval svému příteli Tadeáši Klejzarovi.