Tradiční keška od Hroch teamu, inspirována místní pověstí, prosím zacházejte se schránkou opatrně, žádné násilí, pokud si nebudete jisti přečtěte si hint a po odlovení zase zamaskujte 
Pověst půlnoční skřítek:
Na věži u sv. Vavřince v Novém Bydžove zvonili k půlnoční. V oknech pozvolna zhasínala světla, ulicemi se rozšuměl život a zmrzlý sníh ostře vrzal pod shrnovačkami chodců. Noční tmou roztomile cinkaly rolničky vesnických saní, kterým se pěší uhýbali do závějí.
Přišla toho roku kostilamná, ale přitom zdravá zima. Sněhu nad kolena, napadl už k Martinu na ztulou zemi a držel se pořadně dlouho. Mráz příjemně škádlil do tváří a mládež nevěděla, jak si cestou zaskotačit. Chasníci metali děvečkám do obličeje poprašek sněhu, ale ani devčata jim nezůstávala škádlení dlužna. Všichni si přáli, aby jim cesta trvala co nejdéle. Však málokterá zima se vydařila tak jako ta letošní.
Jen starý švec Lukáš ze Zábědova tentokrat v Bydžově chyběl. Byl snad nemocen, když ho už tak dlouho trápí lámání v kříži nebo usnul po stědré večeri?
Ani jedno, ani druhé. Švec se předevčírem dozvěděl, buhví, kdo mu to našeptl, že u hřbitova je ukrytý poklad. Kdo by takovemu lákadlu odolal? Švec kul plány do budoucna, co a jak si opatří, jak si bude žit, a posledni den ani z ševcovny nevyšel, aby se v řeči neprozradil. Tak vzácné tajemství nemůže přeci nikomu svěřit....
Nabrousil si špičatou motyku, přes plece hodil pytel a pravou nohou vykročil ku hřbitovu. Narazil si beranici na uši, celý obličej ponořil do kožichu, aby ho snad cestou někdo nepoznal, a když na náměstí zhaslo poslední světlo, pustil se na vyznačeném místě do kopaní.
Země byla zmrzlá na kost až jiskry od ní odletovaly, jako když křesáš do kamene. Švec se lopotou brzy zpotil. Odložil kožich, plivl znova do dlaní a kopal hloub a hlouběji.
Když přišel pod základy márnice, narazil motykou na železnou truhlici. Byla tězce kovaná a Lukášovi zasvítilo v očích. Rozhlédl se opatrně, sehnul se nad poklad, aby oklepal prstem jeho tíži, ale sotva se přiblížil rukou k truhlici objevil se nevítaný společník. Kde se vzal tu se vzal, stál před ševcem skřítek - strážce pokladu. Byl maličký jako roční dítě, ale výraz v tváři a plnovous měl jako starý človek. Bůhví kolik let už tady hlídal.
"Podívej se, u vás hoří !" Zvolal pidimužík a skočil na kovovou truhlici, aby ji před všetečným ševcem uchránil.
Lukáš se pln strachu ohlédl a skutečně spatřil na obloze nad Zábědovem rudou zář. Odhodil na místě motyku, pytel, ba i kožich a pospíchal domů. Lidé se právě vraceli z kostela, předbíhal jich houfy, ale nikoho si nevšímal. Běžel k domovu, co mu nohy stačili.
Stanul před vraty, avšak po požáru ani památky. Obelstil ho skřítek? Švec se poohlédl po okolí, zda nehoří někde u sousedů. Všude byl posvátný klid, jen tu a tam pes zaštěkal do kroku farníkům vracejícím se z půlnoční.
Lukáš se obrátil, alou ke hřbitovu, aby poklad nezůstal někomu na očích. Našel však už jen jámu zaházenou sněhem a zmrzlými hroudami, poklad se znova ponořil hluboko do země.
To ten skritek dobre hlidal !
Další kešky inspirované pověstmi z knihy Václava Horyny - Pověsti z kraje Klicperova a Malátova
Nevděk žhavému muži
Studánka svatého Václava
Vražednice
Boží muka na Kovárnici
Ohnivý kočár z Cidliny
Dymokurský pán mezi lvy