Wittigsbad
Přijměte pozvání do lázní. Přesněji řečeno do míst, kde kdysi bývaly.
Ano, právě tady, v severní části obce Krhová, pokud byste žili v polovině 18. století, mohli jste ochutnat železito-sirnatou vodu, která zde vyvěrala.
Malé sirnaté studené lázně na Jehličné patřily k oblíbeným a vyhledávaným místům v obci. O jejich existenci se můžeme dozvědět ze spisku z roku 1746 "Předzvěsť nově odkryté lázně Vitíkovi".
V 19.století, také díky rozvoji lékařství a balneologie, došlo k vzrůstu zájmu o lázeňství. V Praze se brzy staly balneologie a vodoléčba obory přednášenými na univerzitě. Vodoléčba byla doménou slezského rodáka, který v roce 1829 založil dnešní Lázně Jeseník, první vodoléčebný ústav, kam vedle pacientů přijížděli i lékaři učící se jeho metodám. Tímto věhlasným mužem byl Vincenc Priessnitz. Jeho proslulé studené zábaly udržované do zapářky a vyvolávající intenzivní pocení jsou používány dodnes. Další jeho praktiky, jako například sprchování pod silným proudem studené vody nebo koupele ve studené vodě venku, za každého počasí, byly sice poměrně drsné, přesto však nezájmem lidí rozhodně netrpěly. Navíc se podle Priessnitzova vzoru začaly zakládat podobné ústavy po celém světě.
Sedm pramenů železito-sirnaté vody nad Krhovou umožnilo v roce 1861 vznik lázní Wittigsbad. Při terapii se v těchto lázních využívalo jednak vody ze zdejších pramenů, která působila blahodárně na klouby a dýchací cesty, a také léčebných účinků jedlového jehličí. Odtud patrně pramení místní název - Jehličná. Hostinec na Jehličné, jehož součástí lázně byly, se tak stal známým výletním místem.
Hostinec na Jehličné
Dnes na místě lázní nenajdete lázně, velký dub, který můžete vidět na fotografii ani hostinec.
Kdy zanikly lázně Wittigsbad, se můžeme jen domnívat. V mapě z roku 1834 je pod zakreslenou usedlostí umístěn popisek Badhaus, v evidenčních mapách vzniklých po roce 1872 tento popisek již není.
Osud památného stromu byl zpečetěn v roce 2014. Z 18 metrů vysokého dubu, starého podle některých pramenů až 700 let, podle odborníků však pouhých 300, jehož obvod kmene přesahoval pět metrů a jeho koruna dosahovala průměru kolem dvaceti metrů, zbyl jen pahýl. Torzo stromu se tak stalo jeho památníkem.
A hostinec? Chátrající budovou projely v roce 2016 stavební stroje a dnes najdete na původním místě jen zbytky stavební suti.
Hostinec na Jehličné několik let před demolicí
Minerální prameny také zmizely v propadlišti dějin, v okolí Jehličné dnes nalezneme pouze dvě studánky. Jedna z nich, Jarošovka, je od bývalého hostince vzdálena necelý kilometr severně a v její vodě byl zaznamenán nepatrný obsah železa. Voda druhé studánky zvané Pod Budičkou je díky prosakující dešťovce využívána jako užitková.
Přestože v těchto místech dnes žádné lázně nenajdete, má Jehličná jako vstupní brána do Veřovických vrchů stále své kouzlo a určitě stojí za návštěvu.
Jak na keš
Jednoduše, stačí si pro ni vyskotačit na snadno lozitelný buk. Původní záměr byl umístit keš tématicky na vzrostlý jehličnan, nejlépe jedli. Ovšem takovou, hodnou lázeňské keše, jsme v okolí Wittigsbadu nenašli.
Chovejte se, prosíme, ke stromu ohleduplně a k okolí nenápadně.
Přejeme příjemný lov.
Zdroj:
www.místopisy.cz
www.tommy-harold.estranky.cz
www.jedemedolazni.cz
www.valassky.denik.cz