|
Pavel Landovský. Český herec, světák, bouřlivák, signatář Charty 77, rodák z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, vysočinský patriot. Tato keš vzniká 11.9.2021, právě dnes by slavil 85.narozeniny. Rozhodl jsem se napsat listing. Po čtvrtém neúspěšném pokusu, kdy mi text připadal stále poněkud divný, zkusil jsem oslovit jeho syna, pana Jakuba Landovského. Prý se mu myšlenka kešky o tátovi zamlouvá a listing pro mě napíše. Hned asi po dvou dnech poslal krásné psaní (onen tučný text pod fotkou). Myslím si, že každý otec by byl hrdý, kdyby o něm takto psal jeho syn. Moc děkuji panu Jakubu Landovskému!
|
|
Pavel Landovský, někdy familiárně Lanďák, kešky nikdy nehledal. Jeho životní cesta, která začala v Havlíčkově Brodě 11. září 1936 a skončila v Dobrnicích 10. října 2014, byla ale dlouhá a klikatá a nálezů i ztrát na ni bylo nepočítaně. V tomto bodě, na kopci nad Tisem, jsme zhruba v půli cesty mezi oběma místy, ale náš tatínek to vzal oklikou, hlavně přes Prahu, Vídeň s mnoha odbočkami přes Klatovy, Paříž, Jevišovice či New York. V Praze a Vídni měl stálé angažmá v pražském Činoherním klubu a vídeňském Burgtheatru. Cesta z jednoho angažmá do druhého vedla přes kriminál, automobilové honičky a pařáty komunistické StB. Nebyl v tom sám, protože jeho parta jménem Charta 77, sdružovala lidi odvážné a vnitřně svobodné. Pavel Landovsky v ní našel výborně kamarády například Václava Havla a přátelství byla disciplína ve které otec exceloval. Rodinné vztahy budoval vášnivě a energicky a založil hned několik rodin. Zanechal po sobě minimálně 5 dětí a také několik knih a divadelních her. Daleko více textu však vzniklo o něm ve snaze zachytit na různé výměře papíru člověka bouřlivého a nepolapitelného. Já se dnes soustředím pouze na otázku proč Pavel Landovský nesbíral kešky. Důvod je prostý, jezdil všude kam to šlo autem. Někdy tak jezdil i na houby. Auta miloval a stroje ho fascinovaly od mládí a provázely celým životem od Tatry 14, přes Saaba, Fiaty až po stále starší a starší Mercedesy. Táta si rozhodně neopotřeboval nohy a dožil se téměř 80 let. Lidé chodící po zemi pěšky často vyzdvihují zdravotní benefity chůze, Pavel Landovský na to měl odpověď a příchozí zdravil hlasitým: Buď živ, je to víc než zdráv! Gratuluji vám k nálezu a loučím se s vámi dalším tatínkovým sloganem, který mi utkvěl v paměti: Ať děláš cokoliv! ...nech toho!
Jakub Landovský
|
|
Nebylo mým cílem sem zkopírovat celou wikipedii. Tam si umíte najít informace všichni. Chtěl jsem ten listing víc šmrncovní, živelnější, jak se to k povaze pana Landovského hodí. A text od syna Jakuba se mi jeví přesně takový, jak jsem si to vysnil.
V sedmdesátých letech nebylo jednoduché říct komunistům, že je nesnášíte. Hrozilo vám vězení, mučení, smrt, v tom lehčím případě ztráta živobytí ... u umělců trest tak snadno vykonatelný. Já osobně si vážím všech, kteří se nebáli Chartu77 podepsat. Nebyla známá šablona, podle které KSČ se signatáři naloží. Ti se vydali na tenký led, ale potřeba se vyjádřit v nich byla silnější, než osobní bezpečnost. Pan Landovský byl mezi nimi. Odvážný muž!
A kde jsme ho viděli hrát? V Menzelově filmu Ostře sledované vlaky dostal ještě jen štěk. U soudu se tam zpovídá z vraždy. Nenápadná rolička, pár slov.
Později dostával role rozličnější, wikipedie ví vše, co chcete. :-) Většina z Vás si ho asi nejlépe vybaví díky dvěma hláškám z filmu Černí baroni: "Boha jeho, oni mi tuna jebú" a pak ta vůbec nejslavnější, "Čo bolo to bolo, terazky som majorom". ...hláška, která natolik zkultovatěla, že se začali Slováci v Česku hanlivě označovat čobolové. :-) Jaký paradox, že? Nesnášel komunisty a první role po převratu: důstojník komoušské armády.
Já bych ale vypíchl krásnou vedlejší roli ve filmu Nestyda, kde nádherně vypráví svému vnoučkovi, jak měla kráva nemoc šílených krav. Dostal jen okrajovou roli, pár vět, ale jak nádherně dokázal ten film svou přítomností zaplnit. Jeho přirozenost byla odzbrojující a moc mě mrzí, že jsem ho nedokázal nikdy potkat osobně.
Keška mohla být guglící olympiádou, kde po vás budu chtět 7 detailních informací z jeho života. Ale proč? Koho pan Landovský zajímá, umí si o něm přečíst mnoho textů i dobrovolně. A ty ostatní přece nebudu nutit zjišťovat něco, co vědět ani nechcete. Jeďte si pro trádu a to je vše. Kdo by rád navštívil rodný dům, uspěje v Havlíčkově Brodě 100m do kopce od Štáflovy chaloupky, na domě je pamětní deska. A kdo by rád položil kytičku na jeho hrob, uspěje na (okolokostelním) hřbitůvku v Dobrnicích. Úmyslně sem nedávám wpts, hledejte! ...a jak tak znám kačera Emertona, mezi jeho fotkami budou obě zmíněná místa. ;-) Jak byl totiž Pavel Landovský "pan herec", Emerton je pro mě "pan lovec". ;-)
Proč je keška právě tady nad Tisem? Nechtěl jsem dávat k rodnému domu nějakou zaokapovou mikrovku, ale ani jsem nepovažoval za vhodné udělat z místa jeho posledního odpočinku poutní místo. Pojede vás tam hrstka a tak je to správně. Keška je na půli cesty mezi oběma místy, je to vyšší brdek v krajině, odkud je krásný rozhled a zatím toto místo nebylo okešeno, přestože je tu i kaplička. Jevil se mi tento kopeček jako příjemné místo vzpomínky na rodáka z HB. Snad se keš líbila.
|