V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měly významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.
Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"
Volně koncipovanou sérií "Po stopách KHB" chceme šířit povědomí o této mimořádné osobnosti a navštěvovat místa spojená s životem a životním odkazem KHB.
Jméno KHB je neodmyslitelně spojené s havlíčkobrodským regionem - narodil se v nedaleké Borové u Přibyslavi, ale jeho opravdovým domovem se stal tehdejší Německý Brod, kam se mnohokrát ze svých životních cest vracel. Odkaz KHB můžeme hledat v mnohých koutech naší země, ale i v zahraničí. Coby student rád cestoval a na svých toulkách zavítal i do Polska a na Slovensko. Rok pobýval v carském Rusku. Coby novinář pak působil v Praze (Národní noviny) a v Kutné Hoře (Slovan). A připomeňme si také čtyřletou konfinaci v Brixenu.
Na desítkách míst se můžeme setkat se sochami, bustami či pamětními deskami věnovanými KHB. Snad v každém českém či moravském městě nalezneme Havlíčkovu ulici, někde i Havlíčkovo náměstí. Také některé spolky nesou Havlíčkovo jméno hrdě ve svém názvu. Některá místa jsou všeobecně známá a mají svou slavnou minulost. Někde budeme tápat. A tak se vydejme po stopách KHB ... je skutečně co objevovat!
Dávno před tím, než byl v roce 1889 založen městský park Budoucnost, který se stal brzy ostrovem klidu hned za městskými hradbami, nejbližším a zřejmě nejnavštěvovanějším cílem nedělních procházek a výletů starých Broďáků byla Rozkošská stráň, známá dnes spíše jako Lázničkova stráň, pojmenovaná podle Adolfa Lázničky, někdejšího majitele rozkošského statku a přilehlých pozemků.
Výletníky do těchto míst přitahovalo nejenom malebné údolí, ale odměnou jim po procházce bylo i občerstvení ve známém hostinci se skvělou atmosférou, který býval také častou destinací budoucího novináře Karla Havlíčka Borovského. Jeden výlet a vlasteneckou zábavu na Rozkoši, uspořádanou Havlíčkem na podzim roku 1844, poměrně obsáhle vylíčil Josef Jahoda v románu Havlíčkův máj.
Rozkošský hostinec jako památku na Havlíčka ztvárnil Otakar Štáfl na jednom ze svých dioramat, která mohou návštěvníci spatřit ve Štáflově baště. Dnes toto místo upomíná pamětní deska na domě č.p. 2340.
Zajímavý je také původ názvu městské části Rozkoš - odkazuje na "místa neřestí" v barokní éře, která se nacházela na okrajích měst. Například u Humpolce dodnes přerostla na celou obec.
Stage 1 - Pamětní deska (N 49° 36.890 E 15° 33.330)
A = Počet řádků nápisu na pamětní desce
B = Počet slov nápisu na pamětní desce
C = Počet paprsků na loukoťovém kole vpravo pod pamětní deskou
Stage 2 - Turistický rozcestník (N 49° 36.882 E 15° 33.303)
DEF = Nadmořská výška uvedená na rozcestníku
G = Počet kilometrů do Pohledu po červené
H = Počet kilometrů do Přibyslavi po červené
I = Počet kilometrů do Veselice po červené
JKLM = Evidenční číslo sloupu veřejného osvětlení, na kterém je rozcestník umístěný
Finální souřadnice:
N 49° 36 . (B-G) (E+J) (H-G)
E 015° 33 . (A-D) (C-M) (F+I+K+L)
Tato keš je FTF friendly!
Každý, kdo odloví keš v den publikace (tj. 30.10.2021),
má nárok logovat svůj nález jako FTF.-)