Po stopách KHB - Pochody v Duchcově Multi-cache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měly významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Volně koncipovanou sérií "Po stopách KHB" chceme šířit povědomí o této mimořádné osobnosti a navštěvovat místa spojená s životem a životním odkazem KHB.

Jméno KHB je neodmyslitelně spojené s havlíčkobrodským regionem - narodil se v nedaleké Borové u Přibyslavi, ale jeho opravdovým domovem se stal tehdejší Německý Brod, kam se mnohokrát ze svých životních cest vracel. Odkaz KHB můžeme hledat v mnohých koutech naší země, ale i v zahraničí. Coby student rád cestoval a na svých toulkách zavítal i do Polska a na Slovensko. Rok pobýval v carském Rusku. Coby novinář pak působil v Praze (Národní noviny) a v Kutné Hoře (Slovan). A připomeňme si také čtyřletou konfinaci v Brixenu.

Na desítkách míst se můžeme setkat se sochami, bustami či pamětními deskami věnovanými KHB. Snad v každém českém či moravském městě nalezneme Havlíčkovu ulici, někde i Havlíčkovo náměstí. Také některé spolky nesou Havlíčkovo jméno hrdě ve svém názvu. Některá místa jsou všeobecně známá a mají svou slavnou minulost. Někde budeme tápat. A tak se vydejme po stopách KHB ... je skutečně co objevovat!

POCHODY V DUCHCOVĚ

Keš věnovaná soše Karla Havlíčka Borovského v Duchcově vznikla díky iniciativě geokolegy Lomnice. Jak slíbil, tak učinil. Je to keš velice zdařilá a důstojná tématu, které reprezentuje.

Z tohoto pohledu by vlastně ani nebylo třeba, aby na toto téma jakákoliv další keš vznikla. Jenže! Jenže já jsem si nemohl odpustit, abych tu v srpnu jeden plastový "odpadek" nepohodil. Asi se ptáte, co že jsem to tu v srpnu dělal? Pokud nezasáhne nějaká vyšší moc, tak se sem ve druhé polovině srpna pravidelně sjíždíme na "Pochod Giacoma Casanovy". Je to prodloužený víkend plný turistických aktivit, který si už léta zpestřujeme aktivitami geocachingovými.

Už tradičně tu pořádáme geocachingové eventy, kdy se snažíme propojit turisty holdující geocachingu z celé naší země s místní geokomunitou. A tradičně se setkáváme také pod sochou KHB. V roce 2019 jsme tu s dvouletým předstihem prezentovali záměr oslavit 200. výročí narození Karla Havlíčka Borovského (1821 - 1856) nejen turisticky, ale také geocachingově. Už v té době jsem měl v hlavě "Havlíčkovu challenge 200 keší s KHB". Jenže geokolega Lomnice tu pronesl myšlenku tehdy ještě považovanou za kacířskou: "A co takhle megáč?!"

Ano ... a teď to tedy všichni víte! Na tuhle myšlenku velikosti zrnka písku se v průběhu dnů, měsíců a dvou let nabalovaly další myšlenky ... až z toho vznikla ušlechtilá perla s megaeventovou ikonou. Ale ta prvotní myšlenka, milé geokolegyně a vážení geokolegové, tak ta tehdy vznikla právě tady!

A přísný pohled Karla, který na nás vrhá ze soklu ve své nadživotní velikosti, mě nutí, abych se přiznal a nic vám nezatajil. Takže ještě jednou ... ano ... tak právě tady to bylo! A právě proto si Karel vezdejší zaslouží ještě jednu keš ... prémiovou!

Před krásnou budovou českého gymnázia v Duchcově vzhlíží na kolemjdoucí už od roku 1927 socha Karla Havlíčka Borovského, mírně nakročena vpřed, s hlavou hrdě vztyčenou, zcela klidně a s rukama položenýma na hrudi, v nichž tiskne knihu. V příkrém kontrastu s obvyklým ztvárněným Havlíčka coby bojovníka a rebela, s rukama zaťatýma v pěst.

Společně tvoří jeden celek ... myšlenkový i výtvarný ... Karel Havlíček coby obránce českého gymnázia ... tak, jak jej koncipoval architekt Ladislav Skřivánek ve spolupráci se sochařem Josefem Fojtíkem. V pozadí Havlíčkovy výjimečné popularity ve městě byla zejména činnost České řemeslnické besedy, druhého nejstaršího českého spolku v Duchcově, založeného 6. ledna 1883. Po skončení první světové války byla její činnost obnovena pod názvem „Občanská beseda Havlíček“. Díky aktivitám tohoto vlasteneckého spolku a díky místnímu obyvatelstvu, které štědře přispívalo do uspořádaných sbírek, se podařilo cíl realizovat.

Slavnostní odhalení pomníku se za účasti několika tisíc lidí uskutečnilo symbolicky 28. října 1927, tedy při příležitosti nejvýznamnějšího dne naší státnosti v roce. Odhalení Havlíčkova pomníku bylo velkou slávou, při nímž proslov střídal proslov, hrála hudba, zpívaly se hymny. Tehdejší tisk psal o pomníku „v pevném postoji, s okem jako na stráž upřeným k horám pohraničním…“

Se začátkem druhé světové války musel Havlíček svůj post opustit. Na podzim 1938, kdy kolem pomníku pochodovala okupační vojska, byla socha zahalena do látek a dne 7. listopadu 1938 byl pomník odstraněn. Na podstavci pak byla jistý čas vztyčena maketa říšské orlice s hákovým křížem. Pomník byl deponován v městské plynárně, kde přečkal válku bez závažnějšího poškození.

S obnovením sochy KHB kádrové nové doby příliš nespěchali, naštěstí se však Karel Havlíček na své původní místo v roce 1948 dostal. A opět symbolicky 28. října, tentokráte však bez tisícových davů a bez jakékoliv publicity v komunistickém tisku. Tuhle symboliku však vnímám dost nelibě a už vůbec ne nadšeně. Komunistický režim začal symboly této země včetně Karla Havlíčka zneužívat a účelově je přetvářet pro své politické potřeby...

Autorem pískovcové sochy KHB v nadživotní velikosti jsou architekt Ladislav Skřivánek (1877-1957) a Josef Fojtík (1890 - 1966), sochař, pedagog, člen Jednoty umělců výtvarných a absolvent Uměleckoprůmyslové školy v Praze, kde až do roku 1958 působil jako vedoucí ateliéru kamenosochařství a modelování. A tito pánové nám na soklu pomníku zanechali tento vlastenecký odkaz: "Svoboden jsi byl - sliby ni okovy Tě nespoutaly - veliký jsi byl - ani smrt tě nedosáhla - padlo tělo umučené - žije a v národě sílí duch Tvůj." Dnes nám ta slova znějí pateticky, protože současné generace té nespoutané síly vlastenectví už dávno pozbyly. Občas mi to bývá líto. Také bych si to chtěl zažít...

A = Počet řádků nápisu na přední straně pomníku
B = Počet slov nápisu na přední straně pomníku (ciferace)
C = Počet řádků nápisu na zadní straně pomníku
D = Počet slov nápisu na zadní straně pomníku (ciferace)
E = Počet písmen v podpisu autora pomníku (pod pravou nohou)
F = Ciferace roku slavnostního odhalení pomníku
G = Ciferace roku (neslavnostního) obnovení sochy po 2. světové válce

Keš je umístěna mimo zámecký park a je dostupná 24/7.