Rok 1521
Již se plavíme po širém moři několik měsíců... Uplynulo mnoho dní, kdy jsme naposledy spatřili pevninu. Jsem jedním z mnoha mužů našeho velitele a generála Hernána Cortése. Nacházím se na jedné z jeho lodí, na kterých se plavíme vstříc novým světům – poznat část nové kolonie. Jsem vojákem našeho krále Karla V a je mi ctí vybudovat pro naši vlast místo, kde bude vlát španělská vlajka – Mexiko. Vylodili jsme se u skalnatého pobřeží a Cortés nechal zapálit všechny naše lodě. Náš úkol a též i jediná naděje se skrývá na pevnině, neboli v džungli. Postupujeme všude přítomnou džunglí a na nedaleké mýtině spatřujeme podivné stavby a obyvatele tohoto kontinentu. Jmenují se Mayové. Vyznávají prapodivná božstva, kde na vrcholu svých staveb obětují své nepřátele, kde jim zaživa vyjímají srdce. Jejich král a celá vyšší třída mají modré tetování a zdobí se velkým množstvím zlata. Zlato je pro ně pouze ozdobou. Jejich hlavní měnou jsou chia semínka, bavlna a pro nás neznámé kakaové boby, z kterých připravují pochutinu s názvem čokoláda. Jednoho dne, kdy opět slunce spalovalo vše živé, došla Mayům trpělivost a začali nás pobíjet. Můžeme si za to sami! Naše drancování této země dosáhlo maxima. Já a několik mých mužů jsme vedeni k vrcholu chrámové pyramidy. Naskytl se mi úžasný pohled na nejvyšší horu v okolí, na posvátnou sopku Popocatépetl. Toto je poslední, co v mém životě uvidím. Budu obětován Naguálovi – jaguářímu muži. To, co teď možná čtete, prosím předejte mé manželce Mónice Pérezové, která s mou dcerou jistě někde čeká na můj návrat. Bohužel i mé srdce, co bije pouze pro ně, mi bude brzy vzato a obětováno. A tím končí můj příběh...
Dodatek: Carlos Lopéz, náš hlavní hrdina byl ztracen v džungli a po letech, kdy Cortés porazil Maye pouze díky dělům, které před zapálením lodí dotáhl na pevninu, byl nalezen tento dopis, který společně s nádherným jaguářím náramkem byl doručen jeho rodině do rodného Španělska.
