Putování s KHB (10) [200 let KHB] Traditional Cache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měly významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Volně koncipovanou sérií "Po stopách KHB" chceme šířit povědomí o této mimořádné osobnosti a navštěvovat místa spojená s životem a životním odkazem KHB.

Jméno KHB je neodmyslitelně spojené s havlíčkobrodským regionem - narodil se v nedaleké Borové u Přibyslavi, ale jeho opravdovým domovem se stal tehdejší Německý Brod, kam se mnohokrát ze svých životních cest vracel. Odkaz KHB můžeme hledat v mnohých koutech naší země, ale i v zahraničí. Coby student rád cestoval a na svých toulkách zavítal i do Polska a na Slovensko. Rok pobýval v carském Rusku. Coby novinář pak působil v Praze (Národní noviny) a v Kutné Hoře (Slovan). A připomeňme si také čtyřletou konfinaci v Brixenu.

Na desítkách míst se můžeme setkat se sochami, bustami či pamětními deskami věnovanými KHB. Snad v každém českém či moravském městě nalezneme Havlíčkovu ulici, někde i Havlíčkovo náměstí. Také některé spolky nesou Havlíčkovo jméno hrdě ve svém názvu. Některá místa jsou všeobecně známá a mají svou slavnou minulost. Někde budeme tápat. A tak se vydejme po stopách KHB ... je skutečně co objevovat!

HAVLÍČEK JAKO SPISOVATEL

Jak se Havlíček vyjádřil v jednom ze svých dopisů, právě po cestě do Moskvy se v něm po prvních pokusech "provalila básnická žíla". Svým dílem v duchu nastupujícího realismu vykračoval od ideálu v idyle k poznání a popisu současnosti, dialogu autora se širokým, rovným publikem.

- V "Obrazech z Rus" (1843-1846) pozoroval zaujatě i kriticky současníky idealizované Rusko. Chválí vztah k náboženství, zároveň však kritizuje ruský vztah k alkoholu a také kontrast v sociální otázce obyvatelstva - bojaři kontra obyčejný lid.

- "Epigramy" (1845) - ve svých drobných pointovaných verších se většinou jedná o kritiku, parodii či satiru proti represivní moci státu, církvi i proti pasivitě státu.

- "Křest svatého Vladimíra" (rukopis 1843-1844, vydáno 1877) - příběh slovanského boha hromu Peruna, ve kterém Havlíček ironizuje moc státního aparátu, který může poroučet i bohu - car chtěl, aby mu na jeho svátek Perun zahřměl na oslavu, Perun to odmítl splnit, a tak car dal Peruna chytit a utopit. Dílo zůstalo buď nedokončené, nebo se jeho závěr ztratil.

- "Tyrolské elegie" (1852, vydáno 1861) - název "elegie" (= nářek, žalozpěv) je ironickou nadsázkou; dílo je humorným a satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu v Tyrolsku. Kritizuje policii, společenský systém. Objevují se zde satirické, lyrické a ironické prvky. Celé dílo je psáno v pravidelných rýmovaných čtyřverších.

- "Král Lávra" (1854) - alegorická satirická skladba, jejímž námětem je stará irská pohádka o králi s oslíma ušima, přizpůsobená českému prostředí.