Putování s KHB (8) [200 let KHB] Traditional Geocache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měly významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Volně koncipovanou sérií "Po stopách KHB" chceme šířit povědomí o této mimořádné osobnosti a navštěvovat místa spojená s životem a životním odkazem KHB.

Jméno KHB je neodmyslitelně spojené s havlíčkobrodským regionem - narodil se v nedaleké Borové u Přibyslavi, ale jeho opravdovým domovem se stal tehdejší Německý Brod, kam se mnohokrát ze svých životních cest vracel. Odkaz KHB můžeme hledat v mnohých koutech naší země, ale i v zahraničí. Coby student rád cestoval a na svých toulkách zavítal i do Polska a na Slovensko. Rok pobýval v carském Rusku. Coby novinář pak působil v Praze (Národní noviny) a v Kutné Hoře (Slovan). A připomeňme si také čtyřletou konfinaci v Brixenu.

Na desítkách míst se můžeme setkat se sochami, bustami či pamětními deskami věnovanými KHB. Snad v každém českém či moravském městě nalezneme Havlíčkovu ulici, někde i Havlíčkovo náměstí. Také některé spolky nesou Havlíčkovo jméno hrdě ve svém názvu. Některá místa jsou všeobecně známá a mají svou slavnou minulost. Někde budeme tápat. A tak se vydejme po stopách KHB ... je skutečně co objevovat!

KONFINACE V BRIXENU A ZÁVĚR ŽIVOTA

Na začátku prosince 1851 přinesl ministr Bach císaři Františku Josefovi I. doporučení deportovat Havlíčka do Salzburgu. Císař však pobyt v tomto významném městě zřejmě nepovažoval za dostatečné opatření, a tak jej 16. prosince 1851 nechal odvézt do odlehlého Brixenu v tehdejším jižním Tyrolsku.

V roce 1852 za Havlíčkem přijela jeho manželka Julie s dcerou Zdeňkou. Havlíček dostával od rakouského ministerstva vnitra v měsíčních splátkách 500 zlatých ročně, což odpovídalo platu vyššího státního úředníka. Rodina si v Brixenu pronajala domek se zahradním altánem a jídlo si nechali nosit z hotelu U Slona. Havlíček byl ovšem pod stálým policejním dozorem a byla sledována veškerá jeho korespondence. V roce 1854 se manželka Julie s dcerou vydaly zpět do Prahy. Julii se zhoršila její tuberkulóza a kromě toho si rodiče přáli, aby Zdeňka chodila do školy v Čechách.

Po téměř čtyřech letech konfinace byl Havlíček v květnu 1855 propuštěn zpět do Čech po písemném závazku nepokračovat ve veřejných aktivitách. Návrat domů mu však mnoho radosti nepřinesl - dozvídá se zde o smrti manželky Julie, má zakázáno opouštět Německý Brod a zjišťuje, že mnoho přátel se s ním odmítá stýkat.

Pobyt v Praze mu byl povolen až poté, co mu byla zjištěna nevyléčitelná nemoc. Jeho zdravotní stav se prudce zhoršoval a přivedl ho k pobytu v lázních Šternberk u Smečna. Havlíčkův závěr života byl neodvratitelný. Zemřel krátce po převozu do Prahy 29. července 1856 na stejnou nemoc jako jeho žena a na kterou zemřela také jejich dcera Zdeňka 20. září 1872 ve věku pouhých 23 let.