Putování s KHB (1) [200 let KHB] Traditional Geocache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měly významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Volně koncipovanou sérií "Po stopách KHB" chceme šířit povědomí o této mimořádné osobnosti a navštěvovat místa spojená s životem a životním odkazem KHB.

Jméno KHB je neodmyslitelně spojené s havlíčkobrodským regionem - narodil se v nedaleké Borové u Přibyslavi, ale jeho opravdovým domovem se stal tehdejší Německý Brod, kam se mnohokrát ze svých životních cest vracel. Odkaz KHB můžeme hledat v mnohých koutech naší země, ale i v zahraničí. Coby student rád cestoval a na svých toulkách zavítal i do Polska a na Slovensko. Rok pobýval v carském Rusku. Coby novinář pak působil v Praze (Národní noviny) a v Kutné Hoře (Slovan). A připomeňme si také čtyřletou konfinaci v Brixenu.

Na desítkách míst se můžeme setkat se sochami, bustami či pamětními deskami věnovanými KHB. Snad v každém českém či moravském městě nalezneme Havlíčkovu ulici, někde i Havlíčkovo náměstí. Také některé spolky nesou Havlíčkovo jméno hrdě ve svém názvu. Některá místa jsou všeobecně známá a mají svou slavnou minulost. Někde budeme tápat. A tak se vydejme po stopách KHB ... je skutečně co objevovat!

DĚTSTVÍ V BOROVÉ

Havlíčkovo rodiště Borová je malebné městečko pod kostelem svatého Víta v nadmořské výšce 637 m.n.m. Borová své jméno dostala po borových lesích, které byly pro tyto končiny typické. Konečně i ve znaku má lva, který sekerou podetíná borovici. První zmínka o obci je z roku 1289.

Rodný dům Karla Havlíčka zakoupil jeho otec Matěj Havlíček v roce 1817 za 500 zlatých. Dům se ovšem do dnešní doby v původní podobě nedochoval, dvakrát se stal obětí rozsáhlých požárů. Jedna autentická památka na původní dům se však přeci zachovala - vytesaný monogram "MH" do žulového průčelí, jímž se dnes prochází do druhé místnosti domu.

V borovské škole, kam nastoupil Karel Havlíček sotva pětiletý, působil učitel Antonín Línek. Sloužil zde více než 47 let až do roku 1871. Učil celé generace borovských dětí psát, počítat a otvíral jim i jinak cesty do světa poznání. Karel Havlíček se se svým respektem k němu svěřil po léta čtenářům České včely, kterou tehdy redigoval: "Vzpomínám si posud s vřelou vděčností na svého dokonalého učitele na farní škole borovské, který již po mnoho let tamější školu s neúnavnou pilností a s příkladnou pedagogickou schopností spravuje."

Vztah ke svému rodišti zdůraznil Karel Havlíček už jako mladý tím, že si ke svému jménu připojil přídomek Borovský. Jezdíval sem i poté, co se rodina přestěhovala do Německého Brodu - jako chlapec na prázdniny na faru, v roce 1844 při cestě z Ruska a v roce 1855 při návratu z Brixenu, kdy si naposledy prošel místa svého dětství.