Děkuji ORXIONovi za listing z jeho již archivováné keše GC4Z4ZC
Weselka - http://www.povetrnik.cz/
touto dodatečnou informací jest zajímavost z historie větrných mlýnů, která se nám může dnes zdát obdivuhodná, ale za časů největšího rozmachu větrných mlýnů na Moravě to byla věc naprosto běžná. Tou zajímavostí je přestěhování dřevěného beraního (německého) větrného mlýna. Viz. také samostatný článek o stěhování vm.
Větrný mlýn beraní (německého typu) byl postaven nad obcí Doubravy na úbočí kóty Doubí 431 m.n.m. v roce 1802. Dodnes tomu místu říká Větřák a stojí zde na samotě dům č.p. 78. Sloužil obyvatelům okolních obcí, ale hlavně jako panský mlýn, patřící ke statku, asi do roku 1895 kdy byl demontován, přestěhován a znovu postaven nad obcí Březnice v poloze Kříby u č.p. 165. Mlýn znovu postavil tesař Krajča z Březůvek. Nejdříve zpracovával obilí na mouku, později jen na šrot pro dobytek. Zanikl za II. sv. války.
Dochovalo se nám i několik poznámek o konstrukci mlýna. Střecha měla formu lomené pyramidy nebo takzvané polovalby, střední sloup „tatík” byl při zemi nekrytý, což bylo ojedinělé. Uvnitř na moučnici byl nápis: „Bože, žehnaj domu tomu” a na násypném koši: „Jaké obilí kdo má, takové do mlýna dá. Néni kumšt mlet na větrňáku, dyž je sucho, ale dyž každú kolajú voda tlaščí”.
Mlýn už bohužel nestojí, dochoval se pouze dům mlynáře. Nedaleko mlýna ještě dnes stojí nefukční větrné čerpadlo z pozdější doby (80 léta 20. století), které dokládá, že zde na kopci je opravdu větrno. Mlýn měl pěknou polohu na hřebeni Kříbů a z místa jsou pěkné výhledy do údolí na Březnici i krajské město Zlín.
ulicnik
Ve stavení nedaleko mlýna bydlel sedlák jménem Malota. Živil se i s manželkou půdou a zvířectvem přesto, že komunisti mu při zakládání JZD téměř vše „znárodnili“. Nevím, zda přímo on nebo jeho předkové vlastnili mlýn, který tam stával, ale od něj jsem slyšel už dávno o mlýnu vyprávět.
Co se týká vrtule u keše, tak si myslím, že je to v listingu (viz verze weselka) malinko nepřesné.
Vrtule nebyla součástí větrného čerpadla. Není z 80. Let. Jistý pasekář pan M., který se po revoluci vrátil z Německa, v 90. letech začal stavět malou větrnou elektrárnu. Těsně před dokončením začal jednat s ČEZ (možná se tehdy jmenovali jinak) o připojení a nějak se to zadrhlo. Nakonec vlastně elektrárnu ani nedokončil, nikdy nebyla funkční a to, co je teď vidět jsou její zbytky po 20-ti letech. Co mi ale zůstalo tehdy v paměti jeho citát: „Pokud nebudete elektrárnu stavět z nakradeného materiálu, nikdy se Vám nevrátí!“ (Tím vůbec nechci říct, že materiál nakradl!).