Po stopách KHB - Rakovník Multi-cache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měly významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Volně koncipovanou sérií "Po stopách KHB" chceme šířit povědomí o této mimořádné osobnosti a navštěvovat místa spojená s životem a životním odkazem KHB.

Jméno KHB je neodmyslitelně spojené s havlíčkobrodským regionem - narodil se v nedaleké Borové u Přibyslavi, ale jeho opravdovým domovem se stal tehdejší Německý Brod, kam se mnohokrát ze svých životních cest vracel. Odkaz KHB můžeme hledat v mnohých koutech naší země, ale i v zahraničí. Coby student rád cestoval a na svých toulkách zavítal i do Polska a na Slovensko. Rok pobýval v carském Rusku. Coby novinář pak působil v Praze (Národní noviny) a v Kutné Hoře (Slovan). A připomeňme si také čtyřletou konfinaci v Brixenu.

Na desítkách míst se můžeme setkat se sochami, bustami či pamětními deskami věnovanými KHB. Snad v každém českém či moravském městě nalezneme Havlíčkovu ulici, někde i Havlíčkovo náměstí. Také některé spolky nesou Havlíčkovo jméno hrdě ve svém názvu. Některá místa jsou všeobecně známá a mají svou slavnou minulost. Někde budeme tápat. A tak se vydejme po stopách KHB ... je skutečně co objevovat!

RAKOVNÍK

Socha Karla Havlíčka Borovského od akademického sochaře a profesora VŠUP Josefa Fojtíka, umístěná před budovou okresního soudu, to ve své historii neměla vůbec jednoduché. Vznikla jen díky nezdolné vytrvalosti nositelů myšlenky o její realizaci, za druhé světové války svůj piedestal opustila a vrátila se na něj v době, kdy byly Havlíčkovy ideje překrucovány a zneužívány komunistickým režimem.

S myšlenkou postavit v Rakovníku pomník Karla Havlíčka Borovského přišel v roce 1906 zdejší Politický klub strany národně-sociální Havlíček. Že se klubu nedařilo myšlenku finančně zajistit, svědčí fakt, že teprve roku 1912 byla poprvé oficiálně nastolena otázka umístění budoucího pomníku. Veškeré snahy i diskuze na dlouhou dobu přerušila první světová válka.

Dostatek kapitálu k uskutečnění cíle nashromáždil Komité pro postavení Havlíčkova pomníku v Rakovníku až počátkem 30. let. Zadání zakázky na vytvoření pomníku bylo na základě předchozích jednání zasláno 30. července 1932 akademickému sochaři Josefu Fojtíkovi: "Pomník bude sestávati z portrétní postavy ve velikosti asi 280 - 300 cm a z podstavce, k postavě této vhodně komponovaného, rovněž asi 300 cm vysokého. Postava bude provedena z pískovce újezdského nebo bohaneckého, architektura podstavce z pískovce hořického." Cena pomníku byla vyčíslena na 35 tisíc korun. Jen vhodné místo se stále zvažovalo a z více než desítky nabízených míst na poslední chvíli - kdy Fojtík práce na soše už dokončoval - zvítězil poklidný kout na Sixtově náměstí před jihovýchodním nárožím budovy okresního soudu a okresního úřadu.

Nad odhalením pomníku dne 23. září 1933 převzala patronát městská rada a pojala tento akt opravdu velkolepě a s průvodem, jehož se účastnilo téměř pět tisíc lidí. Zajímavé dílo mohli obdivovat návštěvníci a obyvatelé Rakovníka deset let. Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava přišly pro symboly našeho národního vědomí těžké chvíle. Zatímco sochy T. G. Masaryka či M. R. Štefánika byly nemilosrdně odstraněny už v roce 1940, Havlíček pozoroval dění kolem sebe až do září 1943. Novým působištěm sochy se stala zahrada Petrovcovy vily (v dnešní ulici Dukelských hrdinů), kde tehdy sídlil městský archiv. Tady pomník zarůstal v kopřivách až do konce padesátých let.

Socha Karla Havlíčka Borovského byla navrácena na své původní místo 23. září 1959 za asistence předsedy MNV Františka Loužeckého a dalších komunistických činovníků obce a celou událost barvitě vylíčila stať "Havlíček opět stojí" v kolektivizačních novinách "Boj o novou vesnici". Pomník, který během let ztmavl, doznal při svém návratu ještě jednu podstatnou změnu. Ze tří pískovcových kvádrů se na původní místo vrátily jen dva. Třetí kvádr byl mezitím použit pro jiný účel. Jistě to byl účel prospěšný a bohulibý a dost možná si některý z tehdejších soudruhů kus "svého" Havlíčka přestěhoval domů na svůj dvorek.-)

Nebojte se přistoupit blíže k pomníku a pomník důkladně prozkoumejte ... nestyďte se ... zaslouží si to, dílo je to velmi zdařilé! Než se dáte do zjišťování indicií, tak si všimněte, že má socha obě paže svěšené a zaťaté v pěst. Havlíček ze svého postu obvykle hřímá s rukou zdviženou či má ruce přimknuté na prsou u srdce, ale zde vyvedený odbojný postoj je zcela unikátní a k vidění právě jen tady!

A = Počet řádků nápisu na přední straně pomníku
B = Počet řádků nápisu na zadní straně pomníku
CDEF = Letopočet na první řádku nápisu na zadní straně pomníku
GHIJ = Letopočet na posledním řádku nápisu na zadní straně pomníku
K = Počet písmen v podpisu autora pomníku (pod botou)

Vypočtených finálních souřadnic se nelekejte ... určitě to máte správně ... a malá procházka na čerstvém vzduchu vám po takovém výkonu přijde vhod.-)