Z tohoto místa jsou pěkné výhledy na Krkonoše, Orlické hory, Bor a Hejšovinu, Dobrošov, Broumovské stěny
Horní Rybníkům se také říká Čertovina
Čertovina mystická. Proč se říká Čertovina. Masopust, ten nejveselejší ze všech svátků v kalendáři, se za starých dob slavil v každé vesnici. Historku z masopustního veselí na Čertovině vypráví následující pověst.
Masopustní tancovačka má prý končit o půl noci před popeleční středou. V čertovinské hospodě se však často stávalo, že lidé chtěli tancovat i daleko přes půlnoc, a proto přepláceli muzikanty, aby hráli dál. Talíř před nimi byl stále plný peněz, a tak muzikanti hráli a hráli. Jednou zase byla popeleční středa a bylo už daleko po půlnoci, když na dvoře hospody zastavily tři černé kočáry. Táhli je černí koně a v každém z kočárů seděli dva černí páni. Ti vzápětí vešli do sálu, kde se pustili do tance, nad nímž však všichni přítomní vrtěli hlavou. Tanečníci byli hned v jednom koutě, hned zas ve druhém, spíš se vznášeli, než šlapali po zemi, a tak jich bylo všude plno. Ostatní tancující pomalu odpadali, protože jejich tempu nestačili, anebo byli těmi podivnými tanečníky z kola vystrčeni. Černí páni stále zvyšovali tempo, avšak co chvíli některý z nich přitančil k talíři s penězi pro muzikanty a tu do něj bouchl, tu strčil, takže si muzikanti dělali naděje, že na talíři stále přibývá peněz. Všichni se už viděli, jak se o peníze dělí. Na druhé straně se některým z nich honily hlavou všemožné úvahy o těch divných pánech i obavy, co bude dál. Nakonec trumpetista Hozák řekl: "Hoši, hrajte pořád dál, ale radši se ani moc nerozhlížejte, ať se děje, co se děje!" Ostatní poslechli a hráli, ani se nedívali na noty, až postupně samou únavou i strachem usnuli. Když nehrála hudba, lidé se začali trousit domů, a tak už ani neviděli, jak všem muzikantům začaly z rukou vypadávat nástroje. Spali až do rána, ale jak se probudili, hnali se nejdříve k talíři s penězi. Jejich překvapení však bylo nemilé, nebyla na něm ani jedna mince, byl plný koňských homolek. Od té doby se vesnici začalo říkat Čertovina, protože ti černí páni prý byli čerti. Hospoda na Čertovině (dnes čp. 1) byla místem kde se stále něco dělo. Známá je pověst o hospodském Kozákovi a jeho spolupráci s generálem Laudonem, za kterou dostal jako odměnu kapesní hodinky. Generál Kozáka zachránil, když byl uvězněn za pašeráctví, před šibenicí. Kozák musel postavit šibenici u hospody jako připomínku své nekalé činnost. Později byla šibenice nahrazena křížem umístěným naproti hospodě, na tomto místě mezi dvěma starými lipami u požární zbrojnice stojí kříž dodnes. V hospodě se často tancovalo a popíjelo. Jedna z historek vypráví o dvou čeledínech. Při odchodu z veselé zábavy jeden z nich urazil ruku Kristovi na kříži naproti hospodě a druhý mu přitom pomáhal. V průběhu dalšího roku první přišel o ruku a druhý těžce onemocněl. Velká stavba čp. 3 Samlerův statek je také obestřena několika tajemstvími, která vždy vzbuzovala pozornost. Vypráví se o tom, že odtud vedla chodba až do náchodského zámku. Nebylo to však ze sklepa, jak bychom se mohli domnívat, ale vypráví se o tom, že vchod do chodby byl u sochy svaté trojice, dříve tam byla malá vodní nádrž obložená kamenem. „Trojice“ byla při její rekonstrukci přemístěna dál od silnice a pozůstatky rybníčku jsou zasypané. Pozůstatky chodby se však nikdy žádné nenašly. S pravděpodobností hraničící s jistotou jde jenom o pověst. Tajemnou částí čp. 3 je rozsáhlý sklep, pod levou částí budovy s vodní nádržkou, ve které se stále drží voda a jeho základy sahají až do hloubky tři a půl metru. Jsou tam prý zazdění čerti. Pamětníci ale znají ještě jinou pověst. Ze sklepa jednou za sto let vychází černá paní s černým psem, která je skrytá za jednou ze zdí sklepa. Jejím úkolem je ve špatných časech chránit obyvatele domu před zlem. Záhadou je, proč je sklep jen pod jednou částí domu, ale okénka do sklepa jsou po celém obvodu domu. Právě v této části má být skrytý poklad, jehož hledání je spjato s velkým nebezpečím pro ty, kdož se o to pokusí. Majitelka paní Šolcová, která prodala dům Samlerovým, vyprávěla, jak šla na trh do Hronova, ale cestou ji cosi pudilo zpět. Vrátila se a doma našla dva čeledíny, kteří hledali poklad, jakoby nevěděli, že jim hrozí velké nebezpečí. Oba do roka těžce onemocněli. Samlerovi při koupi statku v roce 1926 museli Šolcom podepsat, že poklad hledat nebudou, aby to nepřineslo neštěstí. V podzemí statku něco mohlo být. Na dvoře byla oblast, na které se koně chovali nervózně a neradi na ni vstupovali. Při přejezdu žebřiňákem s koly okovanými obručemi to znělo, jako by se pod ním nacházel nějaký dutý prostor. To jsou pověsti o pravděpodobně nejstarší části naší vesnice –Čertovině. Podle starousedlíků se tato „čtvrť“ rozkládá jen kolem křižovatky a patří do ní pouze první tři čísla popisná a jejich okolí. Vše ostatní jsou Horní Rybníky.