HOKOV – z historie
Třináct kilometrů severozápadním směrem od starobylého královského města Rakovníka se rozkládá jedna z mnoha obcí tvořící bohatou škálu vesnic a vesniček v okrese rakovnickém. Již po mnoha století se jmenuje Hokov v němčině pak Hokau. Hokov je rozložen v malebném romantickém údolí v nadmořské výšce 380 m obklopen lesy, lány polí a chmelnicemi.
Vystoupíme-li jižním směrem nad Hokov, směrem k Oráčovu (zde se nacházíte), naskytne se nám nádherný pohled na pohoří Doupovských vrchů, které tvoří z povzdálí západní dominantu Hokova. Jsou nesmírně překrásné, zvláště v letních měsících při západu slunce. V zimě a brzy zjara jistě každého očarují jejich zasněžené vrcholky, zatím, co již v Hokově nabíhají na stromech pupeny, je tomu tak již po mnoha staletí.
Vznik osady Hokova můžeme klásti do období české vnitřní kolonizace v 11. a 13. století. Zakladatel Hokova se údajně jmenoval Hok, možná též Hocke. Hok je z německého slova Hocke, které znamenalo obchodník, či spíše hokynář. Nejstarší zpráva a zmínka o Hokově pochází z roku 1386, tedy z konce 14. století. Jedná o zmínku o Otovi z Hokova, který byl jistě váženým a majetným pánem hokovským. Koncem 14. století stála v Hokově tvrz, odkud vládl vladycký rod Hokovských z Hokova. Je zajímavé, že ve starých historických pramenech týkajicích se Hokova se v německém jazyce mluví o hradě a dokonce i o starém zámku.
Roku 1757 vstoupila do historie Hokova výstavba kaple. Ta byla zřízena z bývalé tvrzi, o niž ji zmínka z konce 14. století. Kaple byla zasvěcena sv. Prokopu. Těšil se velké oblibě nejen Čechům, ale zde žijicím němcům. Byl oblíbeným světcem zbožného Otce vlasti, českého krále a císaře římského Karla IV. Zřízení kaple z bývalé tvrze nebylo právě šťastným nápadem. Po téměř 23 letech, tedy v roce 1780, byla kaple v tak bídném stavu, že musela být zbořena.
V roce 1896 došlo v Hokově k významné a radostné události. Obec si vystavěla vlastní školní budovu. Hokovskou školu navštěvovaly české i německé děti. V hokovské škole se učilo do roku 1945. Později se zde scházela na krátký čas hokovská mládež. Dnes již budova neexistuje, neboť byla z důvodu havarijního stavu odstraněna.
(zdroj: www.horovicky.cz)
Hokovský svátek
Mezi obyvateli Hokova se používal zvláštní pozdrav: „Hokov 11.11. Doma je doma.“ Popud k němu dal následující příběh zaznamenaný v hokovské kronice: „1. listopadu roku 1811 se 11. dítě z domu čp. 11 vydalo do světa. Když v 11 hodin dopoledne tento syn opustil s 11 pečenými knedlíky rodný dům, zavládl mezi rodinnými příslušníky smutek. Ještě téhož dne večer v 11 hodin, když byl na cestě 11 hodin, došel v dobrém stavu ke svému mistrovi v domě č. 11. Poté, co 11 dnů a 11 nocí provozoval svoje řemeslo a poté, co spořádal svých 11 dobře pečených knedlíků, rozloučil se v 11 hodin u svého mistra v domě čp. 11 o 11. dnu 11. měsíce roku 1811 a napsal svým rodičům následující dopis: Milí rodiče! Svět je velký a čas se vleče. 11 pečených knedlíků je pryč a stesk po domově mě táhne domů. Doma je doma. Hokov, 11. 11. 1811. Neboť na Martina 11. den 11. měsíce roku 1911 uplynulo 100 let od této historické události, ohlásilo 11 výstřelů z moždíře brzy ráno začátek oslavy tohoto 100letého jubilea. 11. 11. 1911 se shromáždilo 11 nejstarších obce v domě čp. 11 a uspořádali k oslavě tohoto dne vynikající hostinu. Jídelníček sestával z 11 chodů, 11 lahví žateckého granátového piva a 11 pečených knedlíků jako hokovského národního jídla. Z 11 dospělých byl jedenáctý zvolen předsedou. Poté, co po 11 hodinách 11 mužů spořádalo všechno, včetně národního jídla - 11 pečených knedlíků, zdvihl se z těch 11 ten jedenáctý jako předseda a po 11 hodinách hodování v 11. dnu 11. měsíce anno 1911 v domě čp. 11 pravil: Končím slavnostní jídlo se slovy: Doma je doma! Hokov 11. 11. – 11.“
(zdroj: www.rakovnickésudety.cz)
