Křemenáč, místně zvaný též Křemelák, je buližníkový suk v obci Břasy.
Křemenáč, kóta 493 m n.m., tvoří buližníkový (silicitový) suk vystupující na povrch na vyvýšeném návrší jižně od obce Břasy. Silicity jsou stáří mladších starohor (před 1 miliardou až 542 milióny let).
V kralupsko-zbraslavské skupině barrandienského starohorního komplexu v českém masivu mají plošnou převahu zvrásněné usazené horniny, především břidlice, prachovce a droby s vložkami silicitů (buližníků) a bazických vulkanitů (spilitů). Tyto vložky sice zaujímají jen menší plochy, avšak výrazně zpestřují krajinu jako nápadné skalní útvary. Čočkovitá tělesa buližníků vynikají z mírného reliéfu jako výrazné skály - tzv. kamýky, mnohdy s balvanitými sutěmi na úpatí.
Horniny usazené anebo cizím slovem sedimentární, vznikají z písku, prachu, bahna a organismů. Dělíme je na dva základní typy klastické a neklastické. Klastické usazeniny jsou z úlomků a zrn. Patří k nim slepence, pískovce, droby, prachovce a jílové usazeniny. Nejrozšířenější z usazených hornin jsou pískovce, které společně s písky tvoří více než čtvrtinu všech známých sedimentů na povrchu Země. Křemen je dominantní složkou pískovců a křemenné pískovce jsou velmi časté. Důležité fyzikální vlastnosti hornin jako je míra zpevnění, tvrdost, nasákavost, opotřebitelnost a odlučnost hornin však určuje základní pojivo (cement), jeho složení a distribuce v hornině. V pískovcích tak kromě křemitých tmelů můžeme nalézt i uhličitan vápenatý (kalcit), resp. jiné minerály (sádra, hematit). Neklastické horniny se tvořily chemickými a biochemickými pochody. Nejdůležitější z neklastických hornin jsou vápence. Mezi neklastické sedimenty s obsahem křemene patří silicity, tvořené chemickým srážením v mořích z rozpuštěného oxidu křemíku a rohovce tvořené biogenním křemenem.
Buližník (někdy označovaný také jako lydit) je popisné označení silicitu, zpevněné usazené horniny. Buližníky nalezneme pouze na 0,9% plochy České republiky. Vznik těchto hornin není uspokojivě vyřešen a může být rozličného původu. Většina autorů se přiklání k tomu, že původní mořské sedimenty s organickou příměsí byly druhotně silicifikovány působením křemenem bohatých hydrotermálních roztoků spjatých s podmořskou vulkanickou činností. Celé okolí buližníkového suku je překryto zpevněnými skluzovými sedimenty tvořenými drobami a prachovci stáří také mladších starohor.
Buližníkové skalky tvoří z 98% (někdy až přes 99%) krystalický oxid křemičitý (SiO2) ve formě křemene, chalcedonu či opálu. Je to křemen neklastický, srážený v mořích z rozpuštěného oxidu křemíku, což je důvodem značné odolnosti horniny vůči zvětrávacím procesům ve srovnání s okolními klastickými sedimenty (droby a prachovce) složenými z úlomků a zrn. Častou příměsí buližníků je grafit organického původu, a někdy bývají zastoupeny i další stopové prvky ovlivňující barvu hornin od černé, šedavé, až po nahnědlou. Lom horniny je nepravidelný, lasturnatý, štípe se značně neochotně a dosti špatně se opracovává.
Pro vysokou tvrdost používali někdy buližník pravěcí lidé místo pazourků. Zlatníkům tyto tzv. lydity sloužily pro svou tvrdost jako pomůcka při zjišťování ryzosti zlata coby prubířský kámen. Svůj název získaly po velmi jemném, světle šedém buližníku lámaném v Lýdii, což je oblast Malé Asie v dnešním Turecku. Osamělé buližníkové skály, často relativně vysoko nad terénem bývaly člověkem v minulosti intenzívně vyhledávány, zvláště ve středověku posloužily k výstavbě hradů a tvrzí.
Ve stavebnictví se používá jako kamenivo. Buližníky se také tavily a zhotovovala se z nich minerální plsť sloužící především jako termoizolační materiál. Také zdejší buližník byl v minulosti těžen a průmyslově využíván.
Oblast byla osídlena již v dávných dobách a lokalita byla bohatá na archeologické nálezy. Naleziště Křemelák je od roku 1958 evidováno jako archeologická kulturní památka.
Nahoře je hezká vyhlídka a za dobré viditelnosti je možno vidět až Šumavu a Český les.
Pro zalogování mi na e-mail přes profil zašlete odpovědi na tyto následující dotazy týkající se buližníku:
- pozorně si prohlédněte horninu na lokalitě a prozkoumejte její mechanické vlastnosti: jakou má soudržnost, tvrdost, a zda do horniny můžete udělat vryp nožem či jiným ocelovým/kovovým předmětem?
- i když se jedná o usazenou horninu a svým složením (převážně oxid křemičitý) velmi podobnou jako třeba pískovce, svou tvrdostí jsou odlišné od jiných usazených hornin, jako jsou třeba pískovce či vápence; vysvětlete, s využitím informací z listingu, proč tomu tak je?
- ačkoliv se jedná o velmi starou horninu, zde působí kompaktním a „čerstvým“ dojmem – vysvětlete proč tomu tak je?
- připojte k logu foto sebe nebo nějaké své "součásti" se zdejší skalní dominantou.
Po odeslání odpovědí můžete rovnou logovat nález. Pokud bude v odpovědích nějaká zásadní nesrovnalost, ozvu se. Logy nálezů bez zaslaných odpovědí a bez přiložené fotografie budou bez předchozího upozornění v souladu s pravidly smazány.
Přeji hezký výhled!
Velký dík patří kamarádovi a kačerskému kolegovi Pantok za odbornou pomoc s listingem.
Fotografie: vlastní
Zdroj informací:
místní infotabule a Wikipedie
http://geologie.vsb.cz/reg_geol_cr/3_kapitola.htm
http://www.brdskelisty.cz/historie-a-mistopis/bulizniky-brd-a-podbrdska.html
V den publikace a den následující po něm včetně je tato keš FTF F, tedy FTF friendly a každý, kdo ji navštíví a rovnou zaloguje (pokud splní podmínky logování) si může tento nález a návštěvu logovat jako FTF.