Milí kolegové, ve chvíli, kdy tuhle keš uvidíte plát na svých zařízeních, budeme snad už z nejhoršího venku... Bude to totiž znamenat, že nejhorší koňovirové restrikce, spočívající v bezprecedentním (přesto však pochopitelném) omezení volného pohybu osob, budou již za námi...
V momentě, kdy píšu tyto řádky, však máme za sebou teprve první týden zákazu volnočasových aktivit mimo katastr obce bydliště. Přiznám se, že jsem pár dní po vyhlášení opatření propadl podivnému pocitu - jeden z hlavních zdrojů mé energie – tedy pobývání venku pod širým nebem, byl zásadním způsobem okleštěn...
Když mi bylo nejhůř, vytanula mi na mysli zásadní kniha, kterou jsem četl někdy kolem desátého roku svého života. Napsal ji úžasný dobrodruh Jack London a jmenovala se „Tulák po hvězdách“. Asi to dílo znáte, tak žádné velké vykecávání: hrdina knihy je uvězněn v base a zde se dostane do podivného transu, ve kterém jeho duše opouští uvězněné tělo a rozletí se po těch nejdobrodružnějších krajinách, aby zažívala neskutečné příběhy, osvobozená od trudné nutnosti sepětí s tělesnou schránkou...
No vida. Nejsme na tom zas tak zle, my kdo zůstáváme zatím zdraví. Zbývá nám určitá oblast, kde se můžeme volně pohybovat. Ne, nejsou to Maledivy, Kordilliery či bornejské pralesy. Je to plocha, vymezená katastrálním obvodem obce. Plocha, po které jsme byli zvyklí chodit jak slepí, duchem v lesích, na plážích či ve stěnách skal. Až teď se učíme si vážit toho, co nám zbylo. Otevřít oči, mysl i duši všem těm obyčejnostem území, do kterého se nám smrskl celý svět.
Tohle poznání mě omráčilo. Vyšel jsem ven do mrazivého slunečného rána, v hlavě vágní představu o výletu. Kilometry ubíhaly a mě se dělalo čím dál tím líp. Cítil jsem se volně, radostně a klidně. Začal jsem tomu stavu říkat „vnitřní svoboda“. Stal jsem se tulákem po katastru Nymburka. V nejzazším bodě výpravy mi došlo: Tady umístím svou novou keš! Druhý víkendový den jsem vyrazil vyzbrojen navigací, foťákem a sešitkem. Vyrazil jsem i za vás a pro vás. Pro vaši vnitřní svobodu, která může dodat sílu a radostnost vašim duším. Protože to, v čem už přes rok žijeme, nám dává sakra za uši...za duši... Je to náročný. Vím to, cítím to. A taky cítím potřebu s tím „něco“ dělat... Tady jsou plody ke sklizni:
Připravil jsem pro vás mentálně nenáročný letterbox, přesně kopírující trasu mého výletu za potvrzením vnitřní svobody. Trasa se vine striktně uvnitř katastrálního území města Nymburk. Od úvodek, ležících v nitru sídliště Jankovice, kde přebývá autor těchto slov, je to k finálce v řádu vyšších jednotek kilometrů. Vracet se můžete zkratkou, ale i tak na své trase od úvodek přes finále zpět na start hravě překonáte deset kilometrů pochodu.
Můžete jet i na kole, ačkoli některé úseky mohou být hůř sjízdné. Na jednu stage se na kole nedostanete, ale s tím si jistě hravě poradíte.
Během trmácení se katastrem narazíte na 9 virtuálních zastávek, označených ve waypointech jako virtual stage se skrytými souřadnicemi. K těmto zastávkám budete navigováni fotografickými nápovědami, vytyčujícími trasu. U těchto nápověd žádná čísla nehledejte. Na existenci stagí budete v listingu vždy řádně upozorněni a více či méně vágně naváděni. Na stagích zjistíte vždy jednu indicii, která má podobu jednociferného čísla. Postupně zjištěné dosadíte do indicií A až I.
V jistém místě trasy, již relativně nedaleko od finální krabice, vaše fotonavigace skončí. Budete si muset poradit sami a zvádnout poslední pasáže trasy už na vlastní triko. O těchto pasážích si dovolím již pomlčet, aby vás to bavilo až do konce :-)
A hlavně nebrblejte, že to je dlouhý a vzpomeňte si na doby, kdy jste byli uzavření ve vlastních vězeních a toulali se po svých hvězdách nejlíp, jak jste uměli...
ÚVODNÍ SOUŘADNICE (STAGE 1)
Stojíte před posledním (či prvním) vchodem do sedmipatrového, vesele barevného paneláku. Pokud patříte k obdivovatelům mého geodíla, můžete zde vzdát tichý dík místu, kde již „vyšší jednotky let“ žiju... Štvu-li vás – což dovedu pochopit – můžete mě zde jemně, s pomocí bílé magie, proklít… Po díkůvzdání či kletbě se zavěnujte nalezení objektu, jehož část vidíte na první fotografii. Bez obtíží zde naleznete trojmístné číslo, uvozené písmenem R. Ciferujte jej a zapište jako vaše písmeno A...
Nápověda 1: Na této fotce vidíte v průhledu mezi budovami vysoký komín. Jděte tak, abyste se k němu co nejvíce přiblížili po jeho pravé straně.
STAGE 2
Ve chvíli, kdy máte komín téměř přímo po své levici, a jdete řádně po chodníku, uvidíte v dlažbě kruhový tvar. Při pozorném zkoumání najdete hned dvě posloupnosti písmen a čísel. Vy se zaměříte na tu, která začíná písmeny KASI a coby své B odečtete poslední číslici v posloupnosti.
Poté pokračujte rovnou za frňákem až tam, kde se objevuje to, co kačer miluje: více možností, kudy dál...
Nápověda 2: Čtyřkanálí rozhodně nesmí uniknout žádnému bystrému a pozornému kačerovi v místech, kdy je potřeba se rozhodnout, kudy dál. Nechte se vést kanály a pruhem!
Nápověda 3: Jdeš dobře a jdi ještě kus rovně.
Nápověda 4: Zahni tak, abys minul tento bazmek!
Nápověda 5: Nedaleko za místem, kam nechceš, objevíš tento výjev. Jdeš dobře, pokračuj!
Nápověda 6: Pokud vidíš tuto zajímavou stavbu ze stejné perspektivy jako já, tak jdeš správně!
STAGE 3
Objevíš první z míst, kam lidé věší visací zámky. Údajně tak činí páry z pověrčivosti, aby jim vydržela láska...uzamčena... No nevím, já si o tom myslím svoje. Láska přece nesmí být uzamčena, ne? Pro kontrolu, že jste správně, můžete svou pozici srovnat s následující fotkou:
A teď hledejte předmět, jehož poslání je naprosto jiné, než u všech jeho kolegů. Je to smutný kousek. Upomíná na krátký život jisté Andrejky. Vy se vší adekvátní pietou postůjte na místě a pak zjistěte, ve které měsíci Andrejka zemřela. Počet písmen tohoto měsíce v 1. pádě j.č. zapište jako C!
Nápověda 7: Následuj šipku – a jdi v jejích barvách daleko, dokud ti neřeknu jinak...
STAGE 4
Monotónní cesta ti jistě ubíhá ve strojovém rytmu tvých kroků či otáček šlapek tvého cyklotchoře. Doporučuju však zpozornět na místě, kde za nevzhledným plotem, za nímž se rozprostírá mimořádně zpustlá oblast, spatříš pět vzrostlých stromů v řadě. Kousek za nimi identifikuješ sloupek plotu na následující fotce. Číslíčko, které tak provokativně zakrývám svým palcem, zapíšeš jako D.
Nápověda 8: Před chvílí ses nějak rozhodl a logicky pokračoval. Skoukni nápovědu. V létě, soudím, bude asi k ničemu, ty však přesto z kontextu můžeš vyvodit kýžené potvrzení dosavadní správnosti tvého klopýtání.
Nápověda 9: Mění se směr tvého pochodu. Tento artefakt tě utvrdí, že jdeš dobře.
Nápověda 10: Teď tě vyzývám k opuštění barvy, které tě provázela od nápovědy 7. Jsi na jakémsi podivném rozcestí a já ti doporučuju pokračovat rovně. Pro jistotu, po pár metrech cesty, najdeš po levé straně keř.
Nápověda 11: Divné místo, co? Už by to chtělo brzo stage…
STAGE 5
Detail následující fotky pochází z objektu, na kterém jistě bez problémů najdeš symboly bouře. Kolik jich zde je? No přece E!
Nápověda 12: To bych fakt chtěl vidět, ty záznamy...Jenže v dnešní zvichřené době si to rozmyslíš a pokračuješ bezpečně po cestě.
Nápověda 13: Měníš směr tak, abys měl před sebou toto romantické zákoutí…
STAGE 6
Slušná samota u lesa, což? Vydej se jí v ústrety! Zajímá tě poslední sloup, respektive „věc“ v jeho bezprostředním okolí. Ciferuj čísla, která na něm najdeš a piš si za uši F…
Nápověda 14: Vrať se na původní cestu a pokračuj v prasojízdě tudy!
STAGE 7
Po levici nesmíš minout bytelný posed. Tady to bude trochu zapeklité. Zajímají tě všechny kulatiny, které vedou vodorovně (pro hnidopichy: nebo přibližně vodorovně :-)) od levé k pravé svislici žebříku. Dobře rozvaž, co vše počítáš a co ne! Pak piš G!
Nápověda 15: Tyyyjo, geokačink! Jdeš dobře!
Nápověda 16: Blížíš se k hranici katastru, průnik do obce Písty se trestá zastřelením! Takže to otoč cestou prudce doprava!
Nápověda 17: Jojo, přesně tudy! (Ten stromokeř v létě bude zelenej :-))
STAGE 8
Až najdeš tohle úhledné a romantické místečko z následující fotky, jistě nepřehlédneš architektonický skvost v podobě šedé budovy.
Zde to zase bude vysoká matika: spočítej všechna okna, která vidíš po dlouhé straně budovy, přivrácené k cestě, po níž kráčíš! A máš potřebné H!
STAGE 9
Poslední virtuální stage tvého trmácení je zde! Hledáš opravdu vzrostlý mnohostrom, který poznáš tak, že na jeho kůře identifikuješ oranžovou čmáranici z fotky.
Já mám pro tebe těžký úkol. Spočítej všechny kmeny, které se oddělí z rozsochy. Klíčovým atributem, ve kterém zjišťuješ indicii, je výška cca 2,5 metru! Ivan Langer, tzv. Íčko, je tvůj!
Pokračuješ dál, jak sis jistě všiml(a), zde už z obavy před BéeFkáři skrblím fotkama. Ve chvíli, kdy vyjdeš z lesa, se zleva připojí asfaltka. Pokračuješ rovně, pravděpodobně budeš potkávat děsivá zvířata. Na křižovatce si vzpomeň na heslo anarchistů: „Ani doleva! Ani doprava! Svo-bod-ně!!!“ Ono to fakt jde, jen pomni, že kešky se nesmí umisťovat nikomu na pozemku…
BOHUŽEL TUDY…
To je strašné, že? Nojo, ale geocaching není kojná. Až to budeš mít za sebou, shýbni se. Pak už je to na tobě…
JO TEN SPEŠLTÚLRYKVÁJRID ETRIBJÚT ZNAMENÁ, ABYSTE SI S SEBOU VZALI LIHOVKU, KTEROU VE FINÁLE POTŘETE RAZIDLO V KEŠI PRO OBTISK DO VAŠICH KEŠKOSEŠITKŮ... PRO NECHÁPAVÉ: RAZÍTKO JE SOUČÁST KEŠE, NEODNÁŠEJTE...
PUBLIKOVÁNO S BETATESTEM – PUBLIKOVÁNO ZODPOVĚDNĚ!
BETATEST PROVEDL JCENDA, DĚKUJI.
PODĚKOVÁNÍ ROVNĚŽ RICO REVIEWEROVI ZA PUBLIKACI!