Pražský groš se stal náhradou za dosud obíhající denáry a brektáty. Na základě mincovní reformy, zpracované italskými právníky a bankéři, ji nechal razit od roku 1300 český král Václav II. Hmotnost mince se pohybovala mezi 3,5–3,7 g s velkou ryzostí 933/1000 stříbra. Výborná jakost mince byla předpokladem jejího rozšíření po celé Evropě. Ražbu mince podnítil nález bohatých stříbrných ložisek v Kutné Hoře. Tehdejší mincovna, kde po sloučení všech dřívějších malých mincoven ražba probíhala, patřila k nejmodernějším průmyslovým podnikům v zemi. Za 250 let ražby pražského groše bylo vyrobeno na půl miliardy kusů.
Po celou dobu své ražby měla mince v podstatě stále stejný obraz líce i rubu. Lícní strana nesla obraz české královské koruny a v dvojitém opisu jméno panovníka a text DEI GRATIA REX BOEMIE (Z Boží milosti král český). Rub mince nesl obraz českého heraldického lva a opis GROSSI PRAGENSES (Groše pražské).
Postupem doby klesala jak váha mince, tak i její ryzost. Její ražbu ukončil roku 1547 Ferdinand I., kdy ji vystřídal stříbrný tolar. Pražský groš však platil dál a teprve patent Ferdinanda III. roku 1644 definitivně ukončil jeho oběh.
Je také zajímavé si připomenout, co se dalo za pražský groš ve 14. století pořídit. Jeden groš stál tehdy kus sýra, másla nebo třeba nůž. Za tři groše byly k dostání boty nebo sekera. Padesát grošů stál pluh. Nejvíce ceny kolísaly u zvířat. Za prase byste zaplatili 5 až 29 grošů, za slepici 2 až 3 haléře a za krávu 22 až 55 grošů. Co se týče tehdejších příjmů, tesař si za týden vydělal 16 až 20 grošů, nádeník jenom 4 až 6 grošů.
Pojďme se detailně podívat na groš, který byl v oběhu za vlády Karla IV. Je zde vždy devět variant líce nebo rubu mince. Pozor, vždy jen dva obrázky jsou ty pravé. Ostatní mají drobné změny. Seřaďme je podle číselné řady př. 1, 2, 10, 11. Vynecháme čárky a výsledný kód vložíme do ověřovače.
Můžeš ověřit své řešení s certitude.