V prosinci roku 2020 jsem byl s pár kamarády trochu poklidit Nymburk. To víte, hospody jsou zavřený, kino nehraje, v divadle se práší na sedadla. Tak jeden hledá různé způsoby, jak se vidět s lidmi a něco u toho podniknout.
Vyrazili jsme od vodárny ke kostelu; pár postav v rukavicích, s igeliťákem přes rameno, plká se o všemožném, semtam se shýbne někdo pro vajgl, kelímek nebo vyplivlou žvejku. Před námi se pak otevřela malebná ulička, které my místní říkáme Setěrovka. Úředně jde o uličku Dr. Gustáva Setěra, adresu, kde po válce, poté, co přežil koncentrák, pobýval doktor Setěr ve skromném podkrovním kvartýrku.
Srdce se mi rozbušilo zvláštním tušením. Nedbav na kamarády, rozeběhl jsem se vstříc nevzhlednému, močí páchnoucímu zákoutí zarostlému ostřicí a bejlím. Z podrostu cosi vyčuhuje... Možná to bude plesnivej pecen chleba, co tu někdo vyhodil, třeba jde o kus bakelitu, který se už lidem nehodil ve sklepě... Přimhouřím oči a skloním se...
Ne! To je kniha! Dychtivě ji zvednu a obhlédnu hřbet. V tu chvíli se mi zastaví srdce...
Zkraje února roku 1947 vydalo nakladatelství Melantrich ve své edici Exotika naší vlasti velice zajímavou publikaci. Jejím autorem byl již předválečným čtenářům dobře známý JUDr. Gustáv Setěr. Mezi sečtělým lidem měl tento autor podivnou pověst: o genialitě jeho knih všichni básnili, přitom je nikdo nečetl. Nymburští a poděbradští intelektuálové se po putykách hádali nad (A)moralií, svá kalná rána pak prokládali citáty z „Vystřízlivění“. Trapně pak vyznělo, když museli kápnout božskou, že oněmi kultovními díly sotva listovali.
I to byl důvod, proč se autorsky nazlobený Gustáv Setěr rozhodl vydat svou novou knihu v nevšedním nákladu jednoho výtisku. Škoda papíru! Kniha bude existovat, nikdo ji nebude mít možnost číst, tudíž se její pověst bude šířit výborně jako vždycky. A tak se stalo. Na pult nymburského knihkupectví dopadla jedinečná etnograficko antropologicko lingvistická studie „Křovák polabský – člověk pozoruhodný“.
O křovácích polabských jsem už něco zaslechl. Přiznávám, že jsem ty historky bral jako hoaxy, tohle přece nemůže existovat nikde, natož pak v našem vlídném, přehledném a civilizovaném Polabí. Prý jde o kmen, jehož historie sahá až do staršího neolitu, přičemž fyziognomie, sociální návyky, rodinná struktura a jazyk zůstaly pozoruhodně zakonzervovány až do dnešních časů. Jsou to normálně příbuzní jihoafrických Křováků a Hotentotů, a co si budem povídat, na ty naše předsudečná čeština pamatuje ne zrovna lichotivými komparativy - „chová se jako křovák, je to úplnej hotentot...“ Aha, na tom by možná mohlo něco bejt, když se kouknu, jak se v Nymburce lidi chovají...
To by tedy ještě šlo. Ale co si myslet o zkazkách, že polabští křováci se domlouvají mlaskavkami a u toho chodí zásadně bez kalhot (a ženy bez kalhotek?) Fantazie mých přátel, povzbuzovaná v pivnici U Mlejna (kde ty loňské sněhy jsou?!) absinthem a marihuanou, zřejmě nezná mezí...A tak se jí podařilo poslední zbytky přežívajícího kmene i umístit, a to do oblasti mezi Kostomlátky a Mydlovarským luhem. Prej to je tak nudnej kus planety, že tam nikdo nechodí a křováci tam mají klid na svůj tradiční životní styl... Jak řikám, samý hoaxy...
Jenže teď držím v ruce tuhle knihu...Šup s ní pod kabát, o tomhle nikomu neřeknu!
Byla to pak doma dlouhá noc. Četba mě zcela pohltila. S nesmírným úžasem jsem musel uznat, že většina dosavadních, ústně předávaných poznatků o polabském křovákovi se potvrdila. Kromě toho jsem se dozvěděl tolik hlubokých souvislostí, filigránských detailů, pikantních pozorování, kolik uměl nanést na papír jen můj velký vzor, velikán doktor Setěr...
Ano, je to tak. Jsem to já, kdo nyní vlastní jediný exemplář této šokující knihy, která je mixem seriózního výzkumu a dobrodružného románu. Určitě se nebudete zlobit ani vy, ani dávno zesnulý génius, když pár stránek z této úžasné publikace ofotím a zveřejním je zde i pro vás!
Jistě uznáte, že takto dokonalý etnograficko antropologický pohled na zcela neznámé, a přitom tak zajímavé etnikum překonal vaše nejdivočejší představy! Aspoň já jsem z toho byl zcela perplex. Vzal jsem si v práci týden dovolenou a pohroužil se do studia polabské křováčtiny, abych tedy nebyl za blba… Asi šestý den dovolené jsem ke své nelíčené radosti začal křováčtině rozumět. A protože jsem vždycky rád, když se vzdělanost šíří mezi prostým lidem, dovolil jsem si pro vás připravit malý testík křováčtiny. Jste kačeři, jde vám o boda, no kdo ví, třeba po zvládnutí tohoto opravdu nenáročného testíku budete i vy o něco dál… Jelikož jsem samčího pohlaví, je jasné, že test začne „xykavkou“…Ale dál již napovídat nebudu!
X!mlask!Haq!leeidoáutyeakeq!řioovuáycaq!keýipooukyq!laaediQ!mlask!? X!mlask!Paaekisoeuvyáameaiso
iubyuadeeihooudyiateq!niáosuq! lyeadeuijoíucyíax!ieniq!foouryq!maaecieoQ!mlask!: X!mlask!Naaesioox!uuřyaadeq!niiocuíycaq!heNiq!poaudyeaseáitoq!jueydae
eniáocuq!tyq! naueliaosueydaq!meq!šieosuq!tyEačeq!tiq!roq!nuáycaq!teq!piaodueysaáet
iq! šoeusyq!taoesiq!moq!puěytaq!jeeidoq!nuaynaaejiq!doeušyq!paq!req!diQ!mlask!
Tak tady bychom mohli skončit, ne? Ale v tuto chvíli jistě uznáte sami, že by to byla fakt škoda. To nejzajímavější z knihy jsem vám totiž ještě neodtajnil. V každém z nás přece dřímá čtenář bulvárních plátků, který se tetelí blahem při četbě drbů, nebo, chcete-li korektněji, osobně laděných informací o konkrétních osobách… Ne? Vy takoví nejste? Pak se hluboce omlouvám. Já osobně si na intelektuála jenom hraju; ve skutečnosti jsou to právě drby, klevety a klepy, co mě interesuje zdaleka nejvíce! Tak jsem se vám přiznal a vyznal a vy mi tak odpustíte další citace ze Setěrovy skvělé knihy, které popisují charakterové i jiné vlastnosti konkrétních křováků, patřících do rodinného klanu, se kterým se Gustáv Setěr skamarádil. Jste už aspoň trochu dychtiví? Tak čtěte dál…
CHALLENGE: ZAUJAL-LI TĚ PŘÍBĚH A SKUTKY DR. GUSTÁVA SETĚRA, NESTYĎ SE ANI TY JEHO ODKAZU VĚNOVAT VLASTNÍ ZALOŽENOU KEŠ!
PUBLIKOVÁNO S BETATESTEM – PUBLIKOVÁNO ZODPOVĚDNĚ!
BETATEST PROVEDL FoxyfoxCz, DĚKUJI. DĚKUJI MU ROVNĚŽ ZA SPOLUPRÁCI NA GRAFICE LISTINGU.
PODĚKOVÁNÍ ROVNĚŽ RICO REVIEWEROVI ZA PUBLIKACI!