Tuto krabičku věnuji kačerce s nickem Jezitko.
Když se řekne ježek, tak si každý může představit něco jiného. Může se jednat o zvíře, o jihlavské pivo, o vcelku rozšířené české příjmení, hlavolam "ježek v kleci", postavičku z herní konzole SEGA, označení protitankové zábrany a spoustu dalších věcí, které se pod toto slovní označení dají zařadit.
My si zde povíme něco o savcích.
Ježek je zdrobnělina od původního označení "jež". Označuje skupinu živočichů - savců z podčeledi ježkové (Erinaceinae). Vyskytují se po celé Evropě, ale i v Asii a Africe. Ježci patří mezi ohrožené živočichy. Jejich potrava je různorodá. Nejčastěji pojídají hmyz, hlemýždě, žáby, ropuchy, vejce ptáků, hady, mrkev, houby, kořeny, bobule, melouny a vodní melouny.
Na území České republiky žijí dva známé druhy ježků, a sice ježek západní a ježek východní.
Ježek západní (Erinaceus europaeus)
Vyskytuje se na celém území ČR do nadmořské výšky cca 800 m.n.m., ojediněle ho lze spatřit i do 1100m.n.m. Žije na okrajích lesů, na pasekách, v křovinatých porostech, v parcích, zahradách, ale i ve městech.
Ježek západní je až 31 cm velký a až 1300 g vážící hmyzožravec, který svými rozměry patří k největším hmyzožravcům v Evropě. Je o něco větší než ježek východní. Srst, která pokrývá nohy, břicho, hrdlo, krk a část hlavy, je řídká a hrubá, na bocích hnědá, na břiše světlá s podélnou hnědou skvrnou. Skvrna je u mladých nebo starých jedinců méně výrazná. Typicky zbarvená je srst hlavy, resp. obličejové masky: na světlé hlavě má tmavohnědý pruh tvarovaný do písmene V – táhne se od čenichu k očím a tvoří ježkovi západnímu tzv. brýle. Hřbet a boky kryje 7000–8000 bodlin, které jsou 2–3 cm dlouhé, stejnoměrně tmavo-bíle pruhované a pravidelně uspořádané, „učesané“ jedním směrem – dozadu.
Ze smyslů má nejlépe vyvinutý čich, cítí i potravu žijící v zemi. Kromě čichových buněk v čenichu má funkční přídatný čichový orgán na horním patře v ústní dutině tzv. Jacobsův orgán. Na konci čenichu má hmatové vousy. Kromě čichu mu v orientaci nejvíce pomáhá sluch. Vidí špatně ve dne i v noci.
Kromě období rozmnožování žije ježek západní samotářsky. Je aktivní v noci, kdy bývá slyšet jeho funění a dupání; během noci urazí 700–1500 metrů. Ve dne odpočívá v hnízdě vystlaném trávou a listím, umístěném v méně dostupných místech, např. pod většími kameny a padlými kmeny, mezi kořeny stromů a keřů, pod chrastím, u zídek a zdí, pod uskladněným dřívím, kůlnami a přístavky. Zimní období přečkává zimním spánkem (hibernací), do kterého upadá v říjnu nebo listopadu a který trvá většinou do května. Zimní hnízdo bývá zakryto vrstvou hrabanky a nemá vchod, protože jej ježci ucpou. Anděra uvádí, že začátek hibernace signalizuje ježkům vedle prodlužujících se nocí i pokles průměrné teploty vzduchu přibližně o 10 až 15 stupňů Celsia. V nepromrzajícím úkrytu spí ježek stočený na bok. Tělesná teplota se mu sníží na 5 až 8 stupňů Celsia a počet tepů srdce z dvou set až tří set na pouhých pět za minutu. V intervalech několika dní či týdnů se probouzí, aniž by opouštěl úkryt. Ježek umí dobře plavat, šplhat, a pokud je k tomu donucen, dokáže i poměrně rychle běhat.
Při pocitu ohrožení ježek zpevní a naježí bodliny, někdy nadskakuje a odrazuje také hlasitým funěním. Uslyší-li predátora (lišku, psa) stočí se do klubíčka; bodlinatá koule většinu živočichů odradí.Predátory ježka jsou výr velký a tchoř.
Ježek východní (erinaceus roumanicus)
Ježek východní žije ve střední a východní Evropě, Balkánském poloostrově, západní hranici výskytu tvoří Polsko, Česká republika a Rakousko. Vyskytuje se na téměř celém území ČR mimo větší část západních Čech.
Ježek východní pochází ze stepí, které kdysi pokrývaly jihovýchod a východ Evropy, a tak si víc než ježek západní libuje na suchých a teplých místech, hlavně v nížinách, jako jsou lomy a rokliny, křovinaté meze a stráně, sady a zahrady. Délka trusu:až 4 cm.
Popis:
· Hlava celkově světlá, u mladých jedinců naopak velmi tmavá.
· Břicho: tmavohnědé s bílou skvrnou na hrdle a na prsou, u starých jedinců až bělavé.
· Bodliny: nepravidelně pruhované či jednobarevné, směřující do stran (rozcuchané), délka 17–22 mm.
· Počet bodlin: 6000–7000.
· Rozmnožování: duben–září
· Zimní spánek: říjen/listopad–březen
· Váha: 900g
· Délka: 19–22 cm
Ježek ušatý či dlouhouchý (Hemiechinus auritus)
Vyskytuje se v okolí Kaspického moře (jižní oblasti Ruska, Ukrajina, Mongolsko až do západního Pákistánu). V zajetí je občas chovaný i v Česku, má noční aktivitu. Jeho charakteristickým znakem jsou výrazné ušní boltce.
Váží kolem 0,30–0,80 kg. Má svislý směr růstu bodlin. Při nepřízni vydrží dlouho hladovět a při dlouhodobých vedrech upadá do tzv. letního spánku = estivace. Dlouho hibernuje – až 0,5 roku. Jeho potravou je hmyz a drobní obratlovci.
V ČR je chován v ZOO Jihlava. Vyhýbá se sluníčku.
Samice rodí po 35–42 dnech v dlouhých norách (až 1,50 metru) 2–7 mláďat. Porod závisí na zeměpisném rozšíření (od května do října v Indii, ale v Pákistánu od dubna do srpna).
Ježek bělobřichý (Atelerix albiventris)
neboli africký trpasličí ježek je savec z rodu Atelerix z čeledi ježkovití. Jeho původ je v oblasti od Senegalu až po Súdán a Zambii. Váží zhruba 450 g, délka samce je 18-23 cm, u samičky to je až 25 cm. Pohlavní dimorfismus není příliš výrazný, samičky jsou těžší a větší, mimo to zde ale není mnoho rozdílů. Tito ježci se v přírodě dožívají 4-6 let, v zajetí je to až 2x více, maximálně 9 let. Ježci občas tzv. hází slinu na záda a při tom dělají neskutečné pozice, miminka to dělají velice často. Neví se přesně, proč to ježci dělají. Toto slinění má něco společného s "parfémováním" a seznamováním se s novými pachy a chutěmi. Je to terestrický hmyzožravec s noční aktivitou.
Tento druh ježka je velmi oblíben pro svou poměrně mírnou povahu a celkem snadný chov. Není kousavý, snadno zkrotne a uvykne si na braní do ruky, kdy se nebrání ježením bodlin. Je to samotář. Je vyšlechtěn v 92 různých variantách.
Je možné krmit různými druhy hmyzu, kočičími granulemi a kapsičkami , některými druhy ovoce a zeleniny, vařeným masem nebo vejci. Vše bez soli a koření. Dospělé jedince krmíme 1x denně, mláďata by měla ke krmivu mít přístup neustále. Ježčí strava nesmí obsahovat čokoládu, citrusové plody, ořechy, rozinky, cibuli, česnek, hrozny, koření a mléčné výrobky - tyto potraviny jsou pro ježky toxické!
Nejmenší doporučovaná podlahová plocha pro jednoho ježka je 0,4 m² (přibližně 90 cm x 45 cm). Jako ubikaci lze použít průhledný dostatečně velký box bez mříží - ježci mají tendenci po mříži lézt a mohou si takto snadno přivodit zranění. Jako podestýlku je vhodné použít bezprašné hobliny nebo recyklovanou podestýlku (např. značky Asan) nejlépe s vysokou absorpcí tekutin a zápachu. Ježek musí mít neustále přístup k čerstvé vodě. Použití napáječek z důvodu možného poškození chrupu o kovový konec není vhodné. Ubikaci je také třeba vybavit vhodným úkrytem (čepicí, hadrem). Ježci jsou náchylní na teplo - ubikace by měla být umístěna na místě, kde se teplota drží mezi 24-26°C.
V současné době funguje na území ČR chovatelský klub zaměřený na chov ježků bělobřichých.
Informace čerpány z těchto zdrojů:
wikipedia.cz
facebook.com
google.cz