Ke keši:
Keš se nachází na protějším kopci kopci Kostelnímu, a to protože u kostela je vysoký výskyt mudlů a navíc je z tohoto místa krásný výhled na kostel. ⛪ Umístění keše je celkem jasné. Úkolem je dostat se k logbooku. 🤔 ❗❗PROSÍM, ZACHÁZEJTE S KEŠÍ OPATRNĚ❗❗ Tím, že budete používat hrubou sílu, si nepomůžete🤦♂️, ba naopak znemožníte lov sobě ale i kačerům po vás🤷♂️ a to nikdo nechceme. Přeji příjemný odlov. 😊 A nyní již k samotnému listingu...
Listing:
Počátky kostela sv. Mikuláše v Albrechtičkách jsou zahaleny rouškou tajemství, protože ani jeho přesné datum založení není známo. Jisto však je, že už v roce 1411 stála na návrší, zvaném Kostelní kopec, kaple a hřbitov. V 15. stol. k ní byla přistavěna kostelní loď. Nynější podobu dostal v letech 1890 - 1892, kdy byl starý kostel zbořen a na jeho místě postaven nový. Právě k této události se váže místní legenda zvaná "Ani hyb!".
"Když jsem v roce 1887 z obce odcházel, tu zašel jsem také k tehdejšímu panu faráři Josefovi Doleželovi, který krátký čas před tím do obce zavítal, na rozloučenu, a mezi jiným jsem jemu stav kostelních peněz a pravý účel jejich vyložil, prose ho, aby on nyní tuto záležitost do svých rukou vzal a svým časem toto rozšíření provedl, což mně on také slíbil a svému slovu dostál, neb brzy na jaře 1890 slyším, že se pan farář k rozšíření kostela chystá, což mne velice těšilo.
Již na podzim 1889 jal se přípravy k stavbě konati. Opatřil si od jednoho spřáteleného stavitelského mistra potřebný stavební plán, jakož i politické povolení, umínil si, že tuto stavbu sám bez stavitelského mistra provede. Ale bohužel! Přišel on při tom s onýma osobama do styku (3 bohatí sedláci, kteří tehdy v Albrechtičkách stavěli domy) do styku. Vždyt ho až k soudu jako Krista pohnali, a to proto, že obci kostel stavil. Jak se tomu muži Božímu při této stavbě vedlo, chci vám vypravovati. Nebudu ale při tom žádných jmen udávati, by vypravování toto osobního rázu nemělo. Vždyt dotyčné jména jsou v lidské kronice (lidské paměti) zaznamenány.
Hned z počátku dopustil se pan farář mnoho chyb, které pro něho osudné byly. První byla, že se on těch tří pohlavárů neoptal, jestli jemu dovoleno jest obci kostel vystavěti. Druhá chyba byla, že on cihly, které oni, aby na nich co nejvíce získali, velmi špatně zhotoviti nechali, převzíti nechtěl a k jejich kvalitě poznamenal, že nejsou dobré ani pro psí boudu (kdyby měl tyto cihly pan farář převzíti, musel by ne jedno, ale obě oči zavřít), a o všechen k té stavbě potřebný materiál se sám postaral. Třetí chyba byla, že chtěl tuto stavbu bez stavitelského mistra sám provésti. Takto dobře připraven chtěl pan farář na jaře 1891 začít se stavbou. Co tedy pán farář před započetím stavby činiti měl? Ještě před započetím stavby měl se pán farář u jistých lidí, kteří provedení obecních staveb za svoje privilegium považovali, optati, jestli jemu dovoleno jest, aby kostel rozšířil, potom měl těm lidem opatření všeho materiálu k této stavbě svěřiti a pak měl ty peníze, které sobě tak těžko u dobrodinců vyžebral, jím dáti a řícti: "Tu máte peníze a stavte." To ale pan farář neučinil a tím tyto lidi na sebe popudil.
Tímto úmyslem popudil ty tři pohlaváry na sebe, vždyť oni provedení všech obecních staveb za své výhradní právo považovali, poněvač se při tom cosi získati dalo. Že jim tato krásná příležitost ujícti měla, pojala jich proti panu faráři neukrotitelná zášť, v které tak daleko dospěli, že toho tak obětavého kněze jako Krista před soud pohnali. Místo co by ho měli v jeho snahách všemožně podporovati, snažili se pana faráře u lidu podezřívati, připisujíc jeho přičinění na účet osobního zisku, který mu z toho kyne, vyhlašovali jej za neschopného k provedení té stavby a projevovali obavu, že pan farář může uprostřed stavby s penězi zmiznouti a obec do veliké nesnáze přivésti, namlouvajíce lidu, že zapotřebí jest, aby provedení kostelní stavby jemu zakázáno bylo. Protož vybízeli lid, aby jemu při provádění této stavby v ničem nápomocen nebyl, chtíce ho tímto všeobecným odporem donutiti, by se sám té zamyšlené stavby kostela vzdal. Není tedy divu, že lid při takovém podezřívání od těch nejpřednějších v obci na velikém rozpaku byl, nevěda, komu věřiti a koho poslouchati má.
Ale pan farář na to všechno nic nedbal a oznámil jedné neděle, že se následující den s bouráním kostela započne, protož také tento den poslední mše svatá ve starým kostele se sloužiti bude, po které hned se s bouráním započne. Vybízel farníky, by se při této práci hojně součastnili, připojil k tomu, že doufá, že s spojenýma silami a s pomocí Boží toto dílo štastně provede. Ale jaké překvapení! Příštího dne přišly na mši svatou jen některé staré ženské, kostel prázdný! Po mši svaté šel pan farář k snídani, a když potom na hřbitov vyšel, nebylo tam jediného člověka. Pan farář nezmalomyslněl, poslal hned pro kostelníka, hrobaře a jejich ženy, kázal jím žebře donésti, a když tyto na střechu nasazené byly, vystoupil ze sekeru v ruce a po ním ostatní (kostelník a hrobář) a jali se šindel ze střechy srážeti. A copak dělali farníci?
Ti se skrývali v domech poblíž kostela a dívali se, co se díti bude. Když ale viděli, jak si pan farář, kostelník a hrobař ve své práci notně počínají, tu najednou se všichni ze svých úkrytů vyřítili, na krchov chvátali, v okamžení na střeše byli a příkladu pana faráře následovali, takže za chvíli byla celá střecha pokryta muži pracujícími o závod s druhýma. Když tak lid ve své práci v největším proudu byl, tu se vyřítil na hřbitov jakýsi hrozivý muž, který s památnými slovy: Ani hyb!" pracující lid na střeše okřikl. Na toto okřiknutí dal se pracující lid vida toho muže do hlasitého smíchu a pokračoval ve své práci dále a muž tento - zmizel. Nepochybně byl tam vyslán, by bourání kostela zabránil. Do večera bylo všechno zbouráno a odklizeno.
Ještě před začátkem zimy byla stavba kostela dokončena, a aby se této krásné stavbě nasadila koruna, nechal pan farář krásné varhany ve Vídni zhotovené, které 1.400 zl stály, dovézti a kostel krásně vymalovati, což 700 zl stálo. Nato bylo slavnostní svěcení kostela, jehož náklady pan farář z velké části sám nesl, a tak získaly Albrechtice krásný kostelíček, který se může řadit k nejhezčím v okolí."
Převzato, upraveno a zkráceno z knihy "Pamětní kniha rodiny Janáčkovy jakož i kronika školy, kostela, fary a obce Albrechtic", kterou sepsal Vincenc Janáček a k vydání připravil Milan Myška. Kniha je k zakoupení na Obecním úřadě Albrechtičky.
In memory of Romek05. <3