Svatý Martin

Sv. Martin Tourský se narodil r. 316 jako syn pohanského římského důstojníka v římské provincii Horní Panonie (dnešní Maďarsko). Vzdělání získal v severoitalské Pavii a tamtéž se seznámil i s křesťanstvím. Ve svých 15 letech byl proti své vůli přijat k císařskému jezdectvu. Legenda praví, že jedné chladné noci uviděl Martin promrzlého nahého žebráka. Neváhal a svým mečem rozetnul svůj plášť na dvě poloviny, z nichž jednu podal žebrákovi. Následující noci se mu zjevil Kristus Pán, oděný právě do poloviny jeho pláště. Tato událost měla za následek, že se dal pokřtít. Když mu bylo asi 22 let, byl z armády propuštěn. Cestoval pak po celé Itálii a Dalmácii, poté odešel do Francie, kde strávil většinu svého života. Deset let žil jako poustevník a roku 372 byl jmenován biskupem v Tours. I ve funkci biskupa žil nadále v chudobě ve své chatrči poblíž řeky Loiry, kde později vzniklo opatství Marmoutier. Zemřel v 81 letech roku 397 v Candes u Tours.

Svatý Martin má svátek 11. listopadu a je patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů. Bývá také vzýván na ochranu proti chudobě. Nejčastěji bývá zobrazen na koni s půlkou pláště a žebrákem, někdy také jako biskup s husou.

Prastaré pořekadlo praví, že sv. Martin přijíždí na bílém koni. Značí to, že v době, kdy tento světec slaví svůj svátek, padal sníh a blížila se královna mrazivých večerů a dlouhých nocí - paní Zima.

Svatomartinská husa

Ke svátku sv. Martina neodmyslitelně patřila dobře vykrmená a upečená tzv. "Martinská husa". Původ spojitosti mezi Martinem a husou najdeme v legendách: první praví, že husy svatého Martina při kázání tolik rušily, že nyní pykají na svatomartinském pekáči. Druhá legenda praví, že se sv. Martin před svou volbou biskupem ze skromnosti skrýval v husníku, ale husy ho svým kejháním prozradily.

Ať už to bylo jakkoliv, husa každopádně patřila k nejhlavnějším pokrmům. Rozdělování jejího masa mělo určené pořadí. Nejnižší sluha dostával křídlo, aby prý při práci lítal, vyšší sluha stehno a hospodář sám si nechával zbytek. Kůže z husích nohou se dávala do střevíců, aby se nepotily nohy a nerostla kuří oka.

Svatomartinské pečivo

Známé bylo i svatomartinské pečivo. Kromě hus byli obvyklým jídlem na sv. Martina svatomartinské rohy, rohlíky nebo podkovy svatého Martina. Martinskými rohlíky podarovávala děvčata své hochy. Velikým rohlíkem plněným mákem nebo povidly býval podarován ze služby odcházející čeledín nebo děvečka.

Svatomartinská koleda

Svatomartniskou koledou si ve 14. století přivydělávali nejen chudí žáci a kněží, ale i například zástupci krvavého řemesla - katové. Těm byla účast na svatomartinských koledách zakázána již roku 1390.

Svatomartinská sýpka

Šlo o venkovskou slavnost ku příležitosti uzavření smlouvy mezi obcí a obecními sluhy jako byli ponocný, učitel, hajný nebo obecní pastýř. Součástí jejich mzdy bývala mimo peněz i odměna v naturáliích od hospodářů z obce, tzv. "sypání". Obecní sluha však musel za svou smlouvu zaplatit hostinou pro všechny hospodáře z obce. Například pastýř zabil vepře, připravil jitrnice a jelita, zabil 2 berany a 4 husy. Ponocný přidal husu, stejně tak učitel a hajný a připravila se hostina. Přijít mohl každý, kdo "sypal", podmínkou bylo pouze to, že si musel přinést vlastní lžíci, vidličku a nůž.

Keš:

Keš je uložena poblíž dětského hřiště, ale po většinu dne je tady klid a místo není vidět z oken paneláků. Kešku, prosím, ukládejte přesně na své místo.

Happy geocaching!!!