V roce 2010 jsem hledala v Nymburce bydlení a při té příležitosti jsem zavítala také do jednoho z domečků v uličce Vagónka. Moje překvapení při vstupu do domečku bylo značné: po překonání několika schodů v interiéru a překročení vysokého prahu jsem se ocitla v podlouhlé místnosti s nízkým kulatým stropem a jediným okénkem do ulice. Na můj udivený dotaz majitelka odpověděla:
"No vždyť tohle je přeci obezděný vagón !"
Vy si můžete prohlédnout, jak to uvnitř domečků vlastně vypadá, na úvodních souřadnicích, kde se nachází domek č.p.051 v natolik špatném stavu, že z něho onen zazděný vagón opět vykukuje. Keš zde ale nehledejte.
Tuto keš zakládám proto, že se mi tahle zvláštní ulička strašně líbí a je tomu právě sto let, co vznikla. Kupodivu (a naštěstí pro majitele objektů) není na žádném seznamu kulturních památek, takže v některých domečkách už se vagón nenachází. Informace o okolnostech vzniku uličky velice ochotně poskytl pro tento listing nymburský historik z nejpovolanějších PhDr. Pavel Fojtík. Tímto mu velice děkuji a cituji:
"Je to docela zajímavá historie. Rozhodně se nejednalo o žádné romantické bydlení, ale spíše o nouzové bydlení, které mělo překlenout určitou složitou dobu, kdy všeobecně panoval velký bytový nedostatek. Původně se mělo jednat o krátkodobé přechodné období, které se následně protáhlo na mnoho let.
Abychom vše vzali od počátku, musíme se vrátit do doby konce První světové války - do roku 1918.
Průvodním jevem poválečného nedostatku se stala bytová nouze. Přítomnost demobilizovaných vojáků doprovázely nejen problémy související s jejich zapojením do běžného života, nýbrž také s potřebou vlastního domova. Bytová nouze byla dlouho považována za přechodnou a předpokládalo se, že stačí rozdělit nadstandardní bytové prostory, aby se uspokojila nadměrná poptávka. Více se spoléhalo na přerozdělování bytů, než na rozsáhlejší výstavbu. Obec si sama nemohla dovolit stavět byty z důvodu omezených finančních prostředků a proto, že finanční ústavy poskytovaly městu úvěr jen se zárukou státu podle litery zákona z ledna 1920. Výstavba zcela nedostačovala poptávce obyvatel.
Městská rada se poprvé zabývala bytovou nouzí na svém zasedání dne 19. 11. 1918, kdy poskytla nouzově těm nejpotřebnějším místnosti z čerstvě opuštěné soudní budovy na náměstí. Bez zákonného rámce nemohla stará městská rada ani při nejlepší vůli udělat víc. Její prioritní úkol spočíval v zajištění zásobování. Řešení bytové otázky již přenechal nové obecní správní komisi. Ta hned na své první schůzi 30. 1. 1919 projednávala možné způsoby odstranění bytového nedostatku: urychlení přijetí bytového zákona, apel na železnici, ať staví, a koupě obecních bytů v Milovicích. Prvého se obcím dostalo 3. února 1919, kdy byly obce zmocněny zabírat byty a občané povinni oznamovat velikost svých domácností. Na základě toho se ustavila bytová komise jako další z mnoha orgánů občanské iniciativy.
Do komise zasedlo vedle tří radních, Bufky, Buriana a Ceháka, také šest občanů. Brzy jejich nadšení opadlo, když se seznámili se svými malými pravomocemi jako pomocného orgánu obecní správní komise. Přesto důkladně sepsali a odevzdali soupis všech nadstandardních a prázdných domovních prostor. Nakonec komise přidělila jen malý počet bytů, neboť v dělnickém městě příliš luxusních domů nebylo. Posléze se komise přeměnila na bytový úřad, který zahájil činnost 9. 5. 1919 a pracoval až do svého rozpuštění 5. 11. 1919.
Výzva k železnicím se setkala s porozuměním a od března 1919 se skutečně začaly stavět nouzové dřevěné byty na místě dnešního učiliště asi pro 40 rodin. Úroveň bydlení v těchto domcích nejlépe vystihují slova Ferdinanda Peroutky: ,,Z hlediska normálních poměrů upadl národ v bytovém ohledu téměř do barbarství“. 25 dřevěných dvojdomků vystavěných původně jen na jednu zimu se staly domovem pro oněch 40 rodin až do roku 1929, kdy jejich obyvatelé konečně mohli opustit tyto člověku nedůstojné příbytky. Nouzové domky byly do svého zboření roku 1932 hrozivým mementem poválečné bytové krize.
Se skutečnou výstavbou se začalo až od jara roku 1920, nepočítáme-li upravování starých vagónů k bydlení a jejich následné umístění na obecní pozemky na kraji města. Hmatatelnou památku na tento nouzový typ bydlení máme dodnes v místopisu města v podobě názvu ulice Vagónka. Ani svépomocná stavební družstva se ještě nevzpamatovala ze všeobecné hospodářské deprese, a tudíž nemohla přistoupit k opětné rozsáhlé výstavbě jako v letech předválečných. Na lepší časy se zablýsklo na počátku roku 1920, kdy se stát přihlásil k převzetí záruk za stavební náklady na stavby prováděné obcemi. Již v září 1919 si město sjednalo úvěr u Městské spořitelny na stavbu šesti domů s malými byty a 30. 1. 1920 ministerstvo financí přislíbilo státní záruku na sedm činžovních bytů (ten poslední si vyžádalo ministerstvo sociální péče).
Ačkoliv poptávka po levných bytech dalece převyšovala kapacitu nových domů, stala se výstavba významným činem obecní samosprávy, která se tak poprvé odhodlala k postavení domů ve vlastní režii, a proto mohla výší nájemného vyjít vstříc méně majetným vrstvám obyvatelstva. Příští léto už stát vytvořil příznivé podmínky pro soukromé podnikání podle zákona z roku 1921 o stavebním ruchu. Původci zákona si uvědomovali, že odstranění bytové krize je možné jedině pozitivní bytovou politikou a ne cestou administrativních opatření, jako ochrana nájemníků, zabírání bytů či omezování stěhovacího práva. Nová politika spočívala ve vytvoření podmínek umožňujících rozhojnit počet bytů novými stavbami. Státní podpora stavebního ruchu otevřela brány soukromým iniciativám v daňových úlevách a ve státní záruce na hypoteční zápůjčky.
Na jaře 1921 se rozběhla čilá bytová výstavba. Dráha sama započala stavět tři dvoupatrové domy a podobně svépomocná družstva rozšířila novou zástavbu o celé ulice rodinných jednopatrových domků. Toho roku se konečně vykročilo po správné cestě, jak překonat bytovou krizi v celé její šíři."
JAK NA KEŠ?
Čeká vás hodně koukání a trocha počítání. Vaším úkolem je dobře si prohlédnout všechny domečky v uličce a najít následující detaily. Všechny detaily jsou na straně do uličky - nemusíte nikomu načuhovat přes plot. U každého detailu zjistěte, jaké je číslo domku, ke kterému detail patří (uvedeno je na příslušném domku či u jeho branky). Z tohoto čísla vezměte všechny číslice větší než nula a ty mezi sebou vynásobte (takže v případě, že číslo domečku bude třeba 01042/11, dostanete výsledek 1*4*2*1*1=8). Získané indicie pak dosaďte do vzorečku a můžete vyrazit pro finálku.
N 50° (E+F)/6 . 2*A+C-E+2*F+G
E 15° (F-G+1) . A+3*B+C+3*D+3*H
KONTROLNÍ SOUČET VŠECH ČÍSLIC FINÁLKY JE 46
Za informace o uličce znovu nastotisíckrát děkuji PhDr. Pavlu Fojtíkovi a za odpovědně provedený betatest strašně moc děkuji VLab.Jan
A za publikaci (která byla neuvěřitelně fofrózní) a celkově dlouhodobé skvělé starání se o nás všechny ownery moc děkuju Rico Reviewerovi.
HISTORIE KEŠE
OD ČERVNA 2022 ZMIZELA INDICIE G, TAKŽE PROZRAZUJI, ŽE G JE 24
PŮVODNÍ STYLOVÉ UMÍSTĚNÍ KEŠE VAGÓNKA V PODOBĚ VAGÓNKU POD VAGÓNEM ZMIZELO - TEDY ZMIZEL TEN VAGÓN, POD KTERÝM KEŠ BYLA. OD 21.10.2020 TEDY MÁME NOVOU KRABIČKU NA NOVÉM MÍSTĚ S NOVÝM VÝPOČTEM.
OD 26.5.2021 ZMĚNA DETAILU PRO ZÍSKÁNÍ INDICIE D ... PO TÉMĚŘ ÚPLNÉM VYBLEDNUTÍ PŮVODNÍ INDICIE JSEM PRO VÁS NAŠLA NOVÝ DETAIL NA TOM SAMÉM DOMEČKU. HODNOTY INDICIÍ, VÝPOČET ANI SOUŘADNICE SE NIJAK NEMĚNÍ.