Tyto prudké svahy nad nádražím byly po první světové válce místem výstavby hned tří skokanských můstků. Dnes z nich sice nic nezbylo, jen z největšího můstku, který měl 20 m vysokou věž, můžete zhlédnout betonové patky odrazového stolu a zarostlé doskočiště (buben) nad železničním viaduktem. Na tomto můstku se dosahovalo skoků i přes 50 m dlouhých, což byla na tehdejší dobu mimořádná vzdálenost. Po dlouhou dobu byl považován za pozoruhodnost obce. Pernink, přezdívaný s trochou nadsázky druhý Svatý Mořic, se v té době dostal do centra pozornosti blízkého i dalekého okolí. Za zmínku ještě stojí, že na perninských skokanských můstcích se učil mimo jiné i perninský rodák Rudolf Höhnl, pozdější pětinásobný mistr Československa ve skoku na lyžích a nositel bronzové medaile z MS ve Falunu v roce 1974. Na velkém perninském můstku skákal naposledy v roce 1982.
A proč medvědí skok? Tak jako ke Karlovým Varům se váže pověst o jejich vzniku skokem jelena do horkého pramene, tak i k Perninku se váže zvířecí legenda o objevu nerostné rudy medvědem. A je těžké si představit, že by se v těchto prudkých kopcích medvěd pohyboval jinak než skoky. No, a tak jako ve Varech místo jelena mají sochu kamzíka, tak i zde je na paměť medvědího skoku umístěn… no, ale to objevte sami!