Ježek zpod Radhošťa
Bylo to zrovna v polovině letních prázdnin, když v jedné ježčí rodince bydlící nedaleko výpadovky na Černou horu došlo k radostné události. Paní Matyldě se narodilo pět zdravých ježčat. Čtyři holčičky a jeden kluk a ten dostal jméno Jáchym.
Když se Jáchym narodil, vážil tolik, jako když 10 deka vlašáku rozdělíte na čtyři díly, rovných 25 gramů. Bylo to takové malé slepé holátko, ale už druhý den po narození mu vyrostly malé bílé bodlinky. Za dalších deset dnů začal vidět, uměl se stočit do bodlinaté kuličky a bodlinky mu hezky ztmavly. Za pár měsíců je bude mít už takové, jako velcí ježci.
Máma Matylda všechny své děti trpělivě učila, jak to v ježčím životě chodí. Že je třeba pořádně jíst, aby do zimy všichni pěkně vyrostli, že i když jsou všežravci, nejlepší k jídlu jsou slimáci a brouci a jejich larvy a že není problém si je hezky vyčenichat. Jáchym brzy přišel na to, že výborná pochoutka je třeba taková žížala a že na ulovené žábě nebo ptačím vajíčku nalezeném v hnízdě na zemi si taky pošmákne.
Ježčata se od maminky dozvěděla, že třeba takové vosy nebo včely se vůbec bát nemusí, že když dostanou žihadlo, nic se jim nestane. A že správný ježek přepere i zmiji, jen si musí dávat pozor, aby ho ta potvora jedovatá nekousla do čumáčku, to pak bývá velký problém. Pro tento případ máma Jáchyma naučila, jak naježit přední bodliny, aby si ochránil hlavu. Na pozoru se musí mít třeba před výrem nebo tchořem, ale pes nebo liška si na něj nepřijdou, když se včas stočí do bodlinatého klubka.
Jáchym byl velice zvídavý (a zvědavý), brzy uměl počítat a dokázal si přepočítat všechny svoje bodlinky. Sice mu to pokaždé vyšlo trochu jinak, ale nejvyšší číslo, ke kterému se dopočítal, bylo něco kolem 8000.
Jak ježčata rostla, učila se novým a novým dovednostem, pořádně funět a dupat pro ně brzy nebyl žádný problém. I plavání a šplh ovládali všichni sourozenci docela dobře, ale běhali jen z donucení.
Jáchym brzy přišel na to, že ten pravý ježčí život začíná se soumrakem, že šramotit a šelestit je opravdu nejlepší v noci a že den je jako stvořený k tomu schovat se do pelíšku a pořádně se prospat. Noční turistika se mu tak zalíbila, že byl schopen za noc ujít třeba až kilák a půl. Po jedné takové tůře, když se ještě do svítání nestihl vráti domů, jsem ho potkala až v Hážovicích a dokonce se nechal vyfotit.
Jáchym na túře v Hážovicích
Pokud budete chtít Jáchyma a jeho rodinu navštívit, jste srdečně zváni. A pokud Jáchym někdy navštíví třeba vaši zahradu, necpěte mu jabka, že je má rád, je pomluva. Uctíte ho třeba trochou mléka, sice dává přednost vodě, ale na návštěvě takovou pozorností nepohrdne.