POZOR!!!13.2.2022 zmena souradnic cca o 17m severnim smerem kvuli oznaceni stromu se skrysi k pokaceni.
MOTTO :
„Moudré lidi humor spojuje, hloupé rozděluje.“ /Jan H. Zeman/
„Humor je boj s lidskou hloupostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou. Ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to se nevyvraždit.“ / Jan Werich/
„Dobrý vtip vydá za kus chleba a veselá mysl nahradí nejen pohár vína.! /Gottfried Keller/
Jak už název napovídá, rozhodla jsem se pro vytvoření další jednoduché keše, která se dotkne humoru, krerý by nás neměl nikdy opustit. Jak se říká : " Sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo..."
NĚCO MÁLO TEORIE...
Vtip je krátké vyprávění, jehož účelem je pobavit příjemce. Charakteristickými rysy vtipu jsou humorná a úderná pointa, dvojsmyslnost, paradox či absurdita. Typická je též jeho krátkost a aktuálnost (po čase se pozměněné vtipy mohou vracet a znovu odrážet dobové jevy)
Pojmy vtip a anekdota jsou chápány podobně a často se zaměňují. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že vtip je logická hříčka, zatímco anekdota je humorné vyprávění. Vtip se sestává z jedné nedělitelné části, zatímco anekdota může obsahovat více komických dílů. Bývá delší, než vtip. Hranice mezi vtipem a anekdotou je však velmi tenká. Někteří autoři považují výrazy vtip a anekdota za synonyma
NĚCO MÁLO Z HISTORIE...
Slovo anekdota v řečtině znamená „nevydané spisy, události neb historky (z řec. an = ne, ek= vy, didómi = dávám)“. Původně se tímto slovem skutečně označovaly texty z různých důvodů nezveřejněné, někdy předávané pouze v ústní podobě (například Prokopiův spis ze 6. století n. l. s názvem Anekdota obsahoval utajované příběhy ze života císaře Justiniána).
Český výraz vtip je příbuzný se slovy dovtípit se nebo důvtip, ale jeho původ je nejasný. Některé etymologické výklady jej spojují se staročeským slovem tiepiti, těpiti = nést, tedy znamenalo by něco jako vklad (Boží do lidské mysli), tedy de facto nadání. Český etymologický slovník Jiřího Rejzka však za hláskoslovně přijatelnější považuje souvislost se slovem típat = lehce udeřit, chytat, štípat, dotýkat se (srovnej ukrajinské dostěpnyj = vtipný). Podle Slovníku spisovné češtiny je primárním významem slova vtip schopnost bystře řešit problémy (tedy důvtip), druhým významem je podstata problému či jeho řešení (vtip je v tom, že…), třetím významem schopnost dosahovat žertovného účinku (sršet vtipem), čtvrtým významem je žertovný účinek (ta anekdota nemá vtip) a až pátým a šestým významem je žertovné slovní vyjádření nebo čin.
Rčení „míti filipa“ ve smyslu mít vtip pochází z Nového zákona, Skutků apoštolů.
Nejstarší zachovanou sbírkou vtipů je Filogelos („milovník smíchu“) z 4. či 5. století, i když se nejspíš nejedná o první dílo tohoto žánru. Nejčastějším terčem žertů v této sbírce je „učenec“.
V renesanci tvořily z velké části tematický základ, z něhož vznikla novela. Jako anekdoty např. označil Josef Pekař příběhy o chytrosti válčení Jana Žižky, které v 15. století uvedl Silvius Piccolomini v díle Historia Bohemica. Nejstarší anekdoty jsou dochovány z řečí a kázání, kam byly vkládány jako exemplum (moralizující příklady). Objevovaly se i v kronikách a letácích, které většinou zábavně oživovaly, i v satirách (humanistických a osvícenských).
Ústně šířené anekdoty byly až do 30. let 20. století intelektuální záležitostí. Šířily se převážně mezi vzdělanci a střední třídou. Typickým šiřitelem anekdot byli doktoři, soudci či městští úředníci. Celospolečenskou záležitostí se ústně šířený vtip stává až v průběhu 2. světové války.
Antropologové, etnologové a folkloristé anekdotám dlouho nevěnovali pozornost a prvními teoretiky na tomto poli byli literární vědci.
19. – 21. století
V literatuře anekdota představuje krátké, především ústně šířené vyprávění humorné příhody, zesměšňující osobu, situaci, dobu, rasu, národ, názor, skupinu, společenskou vrstvu, zvyky apod. Je jedním z mála žánrů ústní tvořivosti živých i v jednadvacátém století.
Podle tématu lze vtipy dělit do mnoha skupin: lékařské, politické, skotské, o policistech, o blondýnkách, o zvířátkách (příbuzné bajka), židovské, erotické aj. Podle použitých prostředků lze ve vtipech nacházet např. černý nebo absurdní humor.
Vtipy a anekdoty, včetně kreslených, se v 19. století staly běžnou součástí periodik i kalendářů. Mezi významné české humoristické časopisy 19. století patřily například Šotek (vycházel v roce 1849 jako příloha Havlíčkových Národních novin), dále Humoristické listy (1858–1941) či Švanda dudák (1882–1930). V socialistickém Československu byl nejvýznamnější humoristický časopis Dikobraz (1945–1995) a obdobný časopis ve slovenštině Roháč. Po roce 1989 byly vydávány humoristické časopisy Škrt, Sorry, Trnky brnky).
Anekdoty vycházejí i knižně (např. již v roce 1901 publikace Anekdoty, kterou vydal Josef Šváb. V novější době vyšla např. edice Anekdoty Lidového nakladatelství o 50 svazcích (1970–1981). Různá nakladatelství vydávají anekdoty v publikacích, které bývají zaměřené tematicky.
Zdroj : wikipedie, internet
Interpretováním a vytvářením vtipů se živí komici. Ale nejen oni umí vytvářet vtipy. Možná, že i Vy máte nějaký svůj vlastní, oblíbený či zaručený vtip, tak se o něj v logu můžete s ostatními kačery podělit. Nechci to dávat jako podmínku uznání logu, ale věřím, že když tak učiníte, uděláte mnoho kačerů veselejšími J A to je vlastně cílem všech mých již zveřejněných keší. Všem,kteří se malým či velkým dílem zapojují, patří velký dík….
"Proboha, co sis to koupil za látku na oblek? Ty sis v životě neuměl nikdy nic pořádně vybrat!" nadává manželka manželovi. "Jó, to pozoruju, pozoruju, když se tak na tebe dívám...!"
Chlápek se zamyšleně podívá do zrcadla, na něco si v tu chvíli vzpomene a konstatuje: „To jsem ale osel!”
Manželka se na něj nevěřícně zadívá: „To je poprvé za třicet let manželství, co jseš takhle upřímně sebekritický.”
„Dlouho jsem si pletl Turnov a Trutnov. Ani nevíte, kolik mě to stálo peněz!”
„To já si pletl Novákovou a Nováčkovou a nevíte, kolik mě to stálo facek!”
„Kamaráde, i po dvaceti letech je pro mě moje žena stále dráždivá.”
„Čím, prosím tě?”
„Skoro každou druhou větou, kterou řekne.”
Stojí chlapeček u studny a strašně naříká. Jde okolo policajt a zeptá se ho, proč pláče.
„Prosím, spadla mi tam matka.”
Policajt vleze do studny, prohledá, překope, proleze ji úplně celou, ale nic nenajde. Vyleze úplně zničený a říká:„Tvoji matku jsem nikde nenašel.”
„A co teď udělám s tímhle šroubem? Uaaááá!”
Na další ukázky se můžete těšit v kešce :-) Já se budu těšit na Vaše oblíbené vtipy. Psát můžete do logbooku ke svému logu nebo sem do logu kešky.
Vámi udělené body oblíbenosti jsou pro mě inspirací pro vytvoření dalších nových kešek v okolí a děkuji za ně .
Krabička je Lock-Lock velikosti 16x11x7cm a slouží k výměně TB,GC, CWG…nevkládejte prosím věci z kinder vajíček
!!! POKUD VYZVEDNETE NĚJAKÝ TB NEBO GC TAK JEJ LOGUJTE ZÁROVEŇ S VAŠÍM ZÁPISEM O NÁVŠTĚVĚ TÉTO KEŠKY !!!