PILNIKÁRNA
Frýdecká pilnikárna byla založena v roce 1865 jako soukromý podnik Leopoldem Hatschnerem v blízkosti koloredovského mostu přes řeku Ostravici.
Hatschner vlastnil pilnikárnu šest let, poté ji prodal Těšínské komoře a nadále v ní pracoval jako správce. V roce 1904 si závod pronajala av roce 1907 koupila Svatoegydská společnost pro průmysl železářského a ocelářského se sídlem ve Vídni.
Na druhém břehu Ostravice fungovala firma Johann Rumpal, továrna na pilníky v Místku-Koloredově.
Firma byla provozována v letech 1893-1941.
Na fotce ta budova vpravo, stála naproti dnešnímu hotelovému domu Paskov.
Po první světové válce používá Svatoegydská společnost o povolení k provozování pilnikáren na území Československa, ministerstvo vnitra jí vyměňuje ze 4. září 1923 vyhovující a umístěný hlavní závod a sídla tuzemské reprezentační firmy stanovilo Frýdek. Pilnikárna byla tvořena několika samostatnými provozy, v nichž se vyrábějí rašple a všechny druhy pilníků.
Po osvobození došlo k znárodnění podniku, 10. 5. 1945 byl přidělen frýdecký národní správce. Na konci července 1946 ministerstvo průmyslu pověřilo národní správcovské pilníkové společnosti Spojené ocelárny, np Kladno , které tak dodávají pilníkovou ocel a slibovaly modernizaci a rozšíření podniku.
V lednu 1948 byla národní správa pilnikárny přenesena naBáňskou a hutní společnost np, Válcovny plechu v Lískovci . Vyhláškou ministra průmyslu ze 4. 7. 1948 byla pilnikárna znárodněna a začleněna do Báňské a hutní společnosti jako provozovna Válcoven plechu v Lískovci .
26. 1. 1949 byl celý majetek Svatoegydské společnosti ve Frýdku konfiskován podle dekretu prezidenta republiky číslo 08/45 Sb.
Některé budovy pilnikárny musely ustoupit silnici - dnešní ulici Míru.
Nejmenší zde vyrobený pilník měřil 10 mm, vážil 100 mg a měl 13 tisíc ostří na 1 cm 2 .
Největší zde vyrobený pilník měřil 1 m, vážil 50 kg a měl 21 ostří na 1 cm 2 .
Pilnikárnu tvořila kovárna, žíhárna, brusírna, strojní sekárna, ruční sekárna, stará a nová kalírna, čistírna, balírna, kotelna, zámečnická dílna a stolárna.
Pilníky i rašple byly do roku 1894 kovány ručně za pomocí dláta a kladiva. Až do roku 1894 byly pilníky kovány ručně i několik kovářů najednou. Ručně se sekalo pomocí dláta a 6,5 kg těžkého kladiva. Pilníková tělesa se vrhá na pískovcovém kotouči o průměru 2 m. Postupně byly do výroby zaváděny mechanické buchary nebo sekací a brousící stroje.
Výrobní cyklus byl závislý na druhu pilníku, trvalý 3-5 dní, každý den vyrobeno 3 tisíce pilníků (frýdecká pilnikárna se tak do konce 19. století stala druhou největší v tehdejším Rakousku-Uhersku). Z jedné tuny oceli bylo průměrně 30 tisíc pilníků. Vývoz činil 20 - 25% výroby, zbytek sloužil pro domácí potřebu.
Do roku 1945 dodávaly ocel rakouské Böhlerovy závody (pod Které patřila i Svatoegydská společnost ), po roce 1945 pak Spojené ocelárny Kladno od 1947 kutily zániku pilnikárny Třinecké železárny .
Výroba pilníků byla ukončena 30. 6. 1953, stroje odvezeny do nově postavených pilnikáren v Havlíčkově Brodu. Zaměstnanci přešli do jiných provozů, převážně válcoven. Prostory zrušeny pilnikárna poté slouží jako skladiště, dílny družstva invalidů a dílny státního učiliště pracovních záloh. Dnes areál vlastní ocelářská firma Liberty Ostrava a.s., výrobní program se koncentruje na tranformátorová jádra a tahokov.
Zdroj informací: historická publikace