Gloriet
V roce 1885 byl vystavěn tento altánek zvaný Gloriet jako rozhledna „na Vinici“ z iniciativy majitele všenorského velkostatku a panství Jana Nolče, který byl zároveň i prvním předsedou zdejšího okrašlovacího spolku a podporoval rozvoj turistického ruchu. Výstavba Glorietu měla zahájit snahy o zvelebení zdejší krajiny různými parkovými a krajinářskými úpravami a stavbami, tak aby Všenory mohly stát důstojným místo pro výstavbu villegiatury to znamená vilové čtvrti pro letní byty pražské společenské smetánky, pro pobyt „letních hostů“. Jan Nolč chtěl ze Všenor vytvořit: „…lázeňské místo české společnosti, vyzdobit zelené vrchy altány, rozhodit v nich drobné, bílé kiosky, křehké, lesklé dekorace, které by svítili bělostí za letních večerů a odrážely se v hladinách vodních, klenuté mosty a můstky, vzdušné graciézní vily v záplavě květů a vůní, rozehrát údolí tančícím, lehkým a barevným snem, stvořit letní kouzlo japonerie, svítivé, jasné a radostné, rozprostírající se v syté zeleni." Tento velkorysý krajinářský plán však nestačil uskutečnit, poslední stavbou se stala jeho vlastní hrobka (kaple sv. Jana Křtitele) na protějším svahu, která bývala z Glorietu vidět. Letní hosté přijížděli do výletní restaurace vila Nolč (později hotel Zdenka) a odtud podnikali vycházky do okolí. Mnozí z nich si zde potom stavěli výstavné letní vily, které můžeme vidět v údolí všenorského potoka, v ulici Karla Majera a v lokalitě Brunšov.
Gloriet má podobu antického chrámku, zastřešeného kupolí, kterou nese osm sloupů s dórskými havicemi. Tento stavební typ se nazývá římský peripteros a býval stavěn na vyvýšených místech spjatých s ženským kultem, například bohyně Diany. V roce 2019 se z iniciativy obecního úřadu ve Všenorech prohlásit gloriet za kulturní památku a tak se stal altánek pravděpodobně jedinou prohlášenou památkovou stavbou-nestavbou, která nemá obvodové stěny ani číslo popisné.
Ke keši:
schránku prosím neničte, a žárovku neodnášejte.
v keši je tužka