Keš se nachází poblíž rybniku Velký Budní

Rozlohou nevelké CHKO POODŘÍ (8150 ha), ale velmi zajímavé a ojedinělé území v široké nivě řeky Odry. Jedinečnost spočívá v zachování mokřadních společenstev v pravidelně zaplavované nivě, kde řeka vytváří četné meandry a slepá ramena.Odra je řeka ve Střední Evropě. Pramení v Oderských vrších na Moravě a teče přes západní Polsko, dále vytváří severní 187 km dlouhou hranici mezi Polskem a Německem. Ve Štětínské deltě severně od polského Štětína se řeka ve třech ramenech (Dziwna, Svina a Peene) vlévá do Baltského moře. Je 854 km dlouhá řeka, z toho 112 km v Česku, 742 km v Polsku a je druhou nejdelší řekou v Polsku.

Informace čerpany ze servru wikipedia.cz a tursitickaencyklopedie.cz

Od meandrů po přímý tok

Odra vstupuje na území Ostravy-Jihu na katastru Výškovic. Po levé straně se kolem ní rozprostírá Polanecký les, po pravé straně tzv. Vysoké břehy. Kdysi se vodní tok klikatil Výškovicemi i Zábřehem, ale řeka ztratila své romantické meandry protipovodňovou regulací. V letech 1935-1936 byl vypracován generální plán na úpravu Odry od zaústění Opavice až po Bartošovice. Plán byl realizován jen z malé části – proběhly úpravy koryta na okraji Zábřehu nad Odrou a ve Výškovicích, které navázaly na dřívější částečnou regulaci v tomto prostoru, a dále úpravy pravobřežní hráze ochraňující Novou Ves, Mariánské Hory a Přívoz, postavené roku 1933. Hráze okolo Odry byly v minulosti několikrát zpevňovány, navyšovány a opravovány. Postupem času se koryto Odry na území Jihu v celé své délce napřímilo.

Jelikož má Odra malý spád, tvořila kdysi rozmanité zátočiny a meandry. Dodnes můžeme na území Zábřehu a Výškovic najít mrtvá ramena, kudy kdysi řeka protékala. Jedno z nich můžeme nalézt mezi řekou Odrou a Horymírovou ulicí. Pokud se podíváte na letecké snímky z okolí Odry, vytušíte na nich, kolik meandrů kdysi Odra mohla mít. Činnost výmolná se na Odře střídala s činností nanášecí. Typické byly pro Odru vodní víry, vznikající při nepravidelnostech říčního dna, při překážkách v korytě či v ostrých zákrutách toku. Šroubovitě sestupující voda často napadala dno a vytvářela pohybem štěrku kotlovité prohlubně. Odra si v minulosti vyžádala nejeden lidský život.

Na mapě stabilního katastru z roku 1833 je jasně patrné, jak Odra měnila své koryto. Část zábřežského (a tedy i moravského) území leží na slezské straně. Foto: online, dostupné z archivnimapy.cuzk.cz

Letecké snímkování z počátku 50. let. Zřetelně lze vysledovat původní meandry Odry mezi Výškovicemi a Polaneckou spojkou v Zábřehu, vlevo kolem Polaneckého lesa je již napřímená a regulovaná Odra. Foto: kontaminace.cenia.cz

Odra v historii oplývala ohromným rybným bohatstvím. V řece byl s oblibou loven losos. Kdykoliv ostravští rybáři ulovili v Odře mimořádně velkého lososa, poslali jej svému pánu – olomouckému biskupu. V 50. letech 20. století byla Odra ještě natolik čistá, že se v ní běžně vyskytovaly ryby. Řeka byla častým rekreačním místem rybářů. Ulovit se zde dali kapři, štiky, cejni, candáti, boleni, plotice, parmy, líni, okoukni, úhoři či sumci. Odra byla také typická hejny komárů, jimž se dařilo v bahnitých zaslepených ramenech.

Odra se v dějinách uměla – a dodnes umí – rozvášnit, zejména po vydatných deštích a jarních táních sněhu. Většina z nás má v živé paměti běsnění Odry v červenci 1997. Odjakživa se Odra při povodních rozlévala do oderské nivy. Předkové znali neúprosnou dravost řeky v rizikových obdobích. Brala břehy, vystupovala z koryta, rozlévala se po okolních polích a lukách. Řeka však krom vody přinášela také bahno, které bylo vítané pro zemědělství, zejména na území Nové Vsi. Povodeň však nesměla přijít v nevhodnou dobu.

Archivy, kroniky, sepsané paměti, soudobý denní tisk i díla historiků zaznamenávají na české části povodí Odry od konce 13. století do roku 1900 více než 40 větších povodňových událostí. Ve 20. století počet zaznamenaných povodní přesahuje dvacítku (z toho nejméně 15 v první polovině století). 20. století však nebylo na povodně bohatší, jak by se na první pohled mohlo zdát, zachovalo se pouze více informací, a to i o povodních rozsahem menších, postihujících ovšem proti 19. století hustěji osídlenou a více industrializovanou krajinu. Výčet povodní na Odře by byl velký. Uveďme však alespoň největší povodně za posledních 200 let: 1831, 1833, 1879, extrémní – a rozsahem dosud největší povodeň na území Ostravy – 1880, 1897, 1902, 1903, 1930, 1937, 1939, 1959, 1966, 1977, 1985 a 1997. Výškovice byly povodněmi na Odře ohroženy větší měrou než Zábřeh, neboť dřívější říční koryto se nacházelo v blízkosti obecní zástavby. Na katastru Zábřehu se Odra mohla rozlít na přilehlá pole a louky, zástavba byla soustředěna mimo záplavové území.

Řeka Odra, ač se to může zdát na první pohled nesmyslné, dala pojmenování osadě Zábřeh – tedy osadě, která se nacházela za vysokým břehem, jenž ji odděloval od záplavového území Odry. S pojmenováním Zábřeh se setkáváme v podobě Zabrzieh ve středověkých písemnostech v roce 1376.

V keši není tužka !!!

Petr Přendík

Zdroje:

AMO. Kronika obvodu Ostrava 3.

Archiv Vítkovice, a. s.

BARCUCH, Antonín – ROHLOVÁ, Eva: Místopis starého Zábřehu nad Odrou a Hulvák. In Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 24. Ostrava 2009.

BARCUCH, Antonín – ROHLOVÁ, Eva: Místopis starého Zábřehu nad Odrou a Hulvák (pokračování). In Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 25. Ostrava 2011.

BROSCH, Otto. Povodí Odry. Ostrava: Anagram, 2005.

CIMALOVÁ, Libuše a Ladislav HEP. Z dějin vodního hospodářství města Ostravy. Brno: Technické muzeum v Brně, 1977.

KOZÁK, Jan. Povodně v českých zemích. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2007.