Historie první mírové prachárny v Neředíně je úzce spjata s vojenskými potřebami a logistikou. Tyto prachárny měly klíčovou roli v zásobování pevnostních fortů střelným prachem během mírových období, s předpokladem, že v případě válečných konfliktů, zejména s Pruskem, by střelný prach byl rychle přemístěn do pevností pro okamžité použití. Strážní domky při prachárnách zajišťovaly ochranu před krádežemi. První z těchto pracháren, známá jako Friedenspulvermagazin nebo svatý Josef, byla postavena v letech 1780–1782 u olomoucké pevnosti a je jednou z mála, které přečkaly až do současnosti; z původních jedenácti se zachovalo pouze šest.
Prachárna č. 1, s charakteristickou T-čkovou půdorysnou strukturou a cihlovými konstrukcemi, měla kapacitu pro skladování až 112 tun střelného prachu. Původně byla chráněna ohradní zdí s valem, později byla zvažována její přestavba na fort, což se však neuskutečnilo. Místo toho se dočkala jen menších úprav v polovině 19. století, avšak zachovala si řadu architektonických detailů.
Po skončení vojenského využití sloužila budova k civilním účelům, včetně chovu prasat sovětskou armádou. Dnes je však v havarijním stavu, s poškozenou konstrukcí a povrchy, částečně způsobenými nevhodným využíváním. Přestože byla navržena jako kulturní památka, současný správce, HZS Olomouckého kraje, tento návrh zamítl a objekt zůstává bez adekvátního využití. Navzdory hrozbě demolice pro výstavbu edukačního centra se v současnosti zdá, že snahy o zachování této historické památky mohou být nakonec úspěšné, díky zájmu UZSVM a Olomouckého kraje o její záchranu a budoucí využití.
Zdroje: NPÚ, Michal Viktořík, Martina Mertová, https://fortressolomouc.webnode.cz/pracharny-a-studny/