Hned zkraje chci upozornit, že tato keš opravdu není pro každého.
NIKOHO K ODLOVU NENUTÍM. Sledujte hvězdičky obtížnosti i terénu! Na stage se možná bude hodit nějaká smyčka (ale jde to i bez ní) a je potřeba hodně trpělivosti.
Ale věřím, že to dáte.
Na úvodních souřadnicích keš určitě nehledejte, najdete tam ovšem zvětšený model nástroje, který k úspěšnému vyřešení rozhodně potřebovat budete.
Svého času jsem se potuloval v dalekých krajích. A narazil jsem na něco velmi, velmi podivného. 
Zimou jsem se třásl, ruce zkřehlé, v očích výraz zoufalství. Dlouho, dlouho jsem tam stál. Až tajemný muž z Valašska mi pomohl. Jeho zámek byl s uctivostí a pokorou otevřen.
Zámek je mechanické zabezpečovací zařízení vyskytující se na dveřích, nábytku, vozidlech, nádobách, keších apod. s cílem omezit přístup k určitému majetku nebo do určitého prostoru.
Představa egyptského faraona štrachajícího klíčem v zámku je úsměvná.
Přesto je pravdivá. Ano. Zámky ve dveřích a klíče skutečně a prokazatelně používali již staří Egypťané.
Archeologické nálezy je potvrzují i u Babyloňanů. Samozřejmě, vypadaly poněkud jinak než dnes. Historie
zamykání je však více než zajímavá. A dotýká se i nás: v roce 1911 byla založena firma Fáborský a Šeda. Dnes
je známá pod jménem FAB. V roce 1997 se společnost FAB stala členem švédské globální skupiny Assa Abloy.
Když se vrátíme proti proudu času, zjistíme, že si lidé svůj majetek zamykali už před 5 000 lety. Tipnete si materiál, z něhož se tehdejší zámky vyráběly? Správná odpověď zní: bylo to dřevo. Obrábění kovů tehdy ještě neexistovalo. I proto se využíval tento obnovitelný zdroj.
Ale pozor: klíče už kovové byly. Dlouho se pak s vývojem zámků nedělo nic. Až staří Řekové a Římané vyměnili zastaralé dřevo za bronz.
Pokud jde o mechanismus tehdejších zámků, tak to nebylo nic složitého. Antický klíč pouze pootočil zámk
em natolik, že dveře nešly otevřít. To bylo celé. I v českých zemích lze sledovat zajímavé pokusy o zamykání.
Například řezbáři v jižních Čechách a na Vysočině už v 16. století vyřezávali podobné zámky jako ve starověkém Egyptě. Používá se pro ně název stodolové zámky.
O století později přichází pravá zámková revoluce. Období renesance přináší především umělecké zdobení vysekávanými otvory, barevnými krytkami nebo napouštěním. Zámky se nezadlabávají. Pouze se nasazují na dveře. To se časem mění. Přibližně od poloviny 17. století se mechanismus zámků rychle rozvíjí. V roce 1788 se objevuje zámek se stavítky a v roce 1865 je na světě první patentovaná cylindrická vložka s kruhovým obrysovým tvarem těla a pěti odpruženými stavítky v řadě. Tedy vložka, kterou v modernizované podobě používáme dodnes. Do Evropy se z USA dostává až počátkem 20. století a k jejímu masovějšímu využití dochází až po skončení I. světové války.
Fabka – synonymum pro cylindrickou vložku? Na území Čech se nejdříve dovážejí německé profilové vložky pod značkami Hahn nebo YALE. Stávají se předobrazem těch, jež používáme dodnes. Domácí firma Fáborský z Rychnova nad Kněžnou měla tyto zámky uvedeny již v katalogu z roku 1931. V roce 1935 pak začíná vyrábět své vlastní. A právě firma Fáborský se stala nejznámějším výrobcem u nás. Její značka FAB je dnes vlastně synonymem (či lidovým pojmenováním) pro cylindrickou vložku – „fabku“. Jejím symbolem je pes doga. Na většině klíčů je zobrazena už od 30. let. Vývoj ve druhé polovině 20. století a ve století 21. je překotný.
Cylindrická vložka. Jde o válec s otvorem pro klíč, v němž se nachází různý počet odpružených stavítek a blokovacích kolíků (zpravidla 4-6). 
Stavítka a blokovací kolíky mají různou výšku, přičemž zuby klíče je posouvají do optimální polohy, v níž se může válec cylindrické vložky volně otáčet. Hrot klíče pak vysune kovovou spojku, kterou se vložka propojí se zubem, ten se zapře do pně závory a může jí pohybovat. Pokud by byl zub klíče příliš dlouhý, vložku by brzdilo stavítko, pokud by byl příliš krátký, vložku by brzdil blokovací kolík. Otvor pro klíč má navíc různé uspořádání drážek, jimž musí klíč rovněž odpovídat. Zámek zpravidla tvoří dvě identické cylindrické vložky, přičemž vsunutí klíče z jedné strany zamezuje zasunout klíč z druhé strany zámku. Mezi stavítko a blokovací kolík se někdy ještě vkládá mezistavítko, takže vložkou lze otočit ve dvou různých polohách stavítka, což umožňuje vytvořit vedle běžného klíče i generální klíč, jímž lze otevřít více různých zámků.
Cylindrické vložky se vyrábějí ze stále kvalitnějších materiálů. Reagují také na zloděje, kteří se pokoušejí přes ně neustále dostat. V posledních letech přicházejí na řadu i zámky, k nimž není klíč už zapotřebí. Otevřou se třeba otiskem prstu, jako např. u ENTR od FAB.
Klíčů je takřka nepřeberné množství druhů. Jedním z využití je zamykání a odemykání zámku. Klíče se lišily svým provedením. Byly zdobené zejména na očku (část určená k držení rukou), různě tvarované, lišily se vahou, délkou i použitím materiálů. Tyto zdobné úpravy se používaly až do sklonku 19. století, kdy technický vývoj znamenal složitější zámek oproti zjednodušeným klíčům. Protože vlastnictví některých důležitých klíčů bylo odznakem důstojnosti, nosívaly se zavěšené na krku na zlatém řetězu. Mnohé klíče u královských dvorů měly svá pojmenování, např. Komorní klíč na dvoře Marie Terezie. Běžný klíč se skládá ze dvou částí – hlavy, která je zpravidla vybavena očkem, umožňujícím klíč zavěsit, a trnu, což je část klíče, která se vsouvá do zámku. Podle mechanismu zámku bývá trn vybaven zuby nebo drážkami. Zuby i drážky mohou být na jedné i obou stranách trnu.
Tak co? Už jste dnes něco zamykali nebo odemykali?
Přeju Vám hodně štěstí.
Kdyby se vám nedařilo prolomit první krok, zkuste si k tomu pustit nějakou příjemnou hudbu.
Děkuji siskyn205 za inspiraci a spolupráci. Muzzles děkuji za betatest.
Zdroj: technickytydenik.cz, wikipedie, hudba youtube, obrázky internet (Severočeské muzeum v Liberci) apod.