Co víte o KHB - Přes Chlum [7] Traditional Geocache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měla významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Série keší "Co víte o KHB" vám při putování za deseti krabičkami s deseti tematickými listingy nabízí možnost ponořit se do problematiky KHB trochu detailněji. A záleží už jen na vás, zda tuto sérii přijmete jako výchovně-vzdělávací ... či jako příjemnou a odpočinkovou procházku ... či jako deset levných bodů. Ať tak nebo tak, vždycky to splní svůj účel.-) A tak se vydejme na cestu slovy KHB: "Směle kupředu!"

NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:

V první řadě velký dík, že Martin.Štoky zpracoval tak báječné listingy a dal je k dispozici i nám ostatním :)

A tak i já si vás dovoluji pozvat na procházku po červeně značené turistické trase, protože pro "havlíčkovskou" sérii nemůže být lepšího umístění ... červené a bílé pruhy turistických značek k tomu přímo vybízejí!

Naše "červená" začíná v Plzni Doubravce na konečné MHD a vede kolem Ejpovického tunelu k rozhledně na vrchu Chlum a odtud do Bukovce a dále pokračuje souběžně s NS Zábělá, kolem vyhlídky Holý vrch, Přírodním parkem Horní Berounka.

K poslední 10. krabičce to máte cca 4,5 km a naleznete ji nedaleko rozcestníku Horní Zábělá - školka. Pak už je jen na vás, jestli seběhnete do Zábělé, nebo budete pokračovat stále po červené až do Chrástu a možná ještě dál :) Anebo jestli si projdete zbývající část NS Zábělá, či ji po chvíli opustíte a vrátíte se do Bukovce po zelené turistické značce a odtud využijete MHD či se napojíte na NS Údolím Berounky a obejdete Chlum zpátky na Doubravku ... a tak bych mohla pokračovat dála dál, možností je opravdu mnoho a další krabičky jsou všude kolem vás

NOVINÁŘEM V KUTNÉ HOŘE

Karel Havlíček svou novinářskou prací získal respekt i ve Vídni a byl rozhodnut i přes zrušení Národních novin ve své novinářské práci pokračovat. V Praze to možné nebylo, a tak našel útočiště v Kutné Hoře. kde začal vydávat další svůj list - Slovan.

Havlíček hned v prvním čísle Slovanu ze dne 8. května 1850 formuloval své krédo: "Nemohla by zajisté malá hrstka vládychtivých utiskovati ku svému prospěchu celý národ, kdyby tento, jsa náležitě vzdělán, rozuměl všem svým záležitostem a svou vůli náležitě projeviti a provésti uměl. Úkolem svobody tisku jest tedy povýšiti poznenáhlu celý národ, neb alespoň největší část jeho k takovému vzdělání, a jen tenkrát můžeme sobě dělati naději na opravdivou a jistou svobodu."

Hned od počátku byl Slovan tvrdě stíhaný úředními zákroky a konfiskacemi. Brzy také bylo zakázáno jeho šíření do Haliče, Krakova, Bukoviny Uher a samozřejmě nesměl do Prahy, stejně tak jako Havlíček sám. Docházelo až k paradoxním situacím, že v Praze nebyl Slovan k dispozici ani tomu novináři, který měl jeho názory rozporovat. Byl jím Václav Jaromír Picek, jemuž bylo nakonec úředně zakázáno se o Havlíčkovi vůbec zmiňovat, když se ukázalo, jak bezzubé jsou jeho repliky ve srovnání s Havlíčkovými texty.

V této komplikované situaci se Havlíček rozhodl pro důležitý krok. Uvědomoval si, jak krátký je život denního tisku a publikovaných stanovisek v něm. Po obdržení dvou úředních výstrah vydávání Slovanu v srpnu 1851 sám zastavil. Stačil ještě vydat knižní soubory ze svých textů z Národních novin (Duch Národních novin) a ze Slovanu (Epištoly kutnohorské) a část jich ještě distribuovat. Kutnohorskou tečkou v Havlíčkově novinařině bylo zasedání porotního soudu v listopadu 1851, jenž ho díky skvěle vystavěné obhajobě osvobodil. Ač tím svou novinářskou kariéru prakticky ukončil, o měsíc později byl úředně deportován do vyhnanství v Brixenu.