Stafordširský bulteriér je středně velký pes s pevným a svalnatým tělem. Neprávem získanou pověst zabijáka mnohdy nevyvrátí ani fakt, že se tito psi často uplatňují jako canisterapeutičtí psi. Stafbull je pes do bytu, protože jeho srst postrádá podsadu a nechrání psa dostatečně před nepřízni počasí. Z hlediska zdraví však stafordširský bulteriér patří mezi zdravá a houževnatá plemena a majitelé těchto psů se ve větší míře nemusejí potýkat s psími chorobami. Prioritou stafbulla je trávit maximum času se svým majitelem. Ochotně se přizpůsobí životnímu rytmu svého pána a je ochoten provádět s ním různé aktivity. Stafordširský bulteriér potřebuje důkladnou výchovu a včasnou socializaci, ale protože se snadno a rád učí, není těžké jej naučit novým povelům.
Historie
V minulosti sloužili psi typu bull k zvířecím zápasům. Byli využíváni k býčím nebo psím zápasům. Tato krutá a krvavá zábava sloužila nejen k pobavení lidí, ale pro mnohé chudé dělníky byla i zdrojem vedlejších příjmů nebo obživy. Také z tohoto důvodu ještě po dlouhou dobu po zákazu psích zápasů, pokračovaly zápasy ilegálně.
Stafordširský bulteriér vznikl pravděpodobně křížením anglického buldoka s předkem dnešního foxteriéra. Během let se v chovu jistě uplatnili i psi jiných plemen. Tito jedinci byli chováni především v oblasti hrabství Staffordshire a když pak chovatelé přišli s myšlenkou chovat tyto psy čistokrevně a pokusit se o oficiální uznání plemene, byl název hrabství logicky začleněn do názvu nové rasy. Oficiálního uznání se dostalo stafbulíkovi v roce 1935, kdy byl také sepsán první standard plemene. Od té doby bylo možno vidět stafordširského teriéra na oficiálních psích výstavách. Nadšení chovatelů nebralo konce a díky cílevědomé a pravidelné práci se jim podařilo plemeno zpopularizovat a dostat do povědomí veřejnosti. V očích veřejnosti však dodnes stafordširský teriér neprávem doplácí na svou minulost a bývá označován za „zabijáka“. Ve skutečnosti se jedná o psa, který je k lidem velmi laskavý.
Chování a temperament
Stafbull je inteligentní, přátelský pes, který se snadno učí, ale také má svou vůli a rád si dělá věci po svém. Potřebuje pevnou, důslednou a trpělivou výchovu a důkladnou socializaci od útlého věku. Stejně jako jiní teriéři i stafordširský bulteriér rád žvýká a hrabe. Aby se předešlo nežádoucímu poškozování zařízení bytu, je vhodné dát psovi tvrdé kousací hračky. Přestože je stále často vnímán jako „bojový pes“, svou zápasnickou minulost už má dávno za sebou a dnes je chován jako oddaný a přátelský společník. Každý, kdo má s tímto plemenem zkušenosti potvrdí, že staforširský bulteriér vyniká svou láskou k dětem a v Anglii je dokonce označován jako baby dog nebo nanny dog (psí chůva). Na svou rodinu je velmi vázán a všechny její členy si pečlivě chrání. Stafbull je velký pohodář a pokud mu to dovolíte, bude se s vámi válet ve vaší posteli. Svou lásku k lidem nedokáže skrývat a projevuje ji nadšeným vítáním a olizováním lidí. Kromě lidí má stafbulík rád ještě jednu věc.....jízdu autem. Těžko říct proč, ale stafbulík opravdu velmi rádi jezdí autem a bez nevolností zvládají i dlouhé výlety.
Vzhled
Silný, svalnatý pes vyvážených proporcí. Hlava je krátká se širokou lebkou a jasně vyjádřeným stopem. Kulaté, středně velké oči mají přímý pohled. Uši jsou nasazeny vysoko a široko po stranách hlavy. Krátký svalnatý krk se směrem do ramen rozšiřuje. Tělo stafordširského bulteriéra je svalnaté. Hrudník je v přední části široký. Horní linie zad je rovná. Končetiny jsou pevné s dobře vyvinutými svaly. Nízko nasazený ocas je středně dlouhý a směrem ke špičce se zužuje. Stafordširský bulteriér má krátkou, hustou srst bez podsady. Srst se vyskytuje v barvě plavé, červené, bílé, černé, modré nebo žíhané. Přípustná je také kombinace uvedených barev s bílou. Dospělý stafordširský bulteriér má kohoutkovou výšku 35-41 cm a průměrná váha se pohybuje v rozmezí 11-17 kg.
