V-OS – nejstarší věžové domy obvodu
Věžové domy V-OS na křižovatce Zábřeh vodárna (1977).
Věžový dům typu V-OS byl vyvinut v Ostravě, jedná se tak o vyloženě ostravský typ. První dům V-OS byl postaven již v roce 1964, a to v Ostravě-Porubě. Konstrukce domu čerpala ze švédského vzoru, proto se těmto věžákům lidově říkalo Švéďáky. Vývoj i technologie byly ale ryze Československé.
Měly být i v Hrabůvce
Ostrava-Jih má celkem šest kusů věžových domů V-OS, všechny se nacházejí v Zábřehu. Tři jsou u křižovatky Zábřeh Vodárna, kde se svými třinácti nadzemními podlažími tvoří výškovou dominantu. Další trojici najdeme poblíž Základní a mateřské školy Kosmonautů. I tato trojice rovněž tvoří výškovou dominantu svého okolí. Na rozdíl od předchozí trojice, mají tyto domy lodžie ve všech místnostech, díky čemuž mají odlišný vzhled.
Zábřeh vodárna
Zábřeh vodárna
Patrice Lumumby
Patrice Lumumby
V Hrabůvce byly původně v plánech také věžové domy V-OS. Věžáky uskupené po dvojicích měly být v okolí K-Tria, Venuše atd., konkrétně na ulicích Fr. Hajdy, Krestova a Kašparova. Místo nich byl nakonec zvolen jiný typ výškových panelových domů.
Neobvyklá konstrukce
Kdo měl v 60. letech možnost zpozorovat stavbu věžových domů V-OS, jistě mi dá za pravdu, že proces výstavby byl velmi zajímavý a značně odlišný, od zbylé panelové výstavby. Stavba započala budováním monolitického železobetonového jádra, jádra čtvercového půdorysu, ve kterém se nachází schodiště, dvě výtahové šachty a společné chodby. Jádro bylo betonováno posuvným bedněním až do finální výšky domu, při této fázi výstavby věžových domů V-OS jste tak mohli spatřit nezvykle vysoký a úzký hranol.
Budování monolitického jádra
Teprve až po vybetonování jádra, se kolem něj začal stavět zbytek domu – byty. Část s byty je tvořená montovaným železobetonovým skeletem. Skelet je zastropen stropními panely s délkou šest metrů, které jsou pokročilé konstrukce (předpjaté elektroohřevem), délka šest metrů je nejdelší v rámci ostravské panelové výstavby. Díky skeletové konstrukci je v bytech naprostá většina stěn nenosných – nosné jsou pouze sloupy skeletové konstrukce. Dokonce bylo v některých bytech, mezi obývacím pokojem a ložnicí, užito dělící stěny z vestavěných skříní. Máte-li někdo tuto, dnes již vzácnou, skříň stále v bytě, ozvěte se mi, prosím. Rád bych si ji nafotil a prohlédl (i cokoliv jiného původního v těchto domech).
Půdorys věžových domů V-OS (Zábřeh vodárna)
Střešní terasa
Domy byly vybaveny střešní terasou, která sloužila všem obyvatelům daného domu. Mimo krásné vyhlídky byla určená k rekreaci – na terase byla k dispozici sprcha i komora na opalovací lehátka. Podlaha terasy, jež byla střechou posledního podlaží, se ukázala jako nevhodná a brzy do ní začalo zatékat. Z tohoto důvodu byly terasy postupně rušeny – místo dlaždiček byly terasy opatřeny běžnou střešní krytinou, po které se již nesmí chodit. Domy u křižovatky Zábřeh vodárna mají terasu přes celou plochu střechy, domy u ZŠ Kosmonautů mají střešní terasu přes třetinu střechy – toto řešení je obecně častější.
Střešní terasa dopřává poslednímu podlaží odlišný vzhled
Současný (nepochozí) stav střešní terasy…
Architektura
Věžové domy V-OS měly architekturu velmi povedenou. Hranolovitý tvar byl vodorovně dělen s pomocí nekonečných oken – mezi okenní křídla byly vsazeny skleněné tabule (tzv. meziokenní izolační vložky), díky kterým okna opticky působila, jako by byla přes celou délku podlaží. Tento efekt při rekonstrukcích bohužel zcela zaniká a architektura celého domu je tak výrazně oslabena.
Pásová architektura
Detail oken a MIV
Domy s lodžiemi ve všech místnostech pásové členění postrádají. Hlavním pohledovým prvkem jsou právě velké lodžie. Lodžií je vybavena každá místnost v bytě.
Varianta s lodžiemi ve všech místnostech
Dům je oproti běžné variantě širší
Místní specialitou jsou přízemí obložená oblázky
Věže byly dále zpestřeny ustoupeným parterem (nástupním podlažím) tento efekt byl zejména u trojice na křižovatce Zábřeh-vodárna doveden k dokonalosti. Tamní domy mají totiž na parteru pouze vstupní prostory – ty jsou výrazně zapuštěny do domu, takže domy stojí na odhalených subtilních nosných sloupech. Díky tomu působí lehkým dojmem a přesně o to projektantům šlo. Navíc je celé nástupní podlaží vyšší, než ta běžná, čímž je dojem lehkosti ještě umocněn. Kontrastem k tomu je poslední podlaží, které je zakončeno terasou – ta má na okraji malou stříšku, která při pohledu na dům působí jako pergola a dům výškově ukončuje.
Ustoupený parter dům opticky odlehčuje
Zářivky svítí nepřetržitě
Společné prostory jsou situovány v monolitickém jádře, které tvoří střed celého domu. Všude kolem jádra jsou byty, proto společné prostory neobsahují denní světlo. Jejich osvětlení je zajištěno soustavně svíticími zářivkami. V případě výpadku elektrického proudu je díky akumulátorovně v suterénu zajištěno nouzové osvětlení celé chodby. Společné prostory jsou poměrně stísněné, zlepšit dojem se snaží spoutsa malých detailů, jako prosklené výtahové šachty nebo schody bez podschodnic (pouze u některých domů).
Společné prostory
Povšimněte si chybějících podschodnic
Požární bezpečnost
Největší slabinou věžových domů V-OS je požární bezpečnost. Jak již bylo řečeno – společné prostory obsahující schodiště a výtahy nemají okna. Nemají ani požární odsávání a jsou velmi stísněné. V době vzniku totiž protipožární normy nebyly ještě tak přísné. Zpřísnění norem přišlo koncem 60. let a typ V-OS byl proto mírně upraven, konkrétně dispozice společných prostor. Mladší kusy tak dostaly při výstavbě dělící příčku mezi výtahy a schodiště, která byla jen slabou útěchou nevyhovujících protipožárních opatření. Začalo se proto pracovat na nové generaci – přímému nástupci V-OS, který by již protipožární předpisy splňoval. Nástupce byl skutečně vyvinut a realizoval se i v našem obvodě.
V keši není tužka!!!
Marian Lipták
Zdroj: historie.ovajih.cz