Tato keška vás přivede k pomníčku rudoarmějců . Cestou uvidíte krásnou přírodu a můžete se pokochat půvabnými výhledy.
Keška je umístěna velmi nízko :-)
Historie místa :
Pomník dvou zajatců, rudoarmějců na Strážnici.
Osud dvou ruských zajatců, kterým se podařilo uprchnout z pochodu smrti.
Uprchli z Šitavancova statku, kde byli na noc ubytováni do lesů na Přerovci.
Jejich svoboda však netrvala dlouho a měla tragický konec.
Lesy táhnoucí se od Přerovce až k Hrabyni byly do roku 1945 majetkem Řádu německých rytířů. Tyto lesy a osada Přerovec byly svědkem tragické události, která se stala na podzim roku 1942. Zrádné přepadení Sovětského svazu fašistickým Německem 22. června 1941 bylo vyvrcholením jeho agrese za druhé světové války. Měl to být úder německých fašistických armád, který měl zničit Sovětský svaz. Konečným cílem bylo dobytí celé Evropy a porobení všech národů světa.
Přes nesmírné hrdinství sovětských vojáků německé armády postupovaly do nitra země a blížily se k Moskvě a Leningradu. Tak se do zajetí dostávali sovětští zajatci.
Váleční zajatci byli vystaveni krutému násilí, hladu, ponížení a nelidským podmínkám. Za útěk ze zajetí se platilo životy nebo přemístěním do kárného nebo koncentračního tábora, kde je čekala neodvratná smrt. Přesto se pokoušelo tisíce sovětských zajatců o útěk. V době, kdy se odehrávala Stalingradská bitva, uprchli z pochodu smrti dva mladí sovětští zajatci a skrývali se v lesích u Přerovce.
Opojeni velkolepými úspěchy německých armád snažili se každý člen Hitlerjugend, příslušník SA a Landwache, člen NSDAP a zejména funkcionáři udělat vše proto, aby byl zlikvidován každý nepřátelský odpor. Chtěli tak dokázat svou věrnost Hitlerovi. Stále věřili, že jsou příslušníci vyvoleného národa, vyšší rasy, která má vládnout světu. Také strach z nasazení do pekla východní fronty, jak tuto sami nazývali, je nutil podávat nejlepší výkony a dokázat tak svou nepostradatelnost na zdejším území. V té době ještě nepocítili hořkost stalingradské prohry a své pozdější bezvýchodné stanovisko.
Dozorem nad lesy, které byly majetkem Řádu německých rytířů, byl pověřen mimo jiné i revírník Němec Otto Axmann. Byl členem nacistické strany a vedoucím Landwache. Bydlel na myslivně u Mokrých Lazců. V jeho polesí byla také hájenka na Přerovci. Ta byla v r. 1942 opuštěna, neboť hajný Ferdinand Büfel byl v německé armádě a údajně padl ve Francii. Hájenka byla v r. 1945 zbourána a nezůstala po ní žádná stopa. Zůstala tam stát pouze stodola.
V podzimních listopadových dnech roku 1942 se dostali dva zajatci až na území polesí. Ráno, 4. listopadu 1942, se vydal jako obvykle revírník Otto Axmann na svou pravidelnou pochůzku. Jako člen nacistické strany a velitel skupiny Landwache slídil po každé stopě, která by se vyskytla v jeho rajónu. Najednou ucítil dým a za houštím uviděl ohníček, u něhož se ohřívali dva muži. Přikládali na oheň mokré větve. V ten den bylo sychravo a mlhavo. Podle oblečení poznal, že to jsou sovětští zajatci, protože na zádech měli velkými písmeny označení SU. Namířil na ně kulovnici a vyzval je, aby vyšli z houštiny ven. Vedl je pak směrem na osadu Přerovec.
V hospodě "U Žídka" řekl přítomným: "Pojďte se mnou, já jsem zastřelil dva Rusy". Vyprávěl, že se na něho vrhli, když je vedl po cestě a oni viděli chalupy na Přerovci. Jednoho, když chtěl utéci, zastřelil ranou do týla a ten padl tváři do příkopu. Druhý prý utíkal roklinou pryč od cesty do lesa, ale byl zasažen a těžce zraněn střelou do břicha. Když se vrátil s hostinským Žídkem do lesa, těžce zraněný zajatec ještě žil a prosil Žídka, ať mu dá nůž, že se zabije. Zemřel ještě v lese. Podle počtu ran, musel být Axmannem dobit, neboť měl tři zásahy do břicha.
U řezníka Bluchy v Mokrých Lazcích se stravovali u jednoho stolu dva čeští učitelé, jedna německá učitelka a také revírník Axmann. Tentokrát přišel později a na omluvu s pýchou prohlásil: "Jetzt habe ich zwei Russen erschossen." (Teď jsem zastřelil dva Rusy) Řekl, že je vyzval, aby šli s ním a vedl je jednoho po levé a druhého po pravé straně cesty před sebou. Stále se mezi sebou domlouvali. On jim nerozuměl a měl strach, že ho zabijí. Proto oba zastřelil.
Oba zavraždění byli zataženi do hájenky na Přerovci a pohozeni na kamennou podlahu chléva. Zastřelení dvou zajatců pak Axmann telefonicky hlásil ze své myslivny opavskému gestapu.
Místní rolník Josef Tkačík, který pracoval v lese při stahování dřeva, druhý den viděl, že byli oba přibiti nazí s rozpřaženýma rukama na vrata stodoly a tak byli fotografování opavskými gestapáky. Fotografie prý skutečně byly použity v německém tisku, jako propaganda toho, jak jednají Rusové se zajatými německými vojáky. Podle výpovědi je měl ten den ráno umýt Jakub Graca. Ten však odmítl, proto přivedli místního obecního chudého Nováka, který je za úplatek umyl. Zajatec zastřelený ranou do týla, měl zaschlou krev ve vlasech a obličeji, druhý, střelený do břicha, byl celý zmodralý.
Zdroj: kniha "Osvobození Suchých Lazců - útrapy druhá světové války" autor David Závěšický, vydáno březen 2020, ISBN 978-80-270-7510-2