| Pálavská soutěska Pavlovské vrchy 162 |
|
 |
|
|
Vítejte na sto šedesátém druhém pokračování geologické série AGT. Chráněná krajinná oblast Pálava bezesporu patří k nejkrásnějším územím České republiky. Bělostné vápencové útesy, které vznikaly na dně dávného moře, se jako ostrovy tyčí nad okolní, jen mírně zvlněnou krajinu. Pod prudkým sluncem se daří vínu a dalším teplomilným druhům, které jinde na území naší země nenajdeme. Za přírodními krásami, ale i kulturními památkami do chráněné krajinné oblasti, založené v roce 1976, každoročně zamíří tisíce návštěvníků.
GEOLOGIE
Pavlovské vrchy mají poměrně složitou antiklinoriální příkrovovou stavbu, která je dále rozdělena několika zlomovými systémy. Na třetihorních horninách leží starší druhohorní vápence vnějšího flyšového pásma, které sem byly přesunuty z východu během alpsko-karpatského vrásnění zhruba před 40 miliony let.
Budování Pavlovských vrchů začalo ve druhohorách v období svrchní jury před asi 150 miliony let, kdy se v pánevním vývoji, za teplého klimatu, usazovalo klentnické souvrství, které patří ke zdejším nejstarším horninám.
Na výchozích souřadnicích naleznete naučné cedule, kde je tento vznik velmi důkladně popsán, určitě Vám doporučuji je důkladně prostudovat.
Petrograficky je tvořeno vápnitými jílovci a slíny, směrem nahoru začínají převažovat vápence. Mocnost těchto vrstev dosahuje přes 200 m. Klentnické souvrství přechází do ernstbrunnských vápenců svrchnojurského stáří. Jejich mocnost je až 120 m, tvořeny jsou vápencem, který obsahuje klasty z jílovců a jílovitých vápenců. V těchto vrstvách se nalézají hojné zkameněliny, např. ježovek, ramenonožců a hub, které umožňují poměrně přesné určení jejich stáří. Ernstbrunnské vápence mají velký význam pro současný vzhled reliéfu – nejvyšší části pálavských bradel jsou tvořeny právě touto odolnou horninou. Na konci jury moře ustoupilo, a tím se změnil charakter geologických procesů. Sedimentace byla nahrazena zvětráváním, krasověním a dolomitizací. Při opětovné transgresi moře ve svrchní křídě se v mělkém šelfovém moři usazovaly pískovce, písčité vápence a jílovce klementských vrstev. Po dalším krátkém přerušení sedimentace dochází k ukládání mukronátových vrstev (jílovce a pískovce), podmenilitového souvrství (jíly) a menilitových vrstev (jílovce s vložkami rohovců), souhrnně nazývaných pálavským souvrstvím.
Pootočením vnitřní jednotky vnějších Karpat, která byla od východních svahů Pálavy oddělena falkensteinsko-mikulovským a bulharským zlomem, se počátkem neogénu (tedy před asi 20 miliony lety) rozevřela Vídeňská pánev. Ta byla nejdříve několikrát zaplavena mořem Paratethys, postupem času však došlo k vyslazování a přeměně na nejprve slanovodní, pak sladkovodní jezero. Mocnost zdejších subhorizontálně uložených sedimentů dosahuje až 3 km. Nejběžnější horninou jsou šedé jíly, naopak ke zvláštnostem patří řasové vápence, tvořené řasou ruduchou. Nakonec byla její moravská část vyzdvižena a nové sedimenty (tentokrát říční) se ukládaly pouze v úvalech řek.
HORNINY
Sedimentární horniny jsou ty horniny, které vznikají zvětráváním starší horniny a jejím opětovným usazením a stmelením. Některé druhy také mohou vzniknout usazením organických zbytků, například schránek nebo těl organismů.
Vápenec je sedimentární hornina, tvořená z velké části kalcitem. Bioklastický vápenec vzniká usazováním vápenatých schránek na dně moře, proto můžeme v pálavských vápencích najít velké množství zkamenělin a jiných pozůstatků těchto organismů.
|
 |
|
Vápenec, charakteristická hornina Pálavy.
Flyš je označení pro střídavou sedimentaci dvou rozdílných typů hornin – jemnozrnných prachovců a jílovců s pískovci.
Prachovce, jílovce a pískovce od sebe odlišujeme podle velikosti úlomků, kterými jsou tvořeny. Pokud je jejich průměr menší než 0,005 mm, jedná se o jílovce, mezi 0,005 až 0,05 mm jde o prachovce, větší zrna o průměru 0,05 až 2 mm tvoří pískovce.
PROCESY
Při spojité deformací hornin, obvykle při jejich pomalém pohybu, dochází v procesu vrásnění k jejich prohnutí a vzniku vrás, případně jejich složitých soustav – megavrás neboli anti- a synklinorií. Při ohybu směrem nahoru vzniká (mega)antiklinála, při ohybu směrem dolů naopak (mega)synklinála.
Pokud na horniny působí příliš velké síly, dojde k přerušení meze jejich pevnosti a vzniku jednotlivých ker, které se vůči sobě pohybují podél zlomu. Posun může být jednoduchý (pak vznikají poklesy a přesmyky) nebo složitější za vzniku příkrovů, což jsou rozsáhlé přesmykové struktury, kde se jedna mohutná část (alochton) nasune na druhou (autochton).
RELIÉF A GEOMORFOLOGIE
Z hlediska geomorfologického členění spadá největší část CHKO Pálava do provincie Západní Karpaty, subprovincie Vnější západní Karpaty, oblasti Jihomoravské Karpaty a celku Mikulovská vrchovina, která se dělí na dva podcelky – Pavlovské vrchy a Milovickou pahorkatinu. Velmi malou část při řece Dyji řadíme do Západopanonské provincie, subprovincie Vídeňská pánev a celku Dolnomoravský úval, rozděleného do podcelků Dyjsko-moravská niva a Valtická pahorkatina.
VZNIK SKALNÍ STĚNY
Kdysi dávno byl souvislým znělcovým tělesem spojeným s nedalekým Břidličným vrchem, ovšem postupem let říčka mezi oběma útvary vyhloubila skalní soutěsku. Tomuto procesu se říká eroze a nebo také zvětrávání.
Zvětrávání neboli je označení pro proces, při kterém dochází k působení chemických, fyzikálních, či biologických sil na obnažené horniny. Zvětrávání může v průběhu miliónů let vést k rozpadu hornin a následné erozi, které vede k celkovému přetvoření tváře krajiny. Rychlost zvětrávání závisí na složení horniny, na klimatických podmínkách atd.
|
 |
|
Zvětrávání můžeme rozdělit podle převládajícího typu působící síly na:
1) Fyzikální zvětrávání
Fyzikální zvětrávání je proces, při kterém dochází k rozpadu hornin, aniž by nastaly výraznější změny v jejich chemickém složení. Jeho příčinou jsou změny v intenzitě insolace, což vede k tepelným i objemovým změnám v povrchové vrstvě hornin.[1] Jelikož jsou veškeré horniny složeny z různé kombinace minerálů, mají všechny horniny určitou teplotně-tlakovou mez, při které přestávají být stálé a při které dochází k poruše jejich celistvosti vlivem praskání atd. (odolnost minerálů souvisí s obráceným Bowenovým reakčním schématem). Vlivem tektonické činnosti a následné denudace (obnažení) hornin dochází k jejich vystavení rozdílným teplotním a tlakovým podmínkám. Postupné ubývání teploty a tlaku vede ke chladnutí hornin, což má za následek jejich smršťování a popraskání, či rozpukání. Kapalná voda, pronikající do vzniklých puklin, se následně přeměňuje na led, což má za následek zvětšující se tlak v puklinách a odtrhávání části skalního masívu (led má tendenci zvětšovat svůj objem při přechodu na pevnou fázi, změna může dosáhnout až 1/10 objemu). Pravidelné opakování rozmrzání a zamrzání vody v puklině má za následek její zvětšování. Odborně se tento proces nazývá mrazové zvětrávání a je typická pro obnažené vrcholky hor. Druhým důležitým faktorem je působení teploty, kdy vlivem ohřívání a chladnutí tělesa dochází k jeho smršťování (kontrakci) a roztahování (expanzi), což způsobuje v extrémních případech až roztrhání horniny. Teplotní působení je typické pro pouštní oblasti, kde rozdíl mezi dnem a nocí může dosahovat až 60 °C (Alpy, Himálaje, horské oblasti ve Walesu atd.).
2) Chemické zvětrávání
Chemické zvětrávání je typ zvětrávání, během kterého dochází k rozkládání určitých horninových minerálů a k následnému vytvoření minerálů nových. Chemické zvětrávání je závislé na teplotě a vlhkosti. Čím jsou obě veličiny větší, tím rychleji k zvětrávání dochází. Atmosférická voda reaguje se vzdušným oxidem uhličitým, což má za následek vznik kyselého roztoku, který rozpouští určité minerály během vsakování do půdy. Vznikají krasové oblasti. Další významným reakčním činidlem je podzemní a mořská voda, která má schopnost reagovat s jinými druhy minerálů (slídy, živce mohou reagovat za vzniku jílů a kaolinitů). Další chemické zvětrávání je typické pro horniny obsahující železo, které reagují za vzniku oxidu železitého, jenž je charakteristický svojí načervenalou barvou (typické pro oblasti savan). Posledním druhem je zvětrávání podmořské, při kterém se v puklinách v kamenech pod mořem ukládá sůl, která krystalizuje a tím trhá strukturu kamene.
3) Biologické zvětrávání
Dalším důležitým faktorem pro zvětrávání jsou živoucí organismy, a to převážně mikroorganismy, které reagují s horninami, čímž vyvolávají jejich biochemický rozklad. Nejčastější je rozklad lišejníky, rozšířenými po celé Zemi. Lišejníky uvolňují kyselinu, která rozrušuje horniny, což má za následek vznik půd. Větší organismy se dále podílejí na rozrušování hornin například kořenovým systémem, který je schopen se dostat do menších puklinek a následně rozervat skalní masív. Na druhou stranu kořenový systém funguje i jako tmel, který zabraňuje dalšímu fyzikálnímu rozrušování vlivem teploty a tlaku. Nejdůležitějším organismem, ovlivňujícím tvář Země, je v posledních stoletích člověk, který je schopen přetvářet rozsáhlá území svojí povrchovou i podpovrchovou důlní činností.
Kombinace zvětrávání
Na Zemi se ve většině případů setkáváme s tím, že se 3 základní typy zvětrávání navzájem prolínají a že působí za vzájemné spoluúčasti a při vzájemném doplňování. Pro určité oblasti jsou charakteristické různé kombinace zvětrávání, které v dané oblasti většinou převládají a které mají hlavní charakter. Musíme však mít na paměti, že se ve většině případů nejedná o působení v oblasti jediné.
|
|
|
|
|
|
|
Otázky a úkoly:
Pro uznání svého logu splňte následující úkoly a správně a vlastními slovy odpovězte na následující otázky:
1) Prostudujte naučnou ceduli na výchozích souřadnicích a vyjmenujte všechny fáze, které vedly ke vzniku současné podoby soutěsky.
2) Na jaké podloží se zde ukládaly vápence v době druhohor?
3) Jaké souvrství zde vzniklo v třetihorách?
4) Čím je budováno samotné dno soutěsky?
5) Úkol: Vytvořte fotografii sebe v místě výchozích souřadnic tak, aby Vás bylo možné jednoznačně identifikovat, nebo své GPS s čitelným nickem a tuto fotografii přiložte ke svému logu. Vaše fotografie bude ozdobou mé cache.
Vaše odpovědi můžete zasílat přes profil, ale budu raději, když využijete následující formulář:
ON-LINE FORMULÁŘ
Pokud budou Vaše odpovědi špatně - budu Vás kontaktovat. Pokud žádné odpovědi nezašlete, nebo Váš log nebude obsahovat fotografii / fotografie podle zadání - log nebude uznán a bude odstraněn.
|
|
|
|
|
Zdroje:
Web: Wikipedie
Web: Geology.cz
Atlas CHKO Pálava od Jan Miklín,
Katedra fyzické geografie a geoekologie,
Přírodovědecká fakulta Ostravské univerzity v Ostravě
Infocedule v místě
Publikace: Geologické rozhledy
Publikace: Geologické zajímavosti České republiky
Publikace: Geology Academy
Jiné: Geologická mapa ČR AVČR rok vydání 2012
Foto: Aleš Novák
|
|
| TATO CACHE JE SOUČÁSTÍ SÉRIE AGT od Alke04 |
|