Puklé srdce
Byl jednou jeden Poctivý kačer. Strašně měl rád, když chodil do přírody, kde sbíral kešky, měl rád, když mu sluníčko hřálo do obličeje, vánek ho ovíval do tváře, miloval vůni lesa a šustění listí pod nohama. Každou volnou chvilku se věnoval geocachingu. Miloval les a přírodu, ale nerad jezdil do měst. Neměl rád, když musel šmátrat pod okapem, nebo se plížit kolem zábradlí, kde ho pozorovali lidi. Ale i tak sbíral a jezdil po krabičkách. Měl rád, když doma luštil mysterky. Některé vyluštil hned, některé vyluštil později. A když vyluštil nějakou velmi těžkou, měl z ní opravdu velikou radost. Jednoho dne, když už nějaké kešky měl nasbírané tak si řekl, že si nějakou kešku též založí. Věnoval tomu mnoho času. Když vyrobil nádherný domeček s jednoduchou šifrou, aby se ostatním kačerům líbila a mohli jí bez problémů odlovit a měli z ní také radost, jakou měl Poctivý kačer. O to víc se radoval, když dostal body oblíbenosti.
Jednoho krásného dne si vyjel Poctivý kačer do nedalekého lesa opět na lov. Měl v plánu na odlov jedné mysterky, kterou luštil opravdu hodně dlouho. Byl šťastný, že jí vyluštil a tak ji šel odlovit. Když se přibližoval na finální souřadnice, tak u kešky někdo stál. „Kdo by to mohl být“ pomyslel si Poctivý kačer. „Ale na tomto místě může být snad jenom zase kačer“ pomyslí si. „Ahoj, ty jsi kačer, že jo“ povídá zvesela Poctivý kačer. „Ahoj já nejsem kačer, já jsem Finálkář“. Poctivý kačer nikdy toto slovo neslyšel a tak se začal vyptávat. „Co to znamená Finálkář“ povídá Poctivý kačer. „No to znamená, že nemusíš nikde nic luštit, najdeš si finálky na inernetu a jezdíš přímo na finálky“. „Ale to tě nemůže bavit“ povídá Poctivý kačer. „Já to taky nedělám pro zábavu, ale proto abych měl co nejvíc bodů. Dneska pojedu ještě na dvě místa, co jsem si našel“ povídá Finálkář. „Pojeď se mnou“ Povídá Finálkář „Ne děkuji“ „Pojeď nebuď hloupej se mnou si nasbíráš plno bodů a odmažeš si plno otazníků, multin a letrboxů.“ „Opravdu ne“, povídá sklesle Poctivý kačer a pomalu odchází domů. „To nemůže být pravda, proč to vlastě ten Finálkář dělá, když ho Geocaching nebaví a honí se jen za bodama. Doma si sedne k počítači a začne brouzdat po mapě s keškama a kouká se na krabičky, které dnes našel. „Co to má znamenat, tady je zalogovaný Nepoctivý kačer a v logbuku nikdo takový nebyl.“ Otevře další kešku a to samé.
Poctivý kačer si s tím ještě pár dní lámal hlavu a pak si řekl „no byl asi jenom jediný Nepoctivý kačer a nebudu si s přece dělat starosti“. Uplynulo mnoho dní, když Poctivý kačer se vydal opět do svého oblíbeného lesa. Brouzdal po lese a našel pár tradiček, když tu náhle před sebou spatří skupinku pěti lidí. „Ahoj já jsem Poctivý kačer.“ „Ahoj já jsem český Geocachingový Bůh“ povídá kačer. „Co to znamená Geocachingový Bůh.“ „To znamená, že já jsem dokázal za jediný den najít 8465 keší a to mě dělá nejlepšího“ rozesmál se ďábelsky. „Ale to není možný, to nejde za den stihnout“ povídá Poctivý kačer. „Není, ale já to dokázal a nejen to. Proč si myslíš že nás je tolik. Každý najde něco a já si to vše zaloguji.“ „Ale to tě nemůže bavit“ povídá Poctivý kačer. „Já to taky nedělám pro zábavu, ale proto abych byl nejlepší na světě. Pojeď a nebuď hloupej s námi nasbíráš plno bodů a odmažeš si plno otazníků, multin a lettrboxů.“ „Opravdu ne“, povídá zkroušeně Poctiví kačer a běží celý uplakaný domů. Celé dny byl jako v horečce. „Co dělám špatně, proč některým kačerům nabíhají body strašně rychle a mě tak pomalu“.
Poctivý kačer chodil jako tělo bez duše a pomalu začínal mít geocachingu plné zuby. Jednou za čas si někam vyjel, ale neměl z toho žádnou radost. Stále musel myslet na to co mu Finálkář, nebo Geocachingový Bůh řekl. „Nu dobrá půjdu se alespoň podívat na svojí kešku, jak se jí daří. Již dlouho jsem neměl žádný log“ povídá. Když došel ke své kěšce zjistil, že má vylomený zámek a celý obsah byl pryč. „To nemůže být pravda, to není možný. Proč to ty lidi dělají, proč kačeři ničejí druhým kačerům jejich keše, proč jim berou TB a nechávají si je, proč to dělají“. Propukl v pláč Poctivý kačer. No a v tom to přišlo. V tom okamžiku Poctivému kačeru puklo srdce. A tak zemřel poslední Poctivý kačer. A geocachingu nastaly temné časy, kdy mu vládl Geocachingový Bůh, a jeho poddaní Nepoctivý kačeři a Finálkáři.
Já jsem Poctivého kačera znal a ten mě jednou vzal na jeho oblíbené místo. Protože jsme šli v noci, tak jsem si nakreslil plánek, ale když jsem si ho pak prohlížel pod petrolejkou kus papíru mi shořel. Jen si pamatuji, že po vystoupení z auta jsme šli chvilku po silnici do kopce a asi po 100m jsme odbočili do prava. Po nějakém čase domky skončily a my se ocitli na louce. Po levé ruce byl les a po pravé louka. Přibližně po necelých 10min jsme došli na začátek lesa a tam vedla cesta na všechny strany. Jó a ještě si vzpomínám že jsme šli přes můstek.
Cestou v lese jsou bílé bludičky, kulaté pod kterými může být něco uložené a obdelníkové, které naznačují cestu.
Užijte si noční putování za Poctivým kačerem. Jen Vás chci poprosit o vrácení všeho na původní místo, foto nepřikládejte do logu a nic neničte a neodnášejte, abych nedopadl jako Poctivý kačer.
Vaše putování začíná na úvodních souřadnicích. Hodně štěstí.