Pozvánka k Vodojemu - 4
Typ stavby - Věžový vodojem
Místo - Jaroměř
Současný stav - Stojí, mírně zchátralý
Původní gravitační vodovod v Jaroměři pocházel z roku 1882 a přiváděl vodu do výtokových stojanů. Studny zřízené v místě u "sv. Anny" byly ve dvacátých letech 20. století kontaminovány z okolních žump a tudíž hygienicky závadné. Druhým zdrojem vody pro město byla voda Labe, která dodávala vodu do otevřené městské kašny na náměstí. Toto zásobování vodou rozšiřujícího se města bylo nedostatečné (rozšiřovala se okresní nemocnice, stavěla se nová reálná škola), takže bylo nutno přistoupit ke stavbě nového moderního vodovodu.
Projekt výtlačného vodovodu vypracoval profesor Ing. Jan Vladimír Hráský. 31. května 1927 proběhlo místní komisionální šetření a 12. dubna přezkoušení projektu vodovodu nařízené výnosem Ministerstva zemědělství ze dne 30. března 1927 za účasti zástupců z Ministerstva zemědělství, Ministerstva veřejného zdraví a tělesné výchovy, Zemského správního výboru a projektanta Hráského.
Projekt zahrnoval výstavbu studně a čerpací stanice (plánováno turbo čerpadlo poháněné elektromotorem), výtlačného řadu, železobetonového věžového vodojemu o obsahu 400 m3 (dno navrženo 20 metrů nad okolním terénem, výška vodní hladiny 6,4 metru) a zásobovacího řadu.
Po zrealizovaném ofertním řízení na stavitele vodovodu (přibližně v polovině roku 1927) zadalo Ministerstvo zemědělství stavbu vodovodu společné nabídce firem Ing. A. Hráský a Ing. F. Jenč, aut. stav. inženýři a stavitelé v Mladé Boleslavi a Karel Dub, vodovody, Mladá Boleslav.
Ze zápisu z mimořádné schůze městské rady ze dne 9. září 1927 vyplývá, že tato nabídka byla nejlevnější. Zároveň je zřejmé, že další nabídku podala firma Inž. Tomeš a Dvořák, Praha-Turnov. Za stavební dozor vybrala stavebního radu Ing. Šulce.
Vodovod mohl být dokončen přibližně do poloviny roku 1928. Služební instrukce vodáka města Jaroměře jsou datovány k 27. červnu 1928, což znamená, že v té době byl již vodovod včetně vodojemu v provozu. Vodojem sloužil do roku 1985. V současnosti se voda rozvádí z vodojemu u Zaloňova.
Architektonický návrh věžového vodojemu pochází od architekta Františka Jandy. Pohledově je objekt po výšce rozdělen na čtyři základní části. Po obvodu přízemní části dříku vodojemu je plochá střecha podepřená válcovými sloupy - kolonáda. Nad přízemní částí pokračuje nosná konstrukce věže, opticky členěná dvanácti obdélníkovými polosloupy. Zapuštěné prostory mezi polosloupy (pravděpodobně vyzděné z cihel a omítnuté) nesou v dolní a v horní části po obvodu osvětlovací obdélníková okna kovové konstrukce. Dno reservoáru se dominantně rozšiřuje a zřetelně odděluje akumulační část. Plášť reservoáru je opět členěn řadou drobnějších polosloupů. V horní části pláště jsou po obvodu osvětlovací okna prostoru reservoáru. Objekt je zakončen kuželovou střechou nesoucí telekomunikační techniku, ve střeše jsou pravidelně rozmístěny čtyři kruhové vikýře. Výstupní točité schodiště k reservoáru stoupá podél vnitřní stěny dříku reservoáru. Středem železobetonového prstencového reservoáru vede na střechu nádrže kruhový průlez s kovovým žebříkem.